Online archiv

Kategorie: Pro rodiče

Mučte jazyk, ne student y!

1/2010
Pár námětů a myšlenek nejen k výuce cizích jazyků, přestože ta má vzhledem k ostatním předmětům svá významná specifika.

Děti a smrtelnost člověka

Jan-Michal Mleziva, 1/2010
Naše děti chráníme před zážitkem umírání našich blízkých. O smrti nemluvíme, na pohřby je nebereme. Co tím vlastně získáváme?

Jakou mají ve skutečnosti hodno tu miliard y z EU

Bohumil Kartous, 1/2010
České školy mají od loňska možnost sáhnout si na miliardový balík, který představuje evropský operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK). Do českého školství se v letech 2008 až 2013 přilévají mimořádné finanční prostředky, které by měly, pravděpodobně v duchu názvu operačního programu, zkvalitňovat úroveň českého školství tak, aby společnost lépe obstála v globální ekonomice. Pro školy mohou být evropské peníze neúměrně nákladné.

Evropské peníze všEm mimopražským základním školám

1/2010
V letech 2007-2013 lze v České republice (ČR) čerpat dotace na vzdělávací projekty s cílem podpořit vytvoření kvalitního a účinného systému celoživotního učení. Zdrojem financí je Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK), který je zaměřen na všechny regiony mimo území hlavního města Prahy. Program je řízen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Příležitost využít OP VK získají v letošním roce zejména základní školy, pro které MŠMT připravilo mnohem jednodušší cestu k dotacím díky zjednodušení tvorby projektové žádosti a způsobu financování projektů.

Plat uči telů - podle kantorsk ých nov áčk ů nejv ětš í probl ém

1/2010
Studenti pedagogických fakult jsou na praxi nedostatečně připravováni a většina z nich ve skutečnosti učit nechce. Oba tyto tradované postoje nesdílejí podle výzkumu, který v roce 2009 provedla pro Ministerstvo školství společnost Faktum Invenio, právě studenti pedagogických fakult. 70 procent respondentů se domnívá, že je pedagogická fakulta na profesi dobře připravila. Nespokojenost naopak panuje s platovými podmínkami, možnostmi dalšího vzdělávání a prestiží jejich profese.

Co pociťují učitelští nováčci

Anežka Bednaříková, 1/2010
Sen stát se učitelkou mě provází od 3. třídy, kdy mě ve škole těšilo psát křídou na tabuli. Toto přání se mi splnilo. A jak to cítím teď?

Chci žít s alkoholikem. No a?

