Online archiv

* Co vás napadne, když se řekne škola?

25. květen je Dnem boje proti dětské obezitě. Dětská obezita je narůstajícím problémem snad ve většině rozvinutých zemích moderního světa. Ačkoli je tato problematika u dětí se syndromem Prader-Willi specifická, z hlediska výživy často spadají tito dětští pacienti do stále širší skupiny obézních dětí. Co tedy dělat, aby z obézního dítěte nevyrostl obézní dospělý?

V minulém díle jsme si povídali o tom, proč známky nemotivují žáka k lepším výkonům tolik jako slovní hodnocení. Neboli kdo dělá chyby, může dostat špatnou známku, jinde ale namísto nich získá radu, co má zlepšit a jak. Ukázali jsme si, že ani slovní hodnocení není samospásné. Je-li napsáno špatně, nedozvíme se z něj skoro nic podobně jako ze známky. Jak tedy postupovat správně?

Angličtina pro chemiky ve výrobě plastů a léčivých přípravků - tak se jmenuje ojedinělý projekt, který realizuje Masarykova střední škola zemědělská a Vyšší odborná škola v Opavě společně s významnými podniky severomoravského regionu TEVA Czech Industries, s. r. o., a Linaset, a. s. Výstupy projektu mají pozitivní ohlas u odborníků z praxe a společnosti mají zájem využívat vytvořené materiály i pro účely svých interních jazykových kurzů. „Studium probíhá zábavnou formou, kdy studijní materiály v učebnicové i elektronické formě připravuje škola spolu s partnery a potenciálními zaměstnavateli. Materiály jsou tedy šité na míru pro uplatnění ve farmaceutické výrobě a ve výrobě plastů. Jsou sestaveny do ucelených bloků se zaměřením na poslech, porozumění textu, doplněné videosekvencemi a vlastními nahrávkami žáků. Dochází tak k tvorbě multimediálních výukových materiálů, které tvoří modulová kniha a k ní on-line pracovní sešit s poslechy, videonahrávkami, cvičeními, testy a úkoly. Výuka splňuje nejnovější trendy ve vzdělávání a předbíhá dobu,“ řekl Ing. Arnošt Klein, ředitel školy. Přínos z projektu nemají jen žáci, ale také jejich pedagogové. Těm jsou umožněny stáže v podnicích a pravidelný kontakt s rodilými mluvčími, kteří jsou zaměstnanci podniku, což je pro zavedení praktických informací do výuky velmi důležité. Společně se žáky pak v mimoškolním prostředí ověřují vytvořené multimediální výukové materiály, a žáci tak mají učení spojené s příjemným prostředím a zážitky.

Trest je špatná výchovná metoda! Tento názor je dnes velmi rozšířený. Příručky o výchově dětí před tresty varují: působí víc škody než užitku, ponižují dítě, poškozují vztah mezi dítětem a vychovatelem atd. A tělesné tresty? To už je vůbec barbarství, možná i u nás bude brzy plácnutí přes dětský zadeček kvalifikováno jako porušení zákona.

K publikování tohoto textu nás vedly opětovné nespokojené reakce rodičů na třídní schůzky, při kterých se ještě stále tvoří fronty před kabinety nebo učitelé „propírají“ výsledky jednotlivých dětí před ostatními rodiči.

Dva týdny na přelomu dubna a května se nesou ve znamení tradičních přijímacích zkoušek na střední školy. Avšak ne všechny střední školy přijímají studenty na základě výsledků přijímacích zkoušek, k rozhodnutí o přijetí či nepřijeti si vystačí s informacemi obsaženými v přihlášce. Než tedy o přijímacích zkouškách bylo by lépe hovořit o přijímacím řízení, a v tomto případě o jeho prvním kole. Na mnoha školách bude totiž probíhat druhé kolo, popřípadě ještě kolo další. Kdo tedy neuspěl v prvním kole, kdy byl zákonem omezen podáním pouze dvou přihlášek, bude moci nyní zkoušet štěstí na libovolném počtu škol a studijních oborů. Řada rodičů, pokud tak již neučinili v rámci prvního kola, se začne možná zajímat o možnost přihlásit své dítě na některou ze soukromých středních škol, jejichž síť je poměrně bohatá a nabídka mnohdy pestřejší než u škol státních.

Ráda bych se dnes vyjádřila k tomu, proč někteří milující rodiče nesměrují své děti ke studiu na víceletých gymnáziích, proč je nechtějí již ve středním školním věku „specializovat“, i když vlastně jen ve všeobecně studijním prostředí. Přechod na víceleté gymnázium v jistém slova smyslu totiž specializací je.

Praktická příloha pro rodiče budoucích primánů KDYŽ SE NĚCO NEVYDAŘÍ, JAK BY MĚLO…

Ve školním roce 2009/2010 navštěvovalo základní školy v České republice 13 839 cizinců. Rozhodně to není zanedbatelné číslo a jen málokterý učitel se s takovým žákem doposud nesetkal. Stejně tak se řada českých dětí ocitá na školách v cizině. Co je tam přivádí? Jsou v cizí zemi rády? Jak vzpomínají na první den ve škole? Kolik dnů, týdnů, měsíců, let jim trvalo, než se začaly v novém jazyce cítit uvolněně? Jsou na sebe hrdé, kolik překážek dokázaly zdolat? Ještě stále se trochu stydí promluvit nahlas před celou třídou? - Neumím na tyto otázky odpovědět, ale mohu vám dát nahlédnout do světa českých dětí, které se v roli žáků-cizinců ocitly ve Francii. Z emě galského kohouta má vzhledem ke své historii a migrační politice s touto problematikou mnohem delší zkušenost než Česká republika, první organizační doporučení k výuce žáků s odlišným mateřským jazykem pocházejí z počátku sedmdesátých let (viz box). Přesto však ani zde, alespoň podle francouzské odborné literatury, nemají pedagogové snadnou práci: chybí státní program, není zajištěna koordinace mezi různými typy přípravných tříd a mezi učiteli přípravných a běžných tříd, velmi nedostatečná je i odborná průprava učitelů (např. všichni vyučující v přípravných třídách by měli mít specializaci „francouzština jako cizí jazyk“ nebo „francouzština jako druhý jazyk“, ve skutečnosti jich toto vzdělání má jen velmi málo). Fatima Davin-Chnane k tomu v publikaci Immigration, Ecole et didactique du francais říká: „Učitel v přípravné třídě má někdy dojem, že svoji práci neumí nebo že ji nedělá, jak má. Cítí se jediným zodpovědným za výuku, připadá si jako kutil, když si sám stanovuje cíle a obsah výuky i způsoby evaluace.“ Je možné, že podobná slova by rádi vyřkli také někteří z českých pedagogů, kteří se upřímně snaží přizpůsobit svoji výuku kolektivu složenému z českých dětí i z cizinců. Není to jednoduchá práce, a jak je vidno z francouzských pramenů, učitel v ní i navzdory snahám státu situaci řešit zůstává obvykle osamocen. Tři náhodně vybrané příběhy českých dětí ve Francii jsou tu jako připomínka toho, jak moc na empatii, zkušenostech a intuici každého pedagoga záleží. Děti, které hovoří doma jiným jazykem než ve škole, to alespoň zpočátku opravdu nemívají snadné.

S Petrou Oswaldovou a také se cvičením, o kterém je tento rozhovor, byste se možná seznámili až při bolesti v nějaké části těla. Pokud byste náhodou začali s cvičením „feldenkraise“, začaly by se vám možná odkrývat souvislosti, o nichž jste dosud nepřemýšleli, nebo jste je zachytili jen letmo. Feldenkraisova metoda (FM) není jen tak nějaké cvičeni. V mnohém souvisí i s principy učení.