Online archiv

Počátečním úkolem je destrukce tradičního pojetí filmu a vysvětlení základu filmu jako světlopisného umění. Náhled na dosavadní „dějiny filmu“ musí být veden zcela kriticky. Mám na mysli skutečné filmy, nikoli ten narativní balast, o kterém se s oblibou učí na filmových a filmovědných školách. Prvním krokem je zpochybnění samotného chápání toho, co je film. Všichni se domnívají, že vědí, co film je. Film ale není pohyb, není to záznam reality ani vytváření iluzorního fiktivního světa a už vůbec není pouhým prostředkem fixace reality stojící před kamerou. Ve své podstatě je film uměním či dovedností vytvářet na ploše plátna světlené skvrny, které poutají naši pozornost a vybízejí k různým formám interpretace. To, že někdy takovou posloupnost skvrn na plátně vnímáme jako kontinuální pohyb postav či objektů, které svým tvarem (jeho určitou stabilitou) a chováním upomínají na postavy a jevy známé z běžného života, je jen jedním ze způsobů, jaký může film být. Již sama frekvence 25 obrázků za vteřinu, kterou si běžný divák neuvědomuje a jež je vykládána jako technologická či fyziologická nutnost ke vnímání filmu, je ve skutečnosti něčím mnohem víc. Jde vpravdě o metání světelných skvrn na plochu plátna s cílem iluminace diváka. V oblasti chápání prostoru je možné vést cestu od filmu jako záznamového média reality před kamerou přes nástroj k vytváření iluzivních příběhů až k možnosti filmu vytvářet časoprostorovou realitu, která není jen imitací vnějšího světa. Postup by ovšem bylo možné metodicky obrátit a začít pojetím plátna nikoli jako místa zobrazení, ale jako místa, ve kterém se odehrává skutečné dění. S tím pochopitelně souvisí i zažitá představa, že film je jaksi hotov a jen se znovu a znovu promítá totéž. Film nelze ztotožnit s tím, co existuje na filmové cívce či je zapsáno jakýmkoli způsobem do libovolného digitálního nebo analogového nosiče. Film dokonce není totožný ani s obrazem, který tento záznam vytváří na plátně. Film je událost, která se uskutečňuje teprve v interakci s divákem! Do té doby žádný film není. Je dobré zdůraznit žákům, že polovinu celkové doby, kterou stráví na filmovém představení, stráví v naprosté tmě, a to nikoli proto, aby žádali u pokladny kina poloviční vstupné. Souběžně s totální destrukcí je nutné otvírat nové chápání prostoru, času a světla.

Základní škola Mendelova v Karviné patří mezi ty, které se do reformní práce pustily naplno. Ředitel Bohumil Zmrzlík nejen motivuje své učitele ke změně, ale na seminářích také lektoruje další učitele. Jak vysvětluje svůj přístup k proměně učitelské profese?

Asociace pedagogů základních škol a odboráři požadují, aby byli učitelé před narůstající agresí svých žáků chráněni zákonem a statusem veřejného činitele. Problém je pochopitelně složitější.

V současné době chybí ve školském systému jakákoliv konkrétní podoba základní filmové výchovy. Přitom čas strávený u televize, v kině, u videa je stejný jako čas strávený ve škole (výsledek průzkumu UNESCA v Itálii v roce 2003). Na portálu www.rvp.cz vznikla zajímavá diskuse k tématu.

Vzpomínáte na svá školní léta? A chodili jste rádi do družiny? Asi každý z nás, kdo neměl štěstí na babičku či maminku v domácnosti, nějaký čas ve školní družině strávil. Já jsem od první chvíle toužila po „klíči na krku“. Prostě nemuset na to hrozné místo, kde pokud neprosedíte celé odpoledne v lavici a s rukama za zády, vždycky dostanete poznámku, že zlobíte.

Výše učitelských platů dlouhodobě není uspokojivá. Proto mnozí z nich ve volném čase vedou za peníze kroužky, berou doučování a někteří o víkendech brigádničí. Je pro pozici učitele únosné, aby o víkendu seděl za kasou či doplňoval regály?

Ondřeje Lišku, ministra školství, mládeže a tělovýchovy

V říjnovém čísle jste otiskli článek Kniha roku Rok kohouta? Pozor na rasismus. V zásadě s pohledem autorky souhlasím, ale chtěla jsem se zeptat, jaké jsou podmínky adopcí dětí. Můžu požádat o adopci, i když nejsme s partnerem oddáni? Do kolika let lze adoptovat? Je možné si vybírat mezi etniky? Píše také někdo o pozitivních zkušenostech s adopcí romských dětí?

Není třeba příliš připomínat, jak si české děti stojí v mezinárodních výzkumech čtenářské gramotnosti: I když české školy tradičně věnují pozornost rozvoji čtenářské kompetence, v úkolech zjišťujících schopnost funkčního využití této dovednosti naši žáci dlouhodobě projevují nevyrovnané, a v řadě případů dokonce podprůměrné výsledky.

Petr Fejk působí ve funkci ředitele pražské zoologické zahrady od roku 1997. Podařilo se mu přilákat návštěvníky, posunout pražskou ZOO na světovou úroveň. Jaké jsou názory bývalého učitele na vzdělávání a současné mladé lidi?