Online archiv

Kategorie: Rozhovory

NADANÝ ŽÁK VE TŘÍDĚ

Dana Svátová, 5/2007
Jak vidí problematiku nadaných dětí učitel z praxe? Jak zaměstnat žáka, který je se vším hotov daleko dříve než ostatní? „J á už to mám, co mám dělat?“ Tuto otázku slyšíme ve třídě skoro každý den. Situace vzniká prostě proto, že ve třídě většinou nemáme stejně rychlé, bystré, nadané a chápavé děti. Určitá mez „vykřikování“ je docela normální, obzvlášť tehdy, pokud jsou děti živé a komunikativní. Ale jinak (jak jsem je ve svých prvních učebních pokusech přesvědčila) je o hodně výhodnější naučit děti dávat o sobě vědět potichu. Pokud se někomu zajídá tradiční hlášení, zkuste třeba „hlásící kartičky“ - pokud je žák hotov, zvedne kartičku a odliší se tím třeba od někoho, kdo si neví rady a chce poradit (funguje většinou i na druhém stupni). Zpočátku jsem „rychlejší“ děti odbývala oblíbenou větou: „Tak chvilku počkej, než budou ostatní hotovi.“ Brzy jsem však přišla na to, že tato reakce je pro mě poněkud kontraproduktivní - dítě kupodivu nepočkalo, ba naopak, většinou začalo rušit… Vyplatí se proto mít po ruce neustále sadu zajímavých úkolů nebo prostě jen dalších cvičení. Zkušení učitelé namítnou, že to přece není žádný převratný vynález, ale kdo vám to před vstupem do třídy poradí? MOTIVACE ÚKOLY NAVÍC Všimla jsem si brzy, že se tímto způsobem projevují ve třídách stále ty samé děti a zvláště jednomu chlapci byly i mé úkoly navíc pořád málo. Tedy - byly pro něj lehké, měl všechno během minuty hotové, téměř vždycky bez chyby a pak se většinou dožadoval dalších úkolů. Bavily ho hlavně ty, ve kterých se zapojovala logika, něco musel takzvaně rozlousknout. Začala jsem speciálně pro něj na češtinu nosit nejrůznější jazykové rébusy a oříšky. Sám si říkal o další a další úkoly, někdy přišel i po hodině, jestli nemám nějaké úkoly na doma. Začala jsem si ho více všímat. Věděla jsem o něm, že je dobrý na matematiku a že rád hraje deskové logické hry. Tak říkajíc mu to „pálilo“. V hodině ale vydržel v relativním klidu jen tehdy, když měl co dělat, ani o vteřinu déle. Proto ho bavila gramatika, se slohem se nějak popral, ale vyložené utrpení mu působila literatura a hlavně diskuze o textech. Začala jsem mu nosit speciální pracovní listy. Některé jsem našla, jiné jsem připravila sama, každopádně na žádnou hodinu nestačilo mít pouze „obyčejnou“ přípravu. Do dalších nesnází jsem se pak dostávala tehdy, když jsem mu také všechnu práci navíc měla opravit. Kolegyně matikářka mi poradila fintu - před každou hodinou, kde byl zmíněný chlapec, dávala na nástěnku sadu problémových příkladů a na druhou nástěnku jejich řešení. Aby se mohla věnovat ostatním, nechala žáka pracovat samostatně, což mu také většinou více vyhovovalo. Zpětnou vazbu tím takový žák získává jen občas, pokud si chce něco ověřit nebo ujasnit. Není úplně zdravé chválit ho až příliš často (tím pochvalu samozřejmě nezavrhuji), sebevědomí mu totiž většinou nechybí a o svých přednostech ví. Onen chlapec odešel na víceleté gymnázium, ale rok s ním pro mě znamenal velice cennou zkušenost. Podle teorie, kterou si pamatuji ze školy, se nejspíše jednalo o „nadaného žáka“, ale jistě to tvrdit nemohu, protože jsem si to nikde neověřila. Předpokládám, že mu gymnázium v tomto směru neuškodí. Ex post jsem se o problematiku nadaných žáků ve škole začala trochu více zajímat.

KDO ZA ŠKOLOU POTKÁ KRAJINU

Tomáš Feřtek, 5/2007
Není sporu o tom, že pedagogický projekt Krajina za školou je přesně to, co učitelé, kteří hledají, čím naplnit nové vzdělávací programy, potřebují. Jenže stojí o to? A umí vůbec potenciál tohoto projektu využít? Za poslední dva roky se do práce postavené na srovnávání historických a současných fotografi í krajiny a lidských sídel zapojilo šedesát škol, zhruba dalších šedesát na něm pracuje v současnosti. To není málo, ale stojí za to podívat se zblízka, jak vlastně jejich práce vypadá.

NÁPADY PRO AKTIVNÍ VÝUKU

Karla Přečková, Markéta Fingerová, 4/2007
Návštěvu muzea, multikulturní nebo sexuální výchovu lze podat pomocí zážitkové pedagogiky tak, že si žáci poznatky prožijí na vlastní kůži. Přinášíme inspiraci z našich workshopů, které se těmito tématy zabývaly.

PRYČ DO SVOBODY

Barbara Čechová, 4/2007
JAROSLAV DUŠEK

DĚTI MAJÍ NEROVNÉ ŠANCE

Zuzana Bárová, 4/2007
Na otázku „Mají děti nerovné šance?“ v rubrice Pro a proti v březnové Rodině a škole odpovídám ANO. Jednoznačně souhlasím s prof. Petrem Marešem a tento názor mohu také doložit vlastním životem. Narodila jsem se začátkem sedmdesátých let v dělnické rodině. Kolem roku 1980 začali naši rodiče stavět rodinný domek a neměli příliš peněz nazbyt. Základní vzdělání jsem ukončila s průměrnými výsledky. Hlásila jsem se na střední ekonomickou školu, ale po nepřijetí jsem nakonec pokračovala na gymnáziu. V roce 1990 jsem - částečně pro své podprůměrné výsledky ve studiu a také na popud rodičů, kteří už neměli dostatek financí, aby mě déle podporovali - nastoupila do zaměstnání v automobilovém podniku. Dvanáct let jsem tam velice ráda pracovala ve skladu s nářadím a výrobními pomůckami. Když přišla restrukturalizace, bylo nutné najít jiné vhodné zaměstnání. Kde se uplatnit s úplným středním vzděláním s maturitou? Moje zprostředkovatelka na úřadě práce mi jasně řekla, že nové zaměstnání budu hledat jen těžce. Po rekvalifikačním kurzu na ošetřovatelku jsem nