Pomůže nám kolemjdoucí?

13. března 1964 byla v New Yorku zavražděna Kitty Genoveseová. Mimořádnou pozornost veřejnosti i psychologů tato vražda vzbudila kvůli tomu, že jí přihlíželo celkem 39 náhodných svědků, ani jeden z nich však Kitty nepomohl. Vreakci na tuto událost realizovali v šedesátých letech 20. století John Darley a Bibb Latane sérii výzkumů, v nichž zkoumali tento fenomén - čím více svědků je podobné události přítomno, tím méně se jednotlivci cítí zodpovědníza pomoc oběti.Peter Fischer nyní znovu zkoumal tento sociálně psychologický jev. Zjistil při tom další pozoruhodný detail. V rámci experimentu autoři sledovali chování 86 dobrovolníků. Těmto lidem bylo sděleno, že budou v rámciexperimentu sledovat, jakým způsobem spolu koketují různé dvojice muž-žena. Komunikaci těchto dvojic budou pozorovat na obrazovce v přímém přenosu z vedlejší místnosti. Ve skutečnosti se ale jednalo o předtočené videozáznamy.První dva záznamy zachycovaly schůzky dvou párů, které se setkaly poprvé a proběhly bez obtíží. Třetí dvojice byla odlišná. Toto setkání hráli dva profesionální herci a během schůzky začal být muž vůči ženě agresivní, přičemžjeho útoky podtupně narůstaly na intenzitě. V experimentu byly použity dvě verze této třetí scénky - v jedné hrál muže urostlý a svalnatý jedinec působící nebezpečně, ve druhé byl muž drobný až vyzáblý a působil svoufyziognomií méně nebezpečně. Polovina pokusných osob navíc sledovala dění na obrazovce o samotě, druhá polovina spolu s druhým člověkem, o němž se domnívala, že je také účastníkem výzkumu (pozorovatelem), ve skutečnosti všakšlo o člena výzkumného týmu. Tento asistent v okamžiku, kdy začalo agresivní chování muže, jen pokrčil rameny a pronesl neutrální poznámku.Výsledky studie byly následující: Pokud byl účastníkem schůzky muž drobnější postavy, dostavil se známý"efekt kolemjdoucího"- 50 % účastníků sledujících dění o samotě vstalo a šlo ženě na pomoc, zatímco přisledování ve dvojici vyrazilo na pomoc jen 6 % osob. V situaci, kdy byl na scéně nebezpečně působící muž,"efekt kolemjdoucího"prakticky vymizel - na pomoc se vydalo 44 % účastníků pozorujících o samotě, ale také 40% těch, kteří měli vedle sebe lhostejného"kolegu".Peter Fischer shrnuje výsledky pozitivně. Pokud se lidé dostanou do situace, která je skutečně velmi nebezpečná, mají docela dobrou šanci, že jim lidé okolo pomohou, i když jich je více.