Online archiv

Dvěma pedagogům ve vedoucích funkcích jsme položili následující dvě otázky: 1. Nakolik se ztotožňujete s tím, že školství negativně ovlivňují vžité představy o ženách a mužích? Mají muži určité „vrozené“ předpoklady pro obsazování vedoucích funkcí? 2. Je ospravedlnitelný přístup ředitele, který má na škole málo mužů a chce si je udržet tím, že jim dává např. častější suplování, vyšší odměny či osobní hodnocení?

Pane Lejsku, co vás asi vede k domněnce, že jsou ženy řízení neschopné? Žádný vědecký výzkum nic takového neodhalil, žádný gen vůdčích schopností neexistuje, a vy proto můžete vycházet jen ze dvou předpokladů: z tradičního pojetí rozdělení společenských rolí a ze své vlastní zkušenosti. Možná prostě nemáte rád ženy. Ale možná jenom soudíte, že muži mají rozhodovat o veřejných věcech a ženy vládnout doma v rodině. Mluvíte o svých kolegyních jako o neschopných nižších bytostech. Proč? Nejspíš jste je jako takové sám poznal. Jako všichni čeští muži jste od tří let procházel výhradně rukama rázných žen, ve školce, na školách, v ordinacích, na úřadech, nikde žádný mužský vzor a často vás to muselo tupit, protože jste nikdy nepřestal věřit ve svou mužskou nadřazenost. Škola osazená uťápnutými učitelkami a ředitelem, který se považuje za výkvět velkorysosti a řídících schopností, nemůže být dobrá ani moderní. (...) Pokud se v nejbližších dnech aspoň jedna z vašich podřízených vzbouří a požádá vás, abyste se za svůj výrok veřejně omluvil, měl byste jí dát pořádnou prémii. Přesně to totiž bude ta správná učitelka pro naše děti. Pro kluky i pro holky.

Velký mediální rozruch nedávno nevyvolala Analýza odměňování žen a mužů ve školství, kterou si nechala vypracovat Otevřená společnost. Pozornost nevzbudil ani tak samotný text analýzy, jako komentování jejích závěrů ze strany mužů. Z textu vyplývá, že za rozdílem mezi platy učitelů a učitelek na základních a středních školách (muž průměrně 21 863 korun, žena jen 16 754 Kč - Český statistický úřad, 2003) stojí nejen objektivní příčiny, ale i tzv. genderové stereotypy, tedy vžité představy o mužích a ženách.

V minulém čísle jsme psali o setkání, kde učitelé češtiny diskutovali o tom, jak učit svůj předmět. Nejen učitelé, ale i rodiče si málem zoufají nad tím, že dnešní děti téměř nečtou. Jak se s tím vyrovnat? Nakolik může čtení, či naopak nečtení knížek ovlivnit budoucí život dítěte? Tato otázka se táhne celým následujícím rozhovorem s ostravským spisovatelem a překladatelem Janem Balabánem, držitelem literární ceny Magnesia Litera 2005 za soubor povídek Možná že odcházíme.

K poslednímu listopadu končí nájemní smlouva Gymnázia Buďánka v prostorách pronajatých městskou částí Praha 5. Poté se škola buď dostane do konfliktu s městskou částí a bude „okupovat“ budovu i nadále, nebo přesune výuku na ulici. Nebo přistoupí na novou smlouvu, kterou „velkorysá“ Rada městské části Praha 5 nabízí gymnáziu k podpisu. Podle zástupců gymnázia má ale nově navržená smlouva gymnázium značně znevýhodňovat.

Ohlasy minulého čísla

Ohlasy minulého čísla