Poruchy osobnosti

Ján Praško a kol.; Praha, Portál 2003. 359 s.Po více než třiceti letech se na našem knižním trhu objevuje další monografie zabývající se poruchami osobnosti. Na rozdíl od předchozích publikací se snaží na tuto problematiku podívat moderně, optimisticky. Máme příležitostse, četby dovědět více o vývoji v diagnostice poruch osobnosti a o změnách v postojích terapeutů k pacientům s touto diagnózou. V první části monografie se setkáme s teoriemi, klasifikací a diagnostikou poruch osobnosti. Přesdefinici poruchy osobnosti postupují autoři ke klasifikaci, prevalenci a etiologii poruch osobnosti. Správně nás upozorňují, že jako se snažíme porozumět osobnosti přes interakci temperamentu a charakteru, tak i její poruchupochopíme stejným způsobem. Z teorií vztahujících se k vývoji osobnosti autor na prvním místě zmiňuje S. Freuda. Můžeme si na několika stranách zopakovat psychoanalytickou teorii o uskutečňování duševní aktivity a znovu sipřipomenout pojmy vědomí, předvědomí a nevědomí. Není opomenuta ani struktura a dynamika osobnosti z pohledu psychoanalýzy, obranné mechanismy a teorie vývoje osobnosti. Kromě Freuda si můžeme připomenout i pohled MelanieKleinové a Erika Eriksona. Následují kapitoly se věnují behaviorální a kognitivní teorii osobnosti. O evoluční teorii osobnosti se autoři zmiňují až v poslední kapitole první části monografie, která je věnována psychologickédiagnostice poruch osobnosti. Současné modely osobnosti a jejích poruch -Millona, Cloningera a dalších - jsou ovlivněny evoluční psychologií, a tak nás autoři informují o Cloningerově teorii osobnosti a diagnostice poruchosobnosti. Druhá část monografie probírá základní léčebné přístupy. Autoři upozorňují, že jako terapeuti můžeme volit z několika psychoterapeutických směrů. Dále je dobré mít stále na mysli, že úroveň fungování pacienta,léčitelnost a prognózu nejvíce ovlivňuje pacientova ochota ke změně. Jsme informováni o možnostech využití podpůrné, interpersonální, skupinové, kognitivně-behaviorální psychoterapie, i o psychodynamickém přístupu v léčběporuch osobnosti. Každému z těchto uvedených léčebných přístupů se autoři věnují dostatečně podrobně, a tak je čtenář může využít jako návod při své práci. V samém závěru druhé části monografie nás autoři seznamují s hlavnímisymptomovými oblastmi a možnostmi jejich farmakologického ovlivnění a relativních kontraindikací u poruch osobnosti. Třetí a poslední část knihy je věnována specifickým poruchám osobnosti. Každá se podrobně věnuje jednomukonkrétnímu typu poruchy osobnosti, včetně diagnózy, diferenciální diagnózy, psychodynamického pohledu, podpůrné psychoterapie a kognitivně-behaviorálního přístupu v léčbě. Následuje seznam literatury s 275 tituly zahraničnímii tuzemskými. S potěšením mohu knihu doporučit pro kvalitní a přehledný výklad nejen diagnostiky poruch osobnosti, ale i podrobný popis možností terapeutického ovlivnění těchto poruch, kdy kniha narušuje terapeuticky rigidnípostoje a předsudky o neovlivnitelnosti těchto poruch.