Online archiv

Autor: Matyáš Zrno

Nebezpečná přitažlivost „vůle k moci“

Matyáš Zrno, 11/2016
Je hrubý, neotesaný, vulgární. Zdá se, že jediné, co umí, je chvástat se. Z rozhovorů i prezidentských debat je naprosto jasné, že se nezatěžuje fakty. Že říká, co mu slina na jazyk přinese. Že o světě toho moc neví. A i když slovo „sexistický“ je díky svému nadužívání kvůli každé hlouposti už trochu zprofanované, tak jestli někdo dokonale naplňuje pojem sexismus, je to právě on - Donald Trump. Chlubil se, že spal s nejhezčími ženami planety, chlubil se, že když je celebritou, tak si prostě každá žena nechá všechno líbit. Vyšlo najevo, že i když brojí proti ilegální imigraci, zaměstnával ilegální imigranty. Že i když mluví o ozdravění státních financí, sám se vyhýbal placení daní. Mluví o razantním použití americké síly třeba proti Islámskému státu, ale sám se kdysi vyhnul vojenské službě ve Vietnamu a přitom ještě urážel senátora McCaina, kterému ve vietnamském zajetí zlámali všechny kosti. A především - z každé jeho věty, z každého pohybu, je nade vší pochybnost jasné, že ten chlap je nebezpečný egomaniak. Jenže tohle všechno je dávno známé. Otázka zní: Jak je možné, že mu to všechno prochází?

Země, kde platí síla

Matyáš Zrno, 11/2016
Kazachstán dávno není zemí nomádů, koní a velbloudů. Ani sovětskou atomovou střelnicí. Díky zásobám ropy se překotně modernizuje, ale pod povrchem se pořád sváří modernita a tradice, sovětské dědictví s lákadly konzumu, stejně jako touha stát se součástí vyspělého světa se zvyky tradiční kočovnické společnosti.

Dvě tváře diverzity

Matyáš Zrno, 11/2016
„Čeho se lidé bojí?“ ptal se ve svém facebookovém statusu v době největší uprchlické krize vyučující na americké soukromé vysoké škole v Praze. „Mám mezi studenty Indy, Pákistánce, Afričany, Rusy, Američany… a skvěle se doplňujeme a obohacujeme.“ Jistě, kulturní diverzita je přece prospěšná. Jistě, kultury se vzájemně obohacují. Jistě, jistě, jistě… je to přece takové moderní kulturní dogma.

Nebuďte zajatci své minulosti!

Matyáš Zrno, 11/2016
Ben Furman, M. D., je finský psychiatr a terapeut, jeden z průkopníků přístupu zaměřeného na řešení, autor a spoluautor četných knih a článků včetně knihy „Nikdy není pozdě na šťastné dětství“, která byla zahrnuta mezi 100 mistrovských děl psychoterapie a kterou vydalo nakladatelství Portál. V roce 2017 vyjde další jeho kniha, „Twin Star“, zaměřená na zlepšování vztahů na pracovištích a na spokojenost z práce.

CO VADÍ FEMINISTKÁM VE VÝUCE

Matyáš Zrno, 1/2007
Rovné příležitosti, to zní dobře. Kdo by také proti nim brojil? V České republice dokonce běží program ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI V PEDAGOGICKÉ PRAXI. Organizuje ho občanské sdružení ŽÁBA NA PRAMENI a jeho cílem je „vzdělávat učitelky a učitele v problematice gender a rovných příležitostí“. Otázka rovných příležitostí a celé tzv. genderové problematiky v sobě ale skrývá mnohá úskalí. Následujícím textem bych chtěl rovněž reagovat na článek v RODINĚ A ŠKOLE 9/06 s názvem „BĚDA UČITELKÁM, KTERÝM MUŽI VLÁDNOU?“.