Online archiv

Je ctižádostivá, je tvořivá, je odvážná i zranitelná, je svá. Žena, která by se jistě uplatnila i mimo školství, ale byla by to pro nás pro všechny škoda.

ROZHOVOR SE SOCHAŘEM PETREM VÁŇOU O PRÁCI S DĚTMI

Děti se učí ve škole i mimo školu mnoho důležitého, přesto se často v jejich životě vyskytne situace, kdy nevědí, co dělat, nevědí, kam jít, mnohdy nevědí, co se děje. Mohou to být situace, kdy se rodiče rozvádějí, kdy se stala nehoda, kdy se na letním táboře setkají se špatným zacházením, nebo prostě chvíle, kdy potkají svou první lásku.

Když dítě nastoupí do školy, přinese si v průběhu prvních dní mnoho knih – učebnic. Doma se objeví knižní tituly, které byste svému dítěti nejspíš nikdy „jen tak pro radost a poučení“ nekoupili. U nás doma dětem kupujeme nejčastěji beletrii, encyklopedie a časopisy. Přesto do kontaktu s učebnicemi našeho dítěte přicházím, zvláště v prvních letech školní docházky, jako rodič dosti aktivně – při sledování obsahu výuky v jednotlivých předmětech a zejména pak při vypracovávání domácích úkolů, které s probíraným učivem souvisejí.

Skončily dvouměsíční prázdniny a opět začíná škola. Výzvy a úkoly o prázdninách zapomenuté či odsunuté se zase hlásí ke slovu. Hovoří se o krizi znalostní společnosti, rozevírají se nůžky mezi chudými a bohatými, oboje má dopad ve školství. Škola snad ze všech institucí nejlépe odráží problémy, ale i potřeby společnosti, zároveň je institucí, ve které se změny realizují velmi těžce. Někdy ku prospěchu, jindy ke škodě žáků.

Přibývá u nás cizinců, kteří začnou v České republice pracovat, zalíbí se jim tu, založí rodinu, a další generace už je zde odmalička doma. Elena do ČR přijela se svým mužem z Ruska. Nepochází ze šlechtické rodiny, ale chodila do hodin klavíru a učila se francouzsky, neboť (jak říkala její maminka) to patří k dobré výchově dívek ze šlechtických rodin. Jako z románu, viďte? V živém rozhovoru jsem se nestačila divit, jak něco, co bychom mohli nazvat stereotypním smýšlením o ruské mentalitě, dostává na frak a něco zvláštně ožívá.

* Pamatujete si na svůj první dětský hudební zážitek? Co to bylo, co vás okouzlilo?

CO NA PORUCHU ŘEČI ZABÍRÁ A CO NE

Mnohdy si ani neuvědomujeme, že vzdělávání nezačíná až v základní škole, ale již v předškolním věku. Na předškolní vzdělávání se v posledních letech klade stále větší důraz a postupně se stává docházka do školky samozřejmostí. Do mateřských škol chodí více než 95 % dětí, které v následujícím školním roce zahájí docházku do školy základní.

Dětské čtenářství nevzniká jen tak samo pouze spontánním zájmem dítěte, je potřeba mu pomáhat. Následující řádky představí několikero aktivit knihoven, škol a dalších subjektů, které podporují čtenářství dětí a mládeže v Německu a Rakousku. V České republice svým dětem čteme dvacet minut denně. Naše děti rostou s knihou, v první třídě je pasujeme na čtenáře a svým čtením pomáhají potřebným. V posledních letech se snažíme podporovat dětské čtenářství ze všech sil, řada projektů však vzniká poněkud živelně, nekoordinovaně a leckterý rodič nebo škola se o nich i přes značnou propagaci ani nemusí dozvědět. Naši západní sousedé jsou o krok dále a čtenářství vnímají jako součást školního vzdělávacího programu a mají pro něj vymezený čas i ve školním rozvrhu.

Studijní materiály, způsob komunikace učitele s žáky, školní činnosti ovlivňují představu žáků o sobě, světě a jejich očekávání toho, co mohou od světa očekávat, zvyšují či naopak snižují jejich sebevědomí a studijní aspirace, pomáhají budovat si představu o své budoucí kariéře.

ROZHOVOR O HLEDÁNÍ SMYSLU UČITELSKÉ PRÁCE