Přeshraniční žertování

V České republice reklama nevzbudila žádné velké pozdvižení. Ostatně ji natočil Čech Jakub Kohák. (Jen jistý marketingový specialista ji ve svých článcích kritizoval a dokonce protestoval u Slovenské rady pro reklamu.) Ostatně nemáme Slovákům co vyčítat. O pouhých pár měsíců později nebylo možné uniknout reklamě, v níž je znuděný český mladík nucen poslouchat výlevy neskutečně otravné slovenské slečny.

Ještě hůře dopadli Poláci. Ivan Trojan se v reklamě na T-Mobile nechá obalamutit polským prodejcem nekvalitního šuntu. Tato reklama již „neprošla“ a po protestu polské velvyslankyně byla stažena. Přesto se v polských médiích objevila řada hlasů, jak od novinářů, tak od čtenářů, které vyjadřují i tomuto drsnému žertování své sympatie.

O tom, zda je vhodné vtipkovat na účet jiného národa v záměrně kontroverzních reklamách, by se dalo dlouze diskutovat. Všimněme si ale, že jednoznačného odsouzení druhou stranou se nedostalo žádné ze zmíněných reklam, ani té, která byla nakonec stažena. O čem tato skutečnost vypovídá? O tom, že Slováci a Poláci jsou národy, s nimiž vycházíme dlouhodobě nejlépe a cítíme k nim blízkost. Vzájemné vtipkování funguje podobně, jako když se pošťuchují kamarádi u piva. Vědí, že vtip na účet toho druhého nebude jejich přátelství na škodu.

Díky tomu bez problému projdou jazykové vtípky, jako že ježek se polsky řekne „kaktus pochodowy“ a helikoptéra je „komar benzinowy“ (pokud nevíte, jak se řekne maďarsky včela, raději ti to sami vygooglujte). Obdobně na účet češtiny žertují Poláci (pro člověka, který nevládne polštinou, jsou bohužel tyto vtípky stěží pochopitelné – Polákům připadá například legrační naše „pozor vlak“).

Pokud se ovšem s někým nemáte rádi, pak může i sebenevinnější vtípek způsobit požár. To na vlastní kůži zažil leckdo, kdo v prostředí některých amerických a britských univerzit a médií zkusil zažertovat na téma jiné rasy. Vtipy, ve kterých vystupují černoši, Mexičané či indiáni, jsou automaticky považovány za rasistické. Některá média vydávají seznam nevhodných kostýmů pro halloweenskou oslavu (sem patří indián, Eskymák či japonská gejša) a některé školy „nevhodnost“ vybraných kostýmů skutečně prosazují. Toleranci, velkorysost a schopnost nadhledu nahradila úzkoprsá pravidla.

V takovéto atmosféře je velmi snadné fatálně přešlápnout. Známý je příklad manažerky Justiny Saccové, která poslala z letadla tweet: „Letím do Afriky. Doufám, že nedostanu AIDS. Dělám si legraci. Jsem bílá!“ Než se Saccová nadála, přišla o místo a stala se terčem nenávisti svého, v té době jihoafrického, okolí. Následná omluva nijak nezmírnila peklo, které musela nešťastná žertéřka po několik dnů prožívat.

Buďme vděční za to, že my a sousední národy vtipkovat jeden na úkor druhého můžeme a nevede to k žádnému skandálu. Není to nic samozřejmého. Kdyby dokázaly vzájemně přijmout vtip všechny lidské skupiny, ať už národnostní, etnické, či spřízněné společnými názory, byla by Země mnohem přívětivějším místem pro život.