Online archiv

Autor: Matyáš Zrno

Svátky (ne)plodnosti

Matyáš Zrno, 4/2019
Velikonoce jsou nejvýznamnější křesťanský svátek (ano, Velikonoce, ne Vánoce…), který připomíná umučení Ježíše Krista. Ale také jsou to svátky jara a plodnosti (což tak nějak přirozeně souvisí), na které křesťanští misionáři celkem logicky příběh o Kristové ukřižování a zmrtvýchvstání naroubovali.

Když je „ten papír“ potřeba

Matyáš Zrno, 4/2019
Je to jen papír. Jenže z nějakého důvodu kvůli tomu papíru žijeme déle, žijeme spokojeněji, více vyděláváme a vytváříme lepší prostředí pro výchovu dětí. A taky je to pojistka pro situace, které v životě mohou občas nastat. Ten papír oceníme třeba v okamžiku rozvodu. Anebo v okamžiku smrti manžela či manželky. Mluvíme o manželství.

Když to prostě chcete dělat

Matyáš Zrno, 3/2019
Klára se tváří laskavě a mluví pomalu a zřetelně. Klient je neslyšící, a je proto potřeba s ním mluvit tváří v tvář, tak, aby mohl odezírat ze rtů. Po dvou hodinách je to ale už trochu náročné a já tu trpělivost v duchu obdivuji a děkuji Bohu, že tu jsou lidé, kteří v takové práci vidí své poslání.

Jak jsem zažil multikulturalismus

Matyáš Zrno, 3/2019
Bydlel jsem hezkých pár let v jednom libeňském činžáku. Nebýt toho, že tam před dvaceti lety došlo k smutně proslulé vraždě nájemnice (zájemcům doporučuji jedenáctý díl seriálu Případy prvního oddělení), byl by to zcela běžný činžák, jakých jsou v Praze tisíce. Zajímavé věci se začaly dít až v loňském roce.

Nejlepší místo je stejně doma

Matyáš Zrno, 3/2019
Petr Horký býval známý jako moderátor dětských televizních pořadů Hip Hap Hop či Oáza. Je ale především vášnivým cestovatelem a polárníkem, navštívil desítky zemí a projel zeměkouli od severního pólu po tropické džungle. A natočil tom desítky dokumentů. K čemu nám je tedy cestování, v čem nám může pomoci a kdy se naopak stává symptomem toho, že s námi něco není v pořádku?

Nejlepší místo je stejně Česká republika

Matyáš Zrno, 2/2019
Petr Horký býval známý jako moderátor dětských televizních pořadů Hip Hap Hop či Oáza. Je ale především vášnivým cestovatelem a polárníkem, navštívil desítky zemí a projel zeměkouli od severního pólu po tropické džungle. A natočil tom desítky dokumentů. K čemu nám je tedy cestování, v čem nám může pomoci a kdy se naopak stává symptomem toho, že s námi něco není v pořádku?

Svítíme osvíceně?

Matyáš Zrno, 2/2019
S inženýrem Medřickým jsme se setkali ve světelném studiu Artemide v Praze na Vinohradech. Mezi stovkami nejrůznějších lamp, svítidel a žárovek mě odkryl nový svět toho, jak světlo působí na lidský organismus, na náš spánek a na naši výkonnost. A asi nejsem poslední, kdo po rozhovoru s ním odešel domů vyšroubovat žárovky, aby zjistil, zda to jsou ty správné, které nám nerozhodí biorytmus…

O penisu a tenisu

Matyáš Zrno, 2/2019
Na začátku byl krátký tweet. Takový docela nevinný. O tom, že pokud se někdo prohlásí za ženu (i když je to muž a má penis) a pak závodí v ženských disciplínách, není to vůči ostatním sportovkyním tak úplně fér. Autorem tweetu byla Martina Navrátilová – naše (a po své emigraci i americká) legendární tenistka. A strhlo se peklo. Byla obviněna z netolerance a trans fobie.

Muži, kteří se bojí žen

Matyáš Zrno, 2/2019
Na světě je tolik žen, které touží po partnerovi a tolik mužů, kteří touží po partnerce. A přesto si k sobě nenajdou cestu. Muži to mají v něčem možná o trochu těžší. Od nich se očekává, že vyvinou iniciativu. Jenže, co když to je nad jejich síly? Co když se žen prostě bojí, i když po nich ve stejném okamžiku touží?

Držte se rodiny

Matyáš Zrno, 2/2019
Profesor Raboch je nejen přednostou psychiatrické kliniky první lékařské fakulty, ale také živoucí legendou české psychiatrie – působí v ní již přes čtyřicet let. Je psychiatrem a sexuologem, ale také sportovcem a zastáncem pevné rodiny a zdravého životního stylu. K němu podle něj patří třeba i sklenka vína. Nejlépe ale po tenise…

Nebojte se jít s tím ven

Matyáš Zrno, 1/2019
Je to už několik měsíců, co v Psychologii dnes vyšla zpověď mladé ženy. Mladé, inteligentní, vzdělané ženy, která přitom vydržela půl roku s mužem, který byl úplně ukázkovým příkladem podvodníka – silák z posilovny, který tvrdil, že je v terminální fázi rakoviny (dokonce se naučil přesvědčivě předvádět záchvaty kašle). Manžel a otec dítěte, který tvrdil (zpočátku), že je sám. Chlap, který vždy na nějakou dobu zmizel, jako by se po něm slehla zem a pak se zase (vždy s nějakým neuvěřitelným příběhem) objevil. Byla to klasická situace. Všichni okolo věděli, že tady něco nehraje, jen ona sama to vidět odmítala. Proč to ale píšu?

Svaté město, nebo město nenávisti?

Matyáš Zrno, 1/2019
„V Jeruzalémě je vzduch prosycen modlitbami, až se tu nedá dýchat,“ píše izraelský básník Jehuda Amichai. A skutečně, ve svatém městě se sice procházíte na místech, kde stál starozákonní chrám, kde se narodila Panna Marie a zemřel Ježíš i kde Mohamed podle pověsti odletěl do nebe na koni jménem Burák, ale příliš harmonie tu nezažijete. I tak je to ale zážitek, který za to rozhodně stojí!