Den ve stínu tragédie

Pro rubriku Jeden den, v níž má oslovený popsat své konání od rána do večera, jsme jako první oslovili někdejší moderátorku České televize a nyní učitelku na soukromé ostravské škole Hello Gabrielu Juránkovou. Domluvili jsme se začátkem prosince. Jenže právě v den, který paní učitelka popisuje, se v Ostravě odehrála tragédie. Ve fakultní nemocnici, vzdálené od školy pět set metrů, zavraždil šílený střelec sedm lidí. Reflexe všedního dne tak nabyla dramatických rozměrů.

Ráno vezu dceru do školky a syna s sebou do Ostravy. Naše vesnická základka selhala na celé čáře. Syn potřebuje mít školu rád a učit se jazyky. Na konci vesnice ještě naskakují dvě studentky. Jedna z nich k nám na gympl přešla ze státního gymnázia (včera byla na jejich stužkováku). Nelituje. Celou cestu mluví, užívám si to. 


Mechanický pomeranč

První hodina v mé třídě. Maturanti řeší Mechanický pomeranč. Hovoříme o masakru, a přitom vůbec nevíme, jak blízko je. Se zazvoněním se mě všichni ptají, jestli už jsem slyšela… Jsem v šoku. Studenti vykřikují různé verze události ve fakultní nemocnici. Zakazuju jim jít do prodejny Hruška pro svačinu a jdu zjišťovat, co se stalo. Škola už je zamčená a žáci dostávají pokyn neopouštět budovu.

Přemýšlím o stavařích, kteří na naší střeše budují multifunkční aulu. Taky už ví, ale pracují dál. Pohled na ně mě trošičku uklidňuje.

Jdu do druhého ročníku. Obálkovka. Studenti mají v obálkách aktivity, které postupně plní. Mají tablety. Těžko jim zabránit, aby nesledovali, co se děje. Těžko se tomu vyhnout, když nad školou krouží vrtulníky. Sleduju jejich obličeje při práci, snažím se rozpoznat, jestli to někoho nezasálo víc. Jsou spíš zaskočeni a zvědaví. Občas to někdo z nich nevydrží a vykřikne další verzi, kdo je pachatel a proč to udělal. Až se vše uklidní, vrátíme se k tomu v mediálce. 


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.