Co kazí naše šance na spokojený život?

Touha po štěstí

Máme být v životě neustále šťastní, veselí a skvělí, a když jsme občas smutní nebo zamyšlení, není s námi něco v pořádku? Je to mýtus! Pokud jsme přesvědčeni o tom, že život je o neustálém štěstí, vrhá nás to do stále větší nespokojenosti, prázdnoty, předstírání a nekonečné honby za štěstím.

Únik z reality

Žijeme dostatečně v realitě a tady a teď? Žít tady a teď znamená žít méně „v hlavě“ a více vnímat skrze smysly a emoce v přítomném okamžiku. Více si uvědomovat svoje tělo. Budeme-li více zaměřovat svoji pozornost na momentální okamžik, na to, co děláme, co říkáme, co cítíme i o čem přemýšlíme, budeme pociťovat větší naplnění. To nás zklidní a přestaneme se honit za naplněním. Naplnění je totiž v prožitku přítomného okamžiku. Neunikejme do různých ezoterických představ, které lidi vzdalují od jejich přirozeného života.

Hodnoty vs. cíle

Co nebo kdo je pro nás v životě důležitý? Jak my sami bez ohledu na ostatní chceme prožít minuty svého života? Co nám dává smysl, co nás naplňuje? Zeptejte se někdy sami sebe. Zjistíte, jaké jsou vaše hodnoty. A hodnoty je nutno odlišit od cílů. Cíle nemusí být splněny, ale hodnoty, pokud jsou skutečné, přetrvávají i v době neúspěchu.

Cizí rady

Nepřejímáme bezmyšlenkovitě hodnoty a „zaručeně ověřené rady pro život“ od druhých, od autorit, „guruů“ či celebrit? Jistěže se jedinec může vším inspirovat, ale zároveň by měl vše porovnávat sám se sebou, každý je jedinečný, a má tudíž i jedinečnou strukturu a hierarchii hodnot.

Potlačená zkušenost

Nevyhýbáme se zkušenosti? Ta je totiž největším zdrojem nespokojenosti a bolesti. Namáhavému a nepříjemnému se chtějí lidé vyhnout. Někdy až tak, že před tím celý život utíkají, aniž by stihli skutečně žít. Negativních jevů je přitom v životě mnohem méně než těch pozitivních. Ty pozitivní (posezení u kávy, milý telefonát, dobré jídlo, střecha nad hlavou) bereme ale jako samozřejmost. Přijměme negativní myšlenky a emoce tak, aby na nás měly menší vliv a dopad.

Neustálá kontrola

Nesnažíme se příliš mít pod kontrolou to, co není ve sféře našeho vlivu: To, co nemůžeme změnit a co nám bere životní sílu? Je tolik jevů, které se týkají jak nás, tak našeho okolí, které nedokážeme ovlivnit – například v našem těle probíhají procesy, které nepodléhají naší vůli. Stejně tak se nedokážeme na povel do někoho zamilovat. To se prostě děje nebo stane, řízeno inteligencí přírody, ne naší vůlí.

Boj sám se sebou

Nebojujeme sami se sebou a s obsahem svého vědomí? S nepříjemnými emocemi, vzpomínkami, představami nebo myšlenkami? Nedělejme to, můžeme jedině prohrát. Například když jsme ve stresu a vůbec se nám to nehodí, snažíme se rychle stresu zbavit, většinou silou. Tím se stresu většinou vůbec nezbavíme, a navíc se k němu přidají ještě pocity nezdaru a neschopnosti, naštvanosti a dostáváme se spíše do začarovaného kruhu.

Destruktivní myšlení

Nepodlehli jsme módnímu přesvědčení, že myšlení je špatné? Není! A myšlenky vůlí nebo záměrnou snahou zastavit nelze. Lze praxí docílit odstupu od myšlenek nebo nadhledu tak, aby na nás neměly nadměrný vliv a nebrzdily nás v tom, co je pro nás důležité. Jinak myšlení je vždy takové, jakou plní funkci. Je to jako s čokoládou – když si dáme čokoládu a vychutnáváme si ji, plní funkci konstruktivní. Když ji zhltneme, abychom v sobě zahnali stres, plní funkci destruktivní. Myšlení je přínosné, pokud s ním umíme zacházet a využívat ho v souladu s našimi hodnotami. Myšlení může být destruktivní, pokud místo toho, abychom my ovládali svoje myšlenky, ony ovládají nás – a vzdalují nás realitě.

Výmluvy

Nečekáme, až zmizí překážky? Nehledáme výmluvy? Nejsme dostatečně aktivní a nejdeme si za svými hodnotami, protože se necháme zastavit pochybnostmi, vnitřním kritikem, bolestnými vzpomínkami apod.? Pokud budeme čekat, až zmizí překážky, nikdy svůj život autenticky neprožijeme. Překážky jsou totiž součástí života.

Zajatci mysli

Nepřemýšlíme více, než žijeme a prožíváme? Co když příliš věříme každé své myšlence a příliš se identifi kujeme s vlastními emocemi. ACT nezůstává v zajetí mysli, ale vychází z ní k plnému prožívání života. A to mysl často nemá ráda (ani mysl klienta, ani mysl terapeuta).