1/2010
Dobrý den, prožívám těžké období, protože můj manžel je alkoholik. Váhám ale, jestli alkoholismus partnera je nutným a vážným důvodem k rozvodu. Myslíte si, že je to tak? Budu letos 25 let vdaná, muž popíjí od začátku našeho vztahu (já už slyším, proč jste si ho brala?!). Mně bylo 20 let, jemu 32 let. Máme 3 syny, jeden studuje VŠ, druhý pracuje a třetí končí ZŠ. To, co jsme museli zažít s alkoholikem (kvartálním, ale vždy do mrtva), jsem snášela více jak 24 let. Na druhou stranu musím říci, že v jiných věcech, jako třeba děti, domácnost, sex, si docela rozumíme. Další průšvih je v tom, že ho moc miluji. Je to dost těžké, zvlášť když manžela nacházejí lidé někde ležet, když dochází domů v zoufalém stavu. Někdy ho musíme nacházet všude možně, a nejen my, a tahat ho domů! Často se stane, že se kvůli pití zadluží. Jedná se však o příhody, které mi nebrání ho mít ráda, které mi nebrání s ním žít. Kolegyně ve sborovně mi však radí, abych se rozvedla, v poradně mi psycholožka říkala taky, že je to nejlepší řešení. Kolegyně mi však radí i tehdy, když od nich nehledám pomoc. Mám si nechat od nich radit? Průšvih je to, že manžela mám ráda, a přesto všechno s ním chci žít. Na druhou stranu věčně vtíravé rady kolegyň učitelek a přátel mě nutí, abych se manžela pořád zastávala až tak, že vím, že před nimi neříkám pravdu. Řada lidí mi vysvětluje, že mu pomohu jedině tím, že od něj odejdu. Je to možná komické, ale chci zůstat se svým mužem, protože věřím, že výhody vysoce převyšují nevýhody. Na druhou stranu jsou jeho excesy příliš vidět a je těžké ho před druhými hájit. Lea S., Trutnov Leo, velmi si vážím vaší odvahy takový problém předestřít na veřejnosti. Rodinné vztahy jsou často tak složité, že je těžké nalézat konkrétní řešení. Ve vašem případě jde však také o sladění vztahů v práci a vztahů doma. Ve vztahu k manželovi na jedné straně máte jasno, na druhé straně se ptáte na nutnost rozvodu. Víte, co chcete, ale síla argumentů kolegyň je taková, že pochybujete. Dokážete snášet alkoholismus manžela, ale poznámky vašich přátel vám to komplikují. Je milé, jak poukazujete na oblasti vztahu, kde si rozumíte. Pouto, které je mezi vámi, stojí na základech, které druzí nechtějí brát vážně. Naopak ty stránky, které jsou vidět a které odsuzují druzí, vám nečiní problém. Dopřáváte manželovi takovou svobodu, kterou velká část lidí nechápe. V první řadě je potřeba si zodpovědět otázku, zda je pro vás těžší snášet poznámky v práci nebo alkoholismus manžela. Tato odpověď vám ukáže lépe na správné řešení problému. V úvodu se ptáte, zda alkoholismus je nutný a vážný důvod k rozvodu. Pro řadu lidí ano, protože je pro ně takový svazek neúnosný. Neúnosnost může být dána náročností soužití s takovým partnerem nebo tím, že partner v abúzu není příkladem pro děti, nebo že jím v takové situaci pohrdají. Může být dána také tím, že manžela někdo v takové situaci potkal, nesnesl to a šíří to v okolí. Taková společenská pověst může být pro řadu lidí také velmi zatěžující. Důležité je však rozhodnutí, zda život s vaším mužem je hodnotný i přesto, že někdy pije alkohol. To, jakou zátěž pro vás spolužití s vaším mužem bude znamenat, a to, jestli je to pro vás únosné, víte jen vy. Jestli jste však rozhodnuta žít se svým mužem, hledejte spíše to, za jakých podmínek je pro vás taková situace únosnější. Co konkrétně potřebujete k tomu, abyste se cítila lépe. Je často pozoruhodné, jak druzí radí svým přátelům, co v životě mají dělat. Předpokládám, že je to tím, že je jednodušší radit druhým než konstruktivně řešit vlastní problémy. Pravděpodobně jste pro kolegyně ve sborovně nepochopitelná. Překračujete šablonu, kterou si druzí nastavili jako správnou, a vybíráte si řešení, které by jiní brali jako nepřijatelné. Několikrát jste ve svém dopise napsala, že manžela milujete. Dále jste napsala, že s ním chcete dále žít. Největší otázkou je pro mě to, do jaké míry je dobré nechat zasahovat kolegy do vašeho vztahu. Proč připouštíte diskuzi na takové téma. Mohou vám tímto pomoci? Odpovědnost za rozhodnutí je na vás a kolegyně, i když to asi myslí dobře, nemohou zvážit všechna pro a proti. Myslím si, že by kolegové měli vědět, kdy si od nich radu přejete a kdy jde o věc, kterou s nimi nechcete řešit. Ve svém dotazu jste tedy rozvinula dva problémy, u kterých hledáte řešení. To, jestli je alkoholismus manžela nutným a vážným důvodem k rozvodu, a únosnost rad kolegyň v práci. Jestliže jste rozhodnuta s manželem dále žít, už si toto rozhodnutí nezpochybňujte a hledejte to, co vám život ulehčí, a ne to, co vám situaci ještě více komplikuje. Jestliže vám kolegyně znepříjemňují život svými radami, tak jim sdělte to, kdy rady od nich očekáváte a kdy jsou pro vás přítěží. Přeji vám hodně sil a to, abyste si vztahů doma i v práci dokázala co nejvíce užívat.

Co brání učitelům ve zlepšování kvality výuky?

Jana Hrubá, 1/2010
Na stránkách www.rvp.cz proběhla diskuse na téma, jaké překážky musí v současné době pedagogové překonat, aby měli dostatek sil a vhodné podmínky pro zlepšování výuky. Na základě textu analýzy diskuse a odpovědí jsem připravila tento článek. Přímé citace vybraných odpovědí jsou v článku uvedeny kurzívou.

Děti, které hoří

Barbara Hansen Čechová, 1/2010
Režisérka Hana Pinkavová připravila pro Českou televizi dokumenty o nadaných dětech s názvem Nehasit! Hořím! S výjimečnými dětmi strávila téměř celý rok. Jaké jsou její postřehy o jejich životě a zázemí, které jim vytváříme?

Hm, pěkné ...

Kateřina Lipínská, 1/2010
Už i na nás došlo a jsme šťastnými rodiči prvňačky. Zatímco tatínek se cítí rázem zestárlý „to bych nevěřil, že se ze mě tak brzy stane tatík, podepisující žákovskou“, já si připadám tak trochu jako maminka, jejíž syn právě přivedl domů svou nastávající. Také ji rozebírám ze všech stran a hledám „mouchy“, i když je milá, usměvavá a přitažlivá. Kdo? Paní učitelka samozřejmě! První třída je základ. Nejen, že se zde dítě učí to nejdůležitější, ale je rozhodující pro jeho vztah ke škole, vzdělání a vědění vůbec. Jak snadno se odradí i nadšené a zvídavé dítě, to jsem poznala sama na sobě. Teď totéž sleduji na vlastní dceři. Nejde o to, že by na ni byly kladeny příliš vysoké nároky, ani o to, že by si raději hrála. To ji nebavilo ani v mateřské škole. Kamarádi jí také nechybí. Co postrádá, je trochu zájmu o vlastní osobu. Individuální přístup, řeklo by se moderně. Nástup do školy je veliká změna. I když se těší, je toho hodně, čeho se školák musí vzdát. Co za to? Má-li mít školu rád, musí být tato omezení něčím vyvážena. Děti v tomto věku jsou přirozeně zvídavé, je snadné je zaujmout. Mnohem důležitější než objektivní zajímavost je pro ně ale pozitivní hodnocení. Moc a moc touží být přijímané a chválené. Tady ale nastává problém -až dosud žily v prostředí, kde byly milovány bezvýhradně. Rodiče svou přízeň nepodmiňují žádným výkonem a dítě dobře ví (nebo by alespoň mělo), že i když se na něj pro nějakou neposlušnost zlobí, stále ho milují. S učitelkou ve škole je to jiné. Její přízeň si musí zasloužit. Kázní nebo znalostmi, nejlépe obojím. Je to nenápadná příprava pro život ve světě orientovaném na výkon. Necháte-li čerstvého školáka, který chodí do školy rád, povídat o svých dojmech, téměř okamžitě se rozpovídá o své učitelce. V jeho očích bude hodná, krásná, nejchytřejší na světě... Pravdě blíže bude spíš to, že ta dobrá víla disponuje uměním pochválit v prav ý moment , dát dítěti pocit jedinečnosti a ocenění. Možná proto, že se skutečně jedná o jedinečné dítě, ale pravým pokladem je učitelka, která dokáže přesvědčit každé dítě o jeho jedinečnosti. Projevit zájem o jeho osobu, najít něco, co stojí za ocenění, a nechválit pouze formálně. Před několika týdny jsme dceři přivezli z výletu ve Vídni tričko s portrétem „opravdické princezny“ - císařovny Sisi. Dcera nás nadšeně vyzpovídala a pečlivě si všechny informace zapamatovala, aby se mohla další den pochlubit ve škole spolužákům, ale hlavně paní učitelce. Druhý den mi připadala trochu skleslá. Ptala jsem se jí tedy, jestli ve škole pověděla, co o „princezně“ Sisi ví. Prý chtěla, ale paní učitelka se k ní se slovy „hm, pěkné“ otočila zády. Bolelo mě to i za ni. Tím spíše, že se něco podobného nestalo poprvé. Ano, já vím. Dětí je moc, učiva je moc, hodin je málo a není čas na zbytečnosti. Ve srovnání s ostatními dětmi z jiných škol umí dcerka hodně. Nosí jedničky, píše krasopisně, už stihli kino i exkurzi do ZOO. Přesto mi trochu chybí ty rozzářené oči a nadšení z toho, že „naše paní učitelka dneska...“.

4,5 miliardy z fondů pro školy. Bez psaní projektů

1/2010

Do skauta se nechodí, skautem člověk je nebo není

Maki Těthalová, 10/2009
Zdeněk Prančl sedí v čele největší výchovné organizace u nás, Junáka – svazu skautů a skautek ČR. A jako dlouholetý skautský vedoucí ví, co přesně skautská výchova znamená.