Online archiv

Autor: Daniela Kramulová

Anketa

Daniela Kramulová, 4/2016
Pražští hygienici podali trestní oznámení na 30 HIV pozitivních mužů, kteří věděli o svém zdravotním stavu, a přesto praktikovali nechráněný sex. Německá organizace na pomoc lidem nakaženým virem HIV protestuje, že takový postup je diskriminační a kontraproduktivní. Souhlasíte s ní?

NOVÁ CIVILIZAČNÍ NEMOC NA OBZORU

Daniela Kramulová, 3/2016
ESEMESKOVÝ PALEC

Anketa

Daniela Kramulová, 3/2016
* Jarní čas je spojený s pohanským vynášením morany a očistnými rituály, s křesťanským předvelikonočním půstem i se soudobými detoxikačními kúrami. Máte nějaký svůj „očistný rituál“?

Počítačové hry v terapii autismu

Daniela Kramulová, 3/2016
Počítačové hry mohou u osob s autismem fungovat jako zajímavý podpůrný terapeutický prostředek při sociálním učení, zejména rozpoznávání emocí, ale i při odreagování napětí.

Stejný obraz nevidí všichni stejně

Daniela Kramulová, 3/2016
Jak na nás působí obrazy, které nám předkládají média? Nahlédněte s námi pod pokličku unikátního neuropsychologického výzkumu mozku a mysli.

Můžeme se „prouklízet“ ke štěstí?

Daniela Kramulová, 3/2016
Úklid – na první pohled banální činnost, přesto bývá zdrojem silných emocí. Málokomu je uklízení lhostejné, někdo ho nesnáší, jiný se ho děsí, další v něm nachází uspokojení a vnitřní klid, v někom dokonce dokáže probudit vášeň. Co o nás náš vztah k uklízení napovídá?

Máme to v genech?

Daniela Kramulová, 3/2016
Je nám škodolibost vrozená? Richard Smith mluví přinejmenším o „přirozeném sklonu, který se za určitých podmínek projeví“. Hovoří pro to i fakt, že škodolibost se objevuje ve všech kulturách, ve kterých se až dosud zkoumala. V jedné aktuální studii se například ukázalo, že Číňané byli dokonce značně škodolibí, když konkurenční velmoc Japonsko v roce 2011 zasáhla vlna tsunami, která vyvolala zkázu jaderné elektrárny ve Fukušimě. Další indicie: škodolibost můžeme pozorovat už u dětí mladších dvou let. Simone Shamay-Tsoory z University Haifa ukázala dětem, jak jejich matka čte jiným dětem z knížky. Ale nějaká nehoda knihu poničila tak, že byla nepoužitelná. Malé děti tohle „neštěstí“ očividně velmi potěšilo. Patrně proto, že předtím na cizí děti žárlily. Ale když Shamay-Tsoory dětem ukázala video s matkou, které se stala stejná nehoda, když z knihy četla jen sama pro sebe, byly děti daleko méně škodolibé. Nikolaus Steinbeis z Lipského Institutu Maxe Plancka naproti tomu považuje za spíš nepravděpodobné, že by škodolibost byla vrozená. Díky řadě studií zjistil, že děti v prvních letech života zažívají podstatně víc pocitů škodolibosti, s vrcholem v šesti až osmi letech. Tento vývoj neprobíhá náhodně. Ve věku kolem čtyř až pěti let děti začínají srovnávat svůj výkon s ostatními. Cítí-li se být slabší než ostatní anebo na nižším stupni sociálního žebříčku, závist a škodolibost se vyvalí téměř bez zábran. Bez zábran proto, že oblasti mozku zodpovědné za sebekontrolu vyzrávají později. Tato centra sebekontroly později sklon ke škodolibosti alespoň brzdí, aniž by ji ovšem u většiny lidí dokázala vymazat úplně. „Ve věku kolem 7–12 let,“ shrnuje Steinbeis své výzkumy s více než 180 dětmi, „se sklony ke škodolibosti postupně ztrácejí.“ Před dvěma lety uveřejnil výzkumný tým princetonské univerzity vedený sociální psycholožkou Susane Tufts Fiskeovou studii věnovanou škodolibým reakcím lidí na neštěstí druhých. Testovaným dobrovolníkům nejprve ukázali série fotografií, které si obvykle spojujeme se stereotypy, jež v nás vyvolávají určité emoce, například: starý člověk – lítost, student – obdiv, narkoman – pohrdání a hnus, bohatý jedinec – závist. Následně pak výzkumníci fotografie spojili s různými situacemi běžného života, které vyvolávaly emoce pozitivní (výhra v loterii), negativní (být postříkán kolemjedoucím autem) i ty, které byly emočně neutrální, třeba chůze do koupelny. Probandům pak pomocí elektromyogramu měřili pohyby obličejového svalstva. Ukázalo se, že se nejvíce usmívali v situacích „cizího neštěstí“ v případě osob, jimž nejvíc záviděli, standardně tedy bohatě a úspěšně vyhlížejícím jedincům. V následujících výpovědích pak testovaní potvrdili, že se cítili nejlépe při pohledu na luxusně oblečeného člověka, kterého „ohodí“ projíždějící auto. „Zjistili jsme, že když se lidem daří, lépe se srovnávají s těmi, jimž závidějí. V těžkých dobách se však skupiny těch úspěšných stávají skutečným terčem škodolibosti,“ komentovala experiment vedoucí týmu Susan Fiskeová.

RISKNEME TO S KLÍŠŤATY?

Daniela Kramulová, 2/2016
Proti klíšťové encefalitidě se u nás očkuje zhruba dvacet let, vakcinaci absolvovalo 30 % obyvatel, spíš mladších ročníků. Ročně onemocní 570-1100 lidí, záleží na tom, jestli byl pro klíšťata „dobrý rok“, nebo ne. Nemoc může mít průběh lehký, ale i závažný a zanechat trvalé následky. Otázka tedy zní: Nechat se očkovat, nebo nenechat?

Pohodlné tabu: Násilí na seniorech

Daniela Kramulová, 2/2016
Senioři ho zpravidla neohlásí, rodina zamlčuje a rezidenční zařízení před ním zavírají oči. Přesto násilí na seniorech existuje - a zdaleka nejde jen o případy babiček, kterým zloděj vyfoukne na ulici kabelku i s důchodem.

Scénáře našich vztahů se nemění

Daniela Kramulová, 2/2016
Druhá únorová neděle je Mezinárodním dnem manželství, v Česku mu věnujeme dokonce celý valentýnský Národní týden manželství. Partnerské poradny pořádají dny otevřených dveří, manželští poradci workshopy a besedy - a my si povídáme s jedním z nejznámějších tuzemských poradců a autorem knih o partnerských vztazích, s psychologem Petrem Šmolkou.

PANÍ UČITELKO, MNĚ JE ŠPATNĚ

Daniela Kramulová, 1/2016
Na bolest břicha si děti stěžují poměrně často, a to nejen doma, ale i ve škole. Podle zdravotnických odhadů trpí občasnými bolestmi břicha 10-24 % žáků základních a středních škol, častěji dívky.

Leden

Daniela Kramulová, 1/2016
VYTRŽENO Z DIÁŘE