Online archiv

O Václavu Klausovi mladším si můžete myslet cokoli, ale jedno mu nemůžete upřít. Jeho názory na školství nenechají nikoho chladným, ať už s nimi souhlasí, nebo ho štvou. Jeho názory jsou vyhraněné pedagogicky i politicky, ale nutno dodat, že někdejší učitel a ředitel gymnázia se nevyhýbá žádné otázce. Když jsem se ho ptal, zda by vzal funkci ministra školství, odpověděl kladně. A ještě něco. Nepožadoval autorizaci rozhovoru. To se mi stalo pouze dvakrát. Poprvé v případě bubeníka jedné punkové skupiny a teď v případě pedagogického konzervativce Václava Klause jr.

Kdosi mě zatahal za palec u nohy. „Co se děje, co se děje?“ vyhrkl jsem, vztyčil se na gauči v saku a kalhotách a rozespale si promnul oči. „Tatí,“ pravil hošík s ofinou podle kastrolu, „slíbil jsi, že si se mnou dneska budeš hrát - a už je půl jedenáctý!“ „Víš,“ začal jsem s vytáčkami, „přišel jsem včera z práce o něco později a jsem trochu unavenýýýý.“ Mocné zívnutí stvrdilo má slova.

Humoristický kreslíř Pavel Kantorek (1942) je původním povoláním fyzik. Podílel se na vývoji optických vláken, laserové technologie či holografie, také se zabývá kosmologií a astrofyzikou. Coby profesor přednáší na Ryerson University v Torontu, kde žije od roku 1968. Na to, jak se snáší věda a humor, jestli má smích místo i ve škole či zda existuje v humoru nějaké tabu, nám odpověděl v následujícím dotazníku.

POČET ŽÁKŮ, KTEŘÍ SE JI UČÍ NA ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH, SE ZDVOJNÁSOBIL

Po kom jen to dítě je, povzdechne si leckdy nejeden rodič. Obvykle tehdy, když jeho ratolest přinese ze školy pětku. Jeho protějšek vzápětí kontruje: To nevidíš, vždyť je celý po tobě. Kdo má pravdu? Rodiče si v tomto případě mohou zdárně podat ruce, protože je to jedna ku jedné. Jednoduché počty, polovinu genů zdědí potomek po otci, druhou polovinu po matce. A s touto „výbavou“ si musí vystačit po celý život.

Barbora Mazúrková a Barbora Nosálová jsou učitelkami češtiny. Společně vymyslely deskovou hru Ypsilonie, která má za cíl nenásilně naučit děti vyjmenovaná slova.