Jak probudit naše lepší JÁ?

Podle výsledků studie Melissy Bateson z Univerzity Newcastle postačí pouhý pár lidských očí, který vyvolává instinktivní pocit, že jsme pozorováni. Pomocí jednoduchých experimentů zjistila, že naše touha být lepšími lidmi silně závisí na tom, zda jsme či nejsme pozorováni. „Respondent studie obdržel jistý finanční obnos s tím, že mu byla dána volba, rozdělit se se svými spoluhráči, jak uzná za vhodné, nebo si celou sumu ponechat pro sebe. Výsledky byly jednoznačné. V případě, že rozhodnutí zůstalo anonymní, naprostá většina účastníků nerozdělila prakticky nic. Pokud se ale cítili pozorováni svými spoluhráči, rozdělili většinou padesát procent celkové sumy. Velmi překvapující je, že stejný výsledek byl dosažen i tak, když byli lidé „pozorováni párem očí na počítačové obrazovce“. V jiném experimentu pověsila vědkyně plakát s párem očí u kávovaru, kde stála kasička k dobrovolným příspěvkům na lahodný mok. „Pod dohledem“ náhle stoupla suma nasbíraných peněz hned sedmkrát! Vědkyně rovněž zjistila, že tento efekt neplatí při sledování videokamerou. Domnívá se, že je to tím, že pohled lidského oka oproti kameře je evolučně mnohem více zakotven. Zobrazení lidských očí namísto videozáznamů by bylo z tohoto důvodu pravděpodobně mnohem účinnější i na veřejných místech, kde je problém s asociálním chováním a vandalismem. Pohled do živočišné říše ukazuje, že lidé nejsou v tomto stylizovaném chování žádnou výjimkou. Podobné příklady je možné pozorovat např. u cejnů a malých čistících rybek. Rybky se chovají vzorně ke svému hostiteli jen tehdy, pokud jsou pozorovány konkurenty. Pak velmi pečlivě odstraňují parazity z kůže cejna, ačkoliv mají vlastně zálusk na jeho mnohem chutnější kůži. Dobře vědí, že musí budit seriózní dojem, neboť hostitelé si vybírají a je nutné získat nejdříve jejich důvěru. Pokud se jim to ale jednou podaří a nejsou pozorovány, pak svého hostitele nemilosrdně ožírají.