Jak jsme přivítali Martina

V naší mateřské škole se snažíme dětem přibližovat staré obyčeje, tradice a pranostiky. Proto jsme se letos už třetím rokem připravovali na příjezd Svatého Martina. Během celého týdne paní učitelky seznamovaly děti s dávnou legendou, kterou poté s dětmi zdramatizovaly, pekly s nimi sušenky a v každé třídě formou kolektivní práce přichystaly pro Martina překrásného bílého koně. V pátek dopoledne přípravy vyvrcholily společným zdobením zahrady. Aby se u nás Martin opravdu zastavil, rozvěsili jsme na stromy bílé papírové ozdoby. Po chvíli to na naší zahradě vypadalo jako v pohádce. Děti se už nemohly dočkat, až se setmí. Babičky a maminky si venku rozložily stánky s perníčky, bylinkami a ukázkami lidových řemesel. Vystavit, prodávat své výrobky přišli i členové Sdružení pro zdravotně postižené Daneta a z členky Klubu lidové tvorby Hradec Králové. Když se setmělo, vydali se rodiče s dětmi v lampiónovém průvodu ulicemi kolem školky až do naší vyzdobené zahrady. Slavnost mohla začít. Všude voněl punč a perníčky, vše bylo osvětleno tisíci světélek. Paní ředitelka přivítala přítomné a jeden z tatínků pronášel do tmy legendu o Sv. Martinovi. Atmosféra byla působivá a tajemná. Děti ani nedýchaly. Náhle se ozval klapot podkov a po osvětleném chodníčku přijížděl Martin v rudém plášti na překrásném bílém koni. Podaroval žebračku třesoucí se zimou a tímto dobrým skutkem prokázal lásku a štědrost, jak se praví v pověsti. Projel se na bělouši několikrát po zahradě a zmizel do tmy. Nastal čas zahřát se teplým čajem a dětským punčem a ochutnat svatomartinské koláče a sušenky, které paní kuchařky připravily pro velké i malé návštěvníky. Domů jsme se rozcházeli se svátečním pocitem. Rozzářené oči dětí a ocenění rodičů zahřálo paní učitelky víc než horký čaj.