Nechte nás sakra dobře učit!

Vyhrožování, snížení úvazku, psychický nátlak i vyhazovy. Tomu všemu čelí v českých školách řada pedagogů, kteří se snaží využívat ve výuce nové inovativní metody v souladu s moderními didaktickými trendy. Konzervativní prostředí českých škol, založené na tradiční a autoritářské výuce, klade některým učitelům zkoušejícím nové metody řadu překážek.


Učitelé popisují situace, kdy jsou nuceni učit podle zastaralých osnov, je na ně kladen silný nátlak, aby používali didakticky nevhodné metody, jako je výklad a diktování do sešitu, a v řadě případů je jim dokonce vyhrožováno vyhazovem z práce, pokud se nepřizpůsobí tradiční podobě vyučování,“ popisuje Jiří Karen, učitel a doktorand didaktiky dějepisu na Ostravské univerzitě, který založil na Facebooku projekt Nechte nás sakra učit dobře.


Řeknu ti – napiš si


Od října 2018, kdy stránka začala svou činnost, dosah překročil 900 lidí na sociálních sítích a nadále se zvyšuje. Stránka zveřejňuje příběhy učitelů, kteří zde popisují své zkušenosti s problémy doprovázejícími aplikaci moderních metod, ale také své zážitky s rasismem některých ředitelů, neřešenou šikanou či nevyhovujícími pracovními podmínkami na soukromých školách. „Stránka vznikla v důsledku reakce učitelů na mé články, ve kterých jsem zveřejnil své zkušenosti učitele dějepisu pokoušejícího se učit inovativně a tvrdě narážejícího na zkostnatělý systém,“ vysvětluje Karen. 


Smyslem stránky je vyvolat veřejnou debatu o stavu výuky na českých školách, která je podle statistického šetření České školní inspekce i empirických výzkumů zatížena převahou klasické frontální výuky a diktování do sešitu. Přestože kurikulární dokumenty ministerstva deklarují snahu o aktivizující přístup k výuce, realita praktické výuky je ideálu dalece vzdálena. „Rámcový vzdělávací program je na řadě škol zcela ignorován a učitelé často předávají žákům ohromné množství odborného učiva. Pokud se nějaký učitel snaží učit jinak, konzervativní kolegové na něj často útočí, protože podle jejich názoru, neučí správně to, co se má. Což je absurdní.“


Smyslem kurikulární reformy českého školství v roce 2008 přitom bylo zbavit učitele povinnosti odučit „závazné učivo“ a dát jim svobodu ve výuce, aby si učivo mohli sami vybrat v kontextu závazného tzv. Rámcového vzdělávacího programu. Z příběhů některých učitelů zveřejněných na stránce přitom vyplývá, že část českých škol nejen ignoruje závazný státní apel na moderní vzdělávání, ale že dokonce inovativní postupy tyto školy aktivně blokují za využití různých forem nátlaku a perzekuce.


„Myslím, že je načase začít vážně mluvit o kritické situaci českého školství. Osobně považuji konzervativní a neefektivní způsob výuky za jeden z nejvážnějších problémů, který samozřejmě souvisí s šokujícím podfinancováním našich škol. Pokud se nezmění současná podoba výuky připomínající hru řeknu ti-napiš si-řekni mi zpět-známka, těžko domýšlet, v jaké podobě bude čelit naše společnost všem výzvám stále se zrychlujícího 21. století,“ shrnuje Jiří Karen.


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Jiří Lacman