Smysl pro detail
Proč jsou se vzděláváním pořád takové patálie, když se na jeho zlepšování podílí tolik chytrých mozků? Reformátoři školství podle mého mají možná smysl pro celek, ale nikoli pro detail. Napadlo mě to při suplování ve třetí třídě. Řada holčiček dnes nosí módní trička s obrázky z flitrů, které se dokážou měnit. Stačí přejet rukou po našitých kroužcích a modrý jednorožec se změní v růžového. Prima věc. Jenže když se zadíváte při hodině po třídě, spatříte nervní žákyně, kterak si celou hodinu přejíždějí po tričku rukou – nahoru, dolů, nahoru, dolů. Je to tik, který je vytrhuje ze soustředění. Ale kterou maminku by to v obchodě napadlo, když je to tak roztomilé!
V rovnici zvané školní vzdělávání je totiž tolik proměnných, že nelze předem odhadnout výsledek. Stačí třeba jedna sádra. Žák přijde ráno s nohou v gypsu. To znamená, že se jeho třída nestěhuje do propracovaného systému rotujících učeben, ale zůstává kvůli invalidovi ve své kmenové. A vše se kácí jako domino. Prezentace, kterou jste měli připravenu pro interaktivní tabuli, se v učebně chemie nekoná. Na oplátku odpadnou chemické pokusy pro všechny ostatní třídy. A tak dále. To samé nastává, když kantor onemocní. Anebo ochoří rovnou dva, další jde k zubaři, čtvrtý se rozvádí a pátý uvízl v koloně. To pak učí i školník s kuchařkou a vy si rvete vlasy, že jste neprodloužili smlouvu šikovné angličtinářce jen proto, že neměla dle zákona vystudovaný peďák.
Anebo knihovník Evžen. Tak nazvala kolegyně maskota v životní velikosti sestaveného z kalhot, košile a kašírované hlavy, kterého s dětmi pověsily na zdi. Za každou přečtenou knihu ho děti nakrmily papírem a on utěšeně tloustl. Co tloustl, přímo kynul, jenže po čase začal nepříjemně zapáchat. Na odpolední výuku se totiž do Evženovy třídy stěhovaly děti z druhého stupně, kteří do jeho útrob odkládaly nedojedené svačiny, jež záhy zetlely. Dnes už je Evžen nebožtík. A takový to byl dobrý nápad!
Alternativní školy sázející na přirozenou hravost dětí podle mě neberou v potaz ani pubertu, která rozdá karty zase jinak. Ale tomu se nevyhne nikdo. Onehdy jsem vykládal žákům o Emilu Zátopkovi. Zvláště jsem zdůraznil jeho heslo „Když nemůžu, tak přidám!“ O hodinu později jsem ve školní jídelně nevěřil vlastním uším. Mírně korpulentní vtipálek si přendával na svůj talíř kuřecí plátek z talíře rachitické spolužačky se slovy: „Jak to říkal pan učitel? Když už nemůžu, tak si přidám!“
O Vánocích se přejídejte raději klidem, radostí a nadějemi.
V rovnici zvané školní vzdělávání je totiž tolik proměnných, že nelze předem odhadnout výsledek. Stačí třeba jedna sádra. Žák přijde ráno s nohou v gypsu. To znamená, že se jeho třída nestěhuje do propracovaného systému rotujících učeben, ale zůstává kvůli invalidovi ve své kmenové. A vše se kácí jako domino. Prezentace, kterou jste měli připravenu pro interaktivní tabuli, se v učebně chemie nekoná. Na oplátku odpadnou chemické pokusy pro všechny ostatní třídy. A tak dále. To samé nastává, když kantor onemocní. Anebo ochoří rovnou dva, další jde k zubaři, čtvrtý se rozvádí a pátý uvízl v koloně. To pak učí i školník s kuchařkou a vy si rvete vlasy, že jste neprodloužili smlouvu šikovné angličtinářce jen proto, že neměla dle zákona vystudovaný peďák.
Anebo knihovník Evžen. Tak nazvala kolegyně maskota v životní velikosti sestaveného z kalhot, košile a kašírované hlavy, kterého s dětmi pověsily na zdi. Za každou přečtenou knihu ho děti nakrmily papírem a on utěšeně tloustl. Co tloustl, přímo kynul, jenže po čase začal nepříjemně zapáchat. Na odpolední výuku se totiž do Evženovy třídy stěhovaly děti z druhého stupně, kteří do jeho útrob odkládaly nedojedené svačiny, jež záhy zetlely. Dnes už je Evžen nebožtík. A takový to byl dobrý nápad!
Alternativní školy sázející na přirozenou hravost dětí podle mě neberou v potaz ani pubertu, která rozdá karty zase jinak. Ale tomu se nevyhne nikdo. Onehdy jsem vykládal žákům o Emilu Zátopkovi. Zvláště jsem zdůraznil jeho heslo „Když nemůžu, tak přidám!“ O hodinu později jsem ve školní jídelně nevěřil vlastním uším. Mírně korpulentní vtipálek si přendával na svůj talíř kuřecí plátek z talíře rachitické spolužačky se slovy: „Jak to říkal pan učitel? Když už nemůžu, tak si přidám!“
O Vánocích se přejídejte raději klidem, radostí a nadějemi.
Související články
Co je v dnešní době důležitější, než vzdělání? Moderní časopis určený všem rodičům dětí školou povinných a jejich učitelům přináší aktuální informace ze světa školství, rady, tipy a zkušenosti. Na svých stránkách vyvolává diskuzi s odborníky i s veřejností na polemická témata. V každém čísle najdete rozhovor se zajímavými lidmi, kteří mají ke školství skutečně co říci. Rodina a škola pomáhá najít správnou volbu pro vzdělání další generace.