Co čte Iva Stuchlíková

V roce 1995 publikoval Daniel Goleman, žurnalista zaměřený na vědu, knihu Emotional Intelligence, v níž je EI popsána jako nejlepší predikátor úspěchu v životě, je dosažitelná zdánlivě komukoli a blíží se svou obecnostícharakteru. Čtivě napsaná kniha vzbudila mimořádná očekávání směrem k EI.Po záplavě popularizačních titulů, které někdy až nekriticky vyzdvihují roli emoční inteligence, přichází kniha, která přehledně a velmi střízlivě prezentuje dosavadní výzkum v dané oblasti s ohledem na její silné i slabéstránky (Ralf Schultze, Richard D. Roberts (Eds.): Emotional Intelligence, Göttingen, Hogrefe, 2005, 365 s.). Autorský tým je tvořen celkem 32 autory, kteří se v 15 kapitolách věnují vymezení nomologické sítě problematiky,teoretickým přístupům k EI, metodám měření EI, hlavním aplikačním oblastem a v závěrečné syntéze výsledků a závěrů jednotlivých kapitol hlavním pokrokům v oblasti i dosud nevyřešeným problémům spojeným s konstruktem EI.V první z pěti částí knihy se čtenář seznámí se základními termíny a stávajícími modely EI - s tzv. modelem schopností, rysovým a smíšeným modelem. Je upozorněn na souvislosti a analogie s tradičními pojetími inteligence ana nutnost vymezení hranic vůči sociální inteligenci na jedné a emočními znalostmi na druhé straně. Nabídnuto je alternativní vymezení EI jako reflexe funkce emočních systémů a s tím související pojetí vývoje EI ve vazbě natemperament, vývoj rozpoznávání emocí, a zejména na vývoj tzv."typického vzorce zpracování emocí".Další část knihy je věnována problematice měření v oblasti EI. Jsou představeny sebepopisné a sebehodnotící metody měření EI považované za indikátory emoční self-efficacy, respektive"typické emočníangažovanosti"spíše nežli inteligence. Je tu popsána metoda Mayer-Salovey-Caruso Emotional Intelligence Test. Tato část rovněž seznamuje s konceptem tzv."consensus based measurement", tedy měření a skórování voblastech, kde neexistují objektivně správná řešení či expertní znalost, jako je tomu právě v oblasti emocí a emočně inteligentního chování.Třetí část knihy se zabývá aplikacemi EI. Například vztahem EI k učení a školním výkonům. V pracovní oblasti uvádí souvislosti mezi EI a stylem vedení, schopností posilovat kohezi pracovní skupiny, podporovat zpětnouvazbu, posilovat sebehodnocení a pocity kontroly apod. Tradiční je klinická oblast a relevance EI pro problematiku alexythimie. Podobně frekventovanou oblastí je vztah EI a interpersonálních dovedností.Celkově lze knihu jednoznačně doporučit pro střízlivý přístup, informační bohatost a preciznost s níž je obraz současného vědeckého poznání v oblasti předestřen. Editoři uvádějí, že se snažili být tak střízliví ohledněprezentovaného emočního konstruktu, jak jen to bylo možné a to se ukázalo být velmi produktivní strategií.