Otevřený dopis politikům za záchranu českého školství

Vážení členové vlády, poslanci a senátoři,

české školství se kvůli dlouhodobému podfinancování a řadě nedomyšlených změn ocitlo na pokraji kolapsu. Pokud nemá zcela zkolabovat, je třeba naslouchat pracovníkům škol a okamžitě začít řešit konkrétní problémy, na které pedagogové již řadu let marně upozorňují.

Návrhy na záchranu českého školství:

1) Navýšit školský rozpočet na průměr zemí Evropské unie

V roce 2011 směřovalo do školství 4,3 % hrubého domácího produktu, což je historické maximum. Od té doby výdaje postupně klesaly až na 3,6 % HDP v roce 2016. Průměr členských zemí Evropské unie činí 4,9 % HDP. Je nutné skokově navýšit rozpočet českého školství minimálně o 25 %, abychom dosáhli alespoň průměru EU.

2) Zapojit pedagogické pracovníky do přípravy změn ve školství

MŠMT a jím zřízené organizace rozhodují často netransparentně. Nereprezentativní neziskové organizace s minimem členů, kteří ani nepracují přímo se žáky, lobují u politiků a daří se jim prosazovat změny, které mají negativní dopady na celé školství, zatímco varování před dopady těchto opatření od pedagogů z praxe bývají bagatelizována a zůstávají často nevyslyšena. Učitelé se o chystaných změnách dozvídají pozdě. Nemohou se účastnit přípravy změn ani jejich připomínkování. Příkladem může být netransparentní schvalování vyhlášky o inkluzi nebo kariérního řádu. 

Vážení členové vlády, poslanci a senátoři,

české školství se kvůli dlouhodobému podfinancování a řadě nedomyšlených změn ocitlo na pokraji kolapsu. Pokud nemá zcela zkolabovat, je třeba naslouchat pracovníkům škol a okamžitě začít řešit konkrétní problémy, na které pedagogové již řadu let marně upozorňují.

Návrhy na záchranu českého školství:

1) Navýšit školský rozpočet na průměr zemí Evropské unie

V roce 2011 směřovalo do školství 4,3 % hrubého domácího produktu, což je historické maximum. Od té doby výdaje postupně klesaly až na 3,6 % HDP v roce 2016. Průměr členských zemí Evropské unie činí 4,9 % HDP. Je nutné skokově navýšit rozpočet českého školství minimálně o 25 %, abychom dosáhli alespoň průměru EU.

2) Zapojit pedagogické pracovníky do přípravy změn ve školství

MŠMT a jím zřízené organizace rozhodují často netransparentně. Nereprezentativní neziskové organizace s minimem členů, kteří ani nepracují přímo se žáky, lobují u politiků a daří se jim prosazovat změny, které mají negativní dopady na celé školství, zatímco varování před dopady těchto opatření od pedagogů z praxe bývají bagatelizována a zůstávají často nevyslyšena. Učitelé se o chystaných změnách dozvídají pozdě. Nemohou se účastnit přípravy změn ani jejich připomínkování. Příkladem může být netransparentní schvalování vyhlášky o inkluzi nebo kariérního řádu.

3) Snížit administrativní zátěž škol a jejich pracovníků

Řada údajů se vykazuje opakovaně různým institucím, přestože by si je mohly sdílet mezi sebou. Další údaje školy vykazují zbytečně. Je nutné výrazně snížit administrativu spjatou s byrokratickým systémem podpůrných opatření v rámci inkluze. Je třeba zjednodušit administrativu spojenou s čerpáním financí z evropských fondů. Česká školní inspekce by měla vyžadovat jen povinné informace vyplývající z legislativy.

4) Provést odbornou revizi inkluze

Základem revize inkluze nesmí být snaha ušetřit finance. Musí dojít především k odborné revizi společného vzdělávání. Je třeba usnadnit vznik speciálních tříd v běžných školách, aby rozhodnutí o jejich zřízení bylo zcela v kompetenci ředitele školy, nikoliv krajského úřadu. Výuku žáků se závažnějšími diagnózami musí zajišťovat speciální pedagogové ve třídách s menším počtem dětí. Je třeba zavést zvýšený normativ na žáka s konkrétní diagnózou místo současného byrokratického systému přidělování podpůrných opatření. Místo skutečného společného vzdělávání funguje současný systém jen jako pouhá společná docházka do běžné třídy. Inkluzi by měl být nadřazen mnohem důležitější cíl – přivést každého žáka k jeho osobnímu maximu.

5) Napravit nespravedlnosti v odměňování pedagogických pracovníků

Ředitelé různých stupňů škol mají výrazně odlišné platy, přestože náročnost jejich práce je obdobná. Zatímco ředitelky MŠ jsou zařazovány nejčastěji do 10. tarifní třídy, ředitelé ZŠ a SŠ do 13. platové třídy. Všichni ředitelé by měli být minimálně ve 13. třídě, nebo by mělo být ředitelkám MŠ zařazení do nižší tarifní třídy kompenzováno dorovnáním platu. To se týká i učitelů. Všichni pedagogičtí pracovníci by měli mít nárok na zvláštní příplatek za zvýšenou neuropsychickou zátěž. Ze zvláštního příplatku by měl být vyčleněn třídnický příplatek, jehož výše by měla nově činit minimálně 2500 Kč měsíčně. Učitel, který vede ve své třídě asistenta, by měl mít nárok na příplatek za vedení.

6) Podpořit pedagogy v jejich náročné práci 

Vláda by měla propagovat učitelské povolání a politici by měli častěji veřejně oceňovat náročnou práci pedagogů. Zcela chybí ucelený program prevence syndromu vyhoření, kterým je ohrožena velká část učitelů. Pracovní podmínky pedagogů se stále zhoršují a nároky na ně rostou. V řadě zemí mohou učitelé po určité době čerpat rok placeného volna. Nezahrnujte učitele stále dalšími a dalšími povinnostmi, které není v lidských silách zvládnout, nebo začnou ze školství odcházet v mnohem větším počtu, než tomu bylo doposud.

7) Zvýšit platy pedagogů na 130 % průměrné mzdy

V prvním pololetí roku 2018 byla průměrná mzda v ČR 31 062 Kč. Průměrný plat v regionálním školství ve stejném období činil 90,6 %, učitelé pobírali pouze 107,7 % celorepublikového průměru.