Oloupej bramboru

Na první dobrou je jasné, že to finská vláda se školstvím myslí vážně už řadu let. A je to znát. Na rozdíl od nás se Finové se svými urputnými sousedy, tedy Ruskem, naučili žít tak, aby dokázali spolupracovat, ale zároveň jakýkoli pokus o ovlivňování, například prostřednictvím trollích farem, sjíždí po Finech jako po másle. 

Šéfkuchař za katedrou

Jsou dál v mnohém. Ve vnímání učitelů například. Jistě, i tam učitelé odpovídají na řadu dotazů rodičů, ale rodiče mají absolutní důvěru v to, že jejich děti vede profík, který ví, co je správné a v danou chvíli nejvhodnější. A můžou si být jisti taky tím, že pedagogem se ve Finsku nestává kdokoli. Náročné přijímací řízení ke studiu pedagogické vysoké školy a velký převis zájemců jsou prvním sítem, kterým budoucí pedagogové procházejí.

Doprava a obědy zdarma pro všechny děti mají rovněž velké výhody. Pochopitelně si vše Finové zaplatí na daních, neboť nic není zadarmo – ale tohle je dle mého názoru rozumná investice. Základní školy nesmějí vyžadovat od rodičů žáků naprosto žádné peníze – výlety se tedy konají jen občas. O to víc ale děti se svými učiteli chodí pěšky. Kontakt s venkem za jakéhokoli počasí je další z příjemných a velmi vhodných momentů ve finském školství. Děti se o přestávce navlečou do overalů a vyřítí se ven. S červenými tvářemi a naboso pak naběhnou zklidněné do třídy.

Dovednosti budoucího prvňáka jsou následující: nakresli kolečko, zavaž si tkaničku a oloupej bramboru. A praktické dovednosti se na základní škole rozvíjejí daleko víc než u nás. Home economics byl předmět nápadně podobný našim dřívějším hodinám vaření. S tím rozdílem, že učitelka byla šéfkuchař a děti si plánovaly jak rozpočet na delší časové období, tak trénovaly matematiku přesným převáděním jednotek. Vlastní vaření a následné společné stolování bylo skvělou třešničkou na dortu.