Literatura v kostce

Osvědčená sendvičová metoda psaní recenzí radí začít pozitivy, pak zmínit případná negativa a pozitivy zase skončit. Recenzentovi dává takový postup možnost vyslovit i své pochybnosti a rozpaky a současně se vyhnout riziku, že bude působit jako zahořklý, povýšený snob. Já tak ovšem klidně působit budu; jediný sendvič, který z recenze na Literaturu v kostce – učebnici plus čtyři čítanky mohu uplácat, je spíš rýžovým závitkem: Pozitivní vrstva je tak tenká, že je přes ni vidět.

Za pozitivum lze rozhodně pokládat, že publikace nabízí to, co slibuje – kostky. Ty jsou v ní nejpoužívanějším symbolem pro odrážku. Nic jiného než odrážky tu taky nenajdete, nepočítáte-li podbarvené boxy s převyprávěným dějem nejznámějších děl naší a světové literatury. A pokud vám mohu radit, ty opravdu raději nep(r)očítejte, nebo si například Malého prince už nikdy neotevřete.


Zápisky od kamaráda

Největším negativnem téhle učebnice je, že to není učebnice. Jsou to zápisky z hodiny, co vám dělá kamarád, když jste nemocní. Žádné zbytečné větné struktury, čistý bodový přehled. Minimum sloves, časté výpustky, zkratky. Kompletní charakteristika Shakespeara pak zní: □ významný anglický básník a dramatik □ narozen ve Stratfordu nad Avonou v rodině rukavičkáře □ oženil se v 18 letech □ odešel do Londýna k herecké společnosti □ stal se spolumajitelem, dramatikem a hercem divadla Globe □ před svou smrtí se vrátil do Stratfordu. Fertig. Vymalováno.

Aby se vám nejslavnější dramatik všech dob vešel na šest půlřádků, když nesmíte pominout rukavičkářský původ a věk v době sňatku, musíte nutně zjednodušovat. Pro autory učebnic je právě tohle nejtěžším úkolem: Didakticky učivo přizpůsobit receptivním schopnostem žáků předpokládaného věku, a zachovat elementární pravdivost odpovídající současnému stupni poznání. Autoři zápisků si s ničím takovým lámat hlavu nemusí: Antika □ kladli důraz na mytologii (múzy, Achillova pata…). Míchání obecného s jedinečným, kategorií s příklady, jak se co zaslechne. Deus ex machina = nečekané vyřešení situace. Proč právě deus a proč ex machina, nemusí nikoho zajímat. Na detaily není čas.

Drobný problém nastane ve chvíli, kdy se k maximálnímu zjednodušení přidá minimální věcná znalost. To pak snadno napíšete □ verš pravidelný – součástí je rým. O blankversu, nerýmovaném desetislabičném jambu, jste sice psali o stránku dřív, ale tam jste jím z nepochopitelných důvodů označovali anglický sonet, takže se vám s nerýmovaným pravidelným veršem úplně nespojil. Popravdě bych kapitolu o versologii svěřil někomu jinému. Možná i tu o antice. Možná i všechny ostatní.


Placená zóna

Petr Kukal