Bum bum tydlidum

Začátek roku svádí k bilanci: Co vybrat z literatury pro děti a mládež za posledních dvanáct měsíců? Koho vyvolat jménem? Jaké svazky hledat na knihkupeckých pultech?

Aby se to nepletlo, zůstaneme protentokrát u domácí produkce tří nakladatelských podniků: Baobab, Labyrint, Meander. Každý má za sebou dlouhou řadu titulů, které jsou nadšeně čtené i kriticky ceněné, vyznamenávané v nejrůznějších soutěžích a překládané do cizích jazyků.


1/ Meander

Pro malé, menší i nejmenší tu pracuje třeba Daniela Fischerová. Má za sebou zábavné kousky jako Tetovaná teta nebo Ochechule s ukulele. Nejnověji pak přispěla do edice Repolelo hned dvěma obrázkovými knížkami: Plác! Tác! Bác! a Bum bum tydlidum. Jsou to snůšky říkadel pro uživatele od polohovatelného kočárku po první odrážedlo. Doprovázejí je nejen povedené ilustrace (Jakub Kouřil, respektive Kristina Fingerland), ale i pobídky ke konkrétním aktivitám s potomkem. Například k magické formuli „Koukej, / co už dovedu! / Jedu, jedu / k obědu! / Už tam brzo / dojedu!“ se hodí čapnout dítě za nohy a simulovat šlapání na bicyklu.

Trochu starším uživatelům servíruje své příběhy s jezevcem Chrujdou v hlavní roli Petr Stančík. Právě vyšlo sedmé pokračování: Jezevec Chrujda zakládá pěvecký sbor netopejrů (ilustrace Lucie Dvořáková). Pobavený vypravěč v něm s citem pro komiku jazykovou i situační líčí přílet hlučné netopýří kapely Big Bat Beat do poklidného lesa Habřince, kde má Chrujda svůj domicil. Na scéně je brzy většina oblíbených postav: od sůvičky Stáni, stylizované po vzoru Stephena Hawkinga, přes výbojného tchoře Smradolfa až po zajíce Zachara, kterého omylem „zplacatí“ medvěd Bruno, když mohutně aplauduje, místo aby spal poctivým zimním spánkem. A pozor: Napřesrok jde Chrujda ve formátu „večerníčku“ do České televize!

Na ty ještě větší čtenáře pak Meander pamatuje třeba knížkou Marky Míkové Babky (ilustrace Kristina Fingerland). Trojice seniorek, pojmenovaných Vomáčková, Kvasničková a Zelí, žije spolu v jednom domě – a rozhodně si nehodlají nechat zkazit pokročilý věk stereotypy, které se k němu obvykle vážou. Žádné vzteklé a nenávistné prskání na mládí, co jim krade realitu přímo před nosem, ale kreativní hry, fantazie a dobrodružství. Babky na sebe vesele halekají, až se pavlač zelená. A čtenář má rázem dojem, že Míková, zkušená spisovatelka, hudebnice a divadelnice, napsala jeden ze svých nejpovedenějších kousků. Jistě i proto, že její babky mají solidně rozvinutý smysl pro humor.

Placená zóna