ŠKOLÁM VLÁDNE NUDA, STRACH A NEVKUS

Začněme tím, co a jak se ve škole učí. Děti, které nechodí do školy, například z rodin, které na jachtě objíždějí svět, jsou o tolik vzdělanější a navíc příjemné jako parťáci. Pro mě byla škola až do maturity z 95 % ztráta času. Úplná, totální! Co mě nezajímá a nebaví, to si nepamatuju, dokonce si to odmítám zapamatovat, naopak čím byla třeba matematika složitější, tím pro mě byla zábavnější a učil jsem se ji snáz. Nuda je předmět, který ve škole naprosto dominuje. Občas se některý učitel a pár žáků dokážou z té nudy vymanit, ale je to spíš výjimka než pravidlo.

Možná se bojí, chybí jim svoboda.

Úplně klidně bych nechal děti vyrůstat jako dříví v lese. Škola z dítěte formuje usedlého človíčka, který má ze všeho obavy, protože druhý předmět, který se ve škole učí, je strach. A to je špatně. Je potřeba, aby ve škole probíhaly tvůrčí procesy, které musí být svobodné. Tvorba je svobodná hra. Člověk se navíc nejvíc učí od druhých, a já se ptám, proč jsou starší děti ve škole odděleny od těch mladších. Koho to napadlo? Jak se člověk učí ty nejdůležitější věci? Mluvit, chodit, milovat, to vše se učíme vzájemně. Ve škole by všichni měli být v jedné partě a hlavní předmět by měl učit, jak se zbavovat strachu, jak být odvážný. A pozor, být odvážný neznamená dát učiteli pár facek.

* Když mluvíme o svobodě, která by ve škole neměla chybět, napadá mě, jestli svobodě nepomůže i to, jak škola vypadá.

Určitě. Školní budova by měla být rozhozena do přírody. Část věcí, které se ve škole dějí, by se měly odehrávat v co nejotevřenějších prostorech pod přístřešky. Škola by měla být „domem v domě“, v klimatronu neboli dvojitém plášti. Měla by v ní být příjemná pokora, vstřícnost, a na druhé straně úžasná svoboda, kterou navodí měkké tvary. Měla by vycházet jak z přírody, tak z tvarů našich těl i toho, co máme v mozku. Dneska se mluví o soft-planningu neboli měkkém plánování, ve kterém se počítá s tím, že budova by měla být adaptabilní, mělo by být možné ji přizpůsobit nejrůznějším situacím. Ze tříd by někdy mělo být vidět úplně ven a jindy by třída měla být naopak úplně zahalená. A na tom, jak budou třídy vypadat, by se měli podílet i žáci s učiteli, což by bylo vlastně součástí učení. Děsí mě mateřské školy, kde děti dostanou naroubovaný disneylandovský styl s různými barevnými postavičkami.