Milenecká láska funguje na principu zpětné vazby

V milenecké lásce odečítáme víceméně na nevědomé úrovni, zda jsme druhým partnerem milováni náležitě, a podle toho reagujeme. Jakmile zjistím, že jsem milován nenáležitě, nedostatečně, pak nejsem-li patřičně informován, volím manipulace mající destruktivní dopad:

•vyčítám, 

*urážím se, osočuji,

•naléhám, vtírám se.

Druhý partner tyto destruktivní manipulace obvykle správně odečítá, tím intenzita jeho milostných emocí klesá, což ještě posílí destruktivní aktivity prvního partnera. Původně rovnovážný vztah klesá stále na méně hodnotnou úroveň a to zřetelným mechanizmem pozitivní zpětné vazby. Vzniká bolestný debaklový rozpad vztahu. V debaklovém rozchodu spáchá v Česku každý den sebevraždu 1,7 občana (převážně mužů) a je v něm spácháno osmdesát procent vražd z celkového počtu vražd policejně registrovaných. 

K poklesu intenzity emocí jistících milenecký vztah musí jednoho dne dojít nutně, a to v důsledku tak zvané habituace (navykání). Mozek nedokáže z čistě biochemických důvodů "vyrábět" dlouhodobě kladné emoce vysoké intenzity. Proto, aby se udržel rovnovážný stav milenectví, musí milenci volit nikoliv nevědomě, ale vědomě manipulace restriktivní (omezující). Nesmí vztah přesycovat nadbytečnými kontakty a musí do mileneckého soubytí vkládat nezbytné pauzy. Milenectví pak dokáže fungovat na principu negativní zpětné vazby, která dokáže udržet systém tak, aby se nerozpadl. 

Milenci se ovšem musí smířit s tím, že nový rovnovážný stav ztrácí co do intenzity emocí svou původní závratnost. Ostatně po etapě milenecké fascinace se má tak jako tak milenectví "zakuklit" do pohodového životadárného vztahu a nikoliv do zoufalství. Kdo se s poklesem původní závratnosti nesmíří, je odsouzen k debaklu. 

Dokonce mi připadá, že láska držená na uzdě je zdatnější a krásnější jako vše, co vzniká investicí našeho úsilí a pozornosti.

Někteří milenci ze strachu z rozchodu volí tak zvané devalvující manipulace tím, že záměrně nabuzují žárlivost. Je to sice účinná strategie, ale vzniká tak cosi znehodnoceného, co nelze nazvat opravdovým milenectvím. Pokud milenci nevolí dostatečně včas restriktivní opatření, pak je pozitivní zpětnou vazbou hrozivě ohrožuje milenecká sexualita. Už jen lehce vynucovaný sex působí zhoubně. O tom, jak je milenectví riskantní právě rozkmitem do vysokých intenzit, jsem měl možnost se přesvědčit sledováním párů, které jsem direktivně instruoval o dynamice párového vztahu. Jen polovina z nich byla poučitelná a milenci se naučili chovat restriktivně. Ostatní dospěli k závěru, že se mýlím a že láska žádné omezování nepotřebuje a do jednoho dopadli žalostně, to jest debaklově. Pochopit zpětnovazební mechanizmus mileneckého vztahu ovšem neznamená ho zbavovat milostné poetiky. Dokonce mi připadá, že láska restriktivně držená na uzdě je zdatnější a krásnější jako vše, co vzniká investicí našeho úsilí a pozornosti.

Syndrom svůdníka: dar, nebo prokletí?