Online archiv

SLOUPEK VERONIKY VÁLKOVÉ

Začal nový školní rok a společně s ním začínají rodiče do škol nosit aktualizované či zcela nové zprávy z vyšetření svých dětí, jimž byla stanovena dyslexie, případně jiná forma specifických poruch učení. Reakce učitelů i rodičů na uvedenou diagnózu se často velmi liší. Vždy by však měly nakonec vyústit ve spolupráci a společnou komunikaci o dítěti, protože to je v současné době zřejmě nejefektivnější způsob řešení specifických poruch učení.

Jaké jsou nejčastější důvody, které vedou rodiče k tomu, aby pro své děti zařídili doučování? Co vlastně víme o rozšíření doučování na prvním stupni základních škol u nás? Kolik dětí má doučování? Jakou roli hraje stát a školský systém? Je doučování nutné?

Mnozí z nás si možná ještě vybaví, jak vypadala čítanka, ze které jsme ve škole čítávali. Míru našeho zaujetí tehdy určovala vedle osobního čtenářského zájmu jistě přitažlivost textu, který nám byl předložen, a také způsob, jakým nám pak učitel zpřístupnil i skryté roviny toho, co jsme četli. Krátký úryvek nás možná někdy motivoval k přečtení celé knihy. Na tomto procesu se asi ještě dlouho nic nezmění. Díky, respektive vinou audiovizuálních médií čtenářů mezi dětmi ubývá a čítanky na základních školách a učitelova interpretace musejí být stále přitažlivější.

Nechme studenty přemýšlet o všech aspektech tabakismu, neboť varovné nápisy na krabičkách cigaret je neděsí. Mnoho kuřáků nemá pravdivé informace o dopadu této závislosti a možná že právě učitelé mohou Česko srazit z TOP žebříčku států závislých na cigaretách. Hlavní je nerezignovat.

VYJÁDŘI SE MANDALOU První třída se nám hezky vyloupává, z dětí se stali školáci jedna radost a nějak hodně rychle se blíží čas čtvrtletního hodnocení práce s nimi. Rodičům jsem slíbila už na prvním setkání, které máme v naší škole na konci června, že se mohou těšit na společné třídní schůzky. A najednou je to tady.

Kristina Konečná je oporou pro všechny na prvém stupni ZŠ GuthaJarkovského. Jak z rozhovoru vyplynulo, v tomto případě slovo všichni není přehnané. Na škole má být člověk, který umí dětem i dospělým naslouchat a vidět souvislosti.

Je ráno. Vcházím do ZŠ a Gymnázia Jiřího Gutha-Jarkovského v Truhlářské ulici v Praze 1 a jdu se podívat nejprve na výuku biologie v sedmé třídě, pak na chemii na gymnáziu. Chci přijít na to, jak je možné, že v této „obyčejné“ škole zvládnou mít v každé třídě autistické dítě.

S Jaroslavem Reichlem jsem se poprvé setkala v roce 2008, když jsem hledala učitele, kteří umějí ve výuce propojit mediální výchovu s fyzikou. Publikoval tenkrát v metodické příručce Média tvořivě lekce, které k odtajňování fyzikálních zákonitostí využívají fotografie, písně a filmy. Kdykoliv jsem chtěla udělat do médií rozhovor s někým, kdo rád a dobře učí fyziku, doporučili mi zasvěcení spolupracovníci opět Jaroslava Reichla. Chcete-li o jeho učení vědět ještě více, než se vešlo do našeho rozhovoru, doporučuji vám jeho webové stránky http://jreichl.com/

V souvislosti s metylalkoholovou tragédií, která bude mít v ČR pravděpodobně ještě dlouho dozvuky právní, ekonomické, společenské i morální, je přirozeně vhodná chvíle, abychom si udělali čas se svými dětmi doma i ve škole hovořit otevřeně o alkoholu.

SERIÁL JAZYKOVÝCH FEJETONŮ PAVLY LOUCKÉ

V České republice je již řadu let poměrně vysoká svoboda v oblasti formy vzdělávání. Můžete dítě svěřit základní škole, můžete si školu vybrat, můžete děti učit doma. Rozhodli jsme se, že prozkoumáme další cestu, a zůstali jsme na ní.