Slet čarodějů a čarodějnic ve školce

Stalo se již tradicí, že koncem dubna přilétají na naši školní zahradu ježibaby a ježidědci, a to ne jen tak ledajací. Využíváme tohoto sletu i jako adaptace přijatých dětí v září, které se tak nenásilně začínají začleňovat mezi děti z MŠ. Vracejí se k nám jako vlaštovky na jaře i ježibaby a čarodějové školce dávno odrostlí, kteří nemohou zapomenout na tu „svou školku“, stále se zajímají, co je tady nového, a rádi se jdou pochlubit svými úspěchy paní učitelce. Kdo pracuje s dětmi, ví, jak dojemná tato setkání jsou. Loni jsem se do slavnostního oblékla i já, vždyť už jsem docela zralá čarodějnice. Ušila jsem si z pytloviny a záplat sukni, na černé triko jsem našila pavouky, hady a záplaty a zakoupila jsem pořádný nos a klobouk. No, byla jsem,,štramanda“. Děti z toho měly opravdový zážitek. Děti se již dlouho na slet těšily a pilně doma s rodiči připravovaly neuvěřitelné kostýmy. A že si na nich daly záležet, to tedy mohu dosvědčit. Každým rokem se módy ježibab a ježidědků zdokonalují a jejich tvořivost je ohromující a pro nás neskutečně podporující. Z látek převládají pytlovina a bavlna, z doplňků klobouky, šátky, paruky, nosy, kočky, hadi a pavouci. Košťata byla březová, velká, malá i starodávná, co už něco obletěla. Nejdříve jsme rodičům pořádně zazpívali čarodějnické písničky. Za velkého potlesku rodičů se ježibaby a ježidědci představili a provedli svůj první jarní let mezi překážkami. Neuvěřitelné modely. Naše zahrada se pak proměnila v kouzelnou čarodějnickou školku. Všude se soutěžilo a hlavně bylo slyšet všude plno smíchu a legrace. Pro čarodějníky nebylo jednoduché spočítat pavouky v síti, složit rozstříhané čarodějnice ani zasáhnout míčem netopýra. Pro účastníky bylo zajímavé i házet koštětem do obruče, se zavázanýma očima rozmetat koštětem naplněné plastové láhve vodou nebo házet žábou a hadem do rozhoupané houpačky s kyblíkem. Velké nadšení u ježibab vyvolala pavoučí síť natažená mezi stromy, která je se zavázanýma očima vyvedla z lesa ven. Mnoho ježidědků se zapojilo do chytání pavouků na udici nebo do házení velkým míčem do velké čarodějnické krabice. Trochu odvahy potřebovaly při poznávání předmětů ve velké černé krabici, kde byl otvor pouze pro ruku. Největší zájem sklidila ježibaba, kterou děti házely na lopatce do pece - tu představoval dlouhý papírový tunel, a procházka s velkým pavoukem po laně. Každý si našel to své. Nakonec se rozhořel oheň, kde jsme si všichni opekli párky, zazpívali písničky, a nikomu se nechtělo domů. Ještě dlouho se bude dětem honit hlavou tento nádherný slet čarodějnic a čarodějů, ježibab a ježidědků, a to určitě i když budou již sami dospělí. A to bylo naším cílem. Vytvořit prožitek, na který děti nikdy nezapomenou, a utužit kolektiv dětí v mateřské škole, aby měly k sobě ještě blíž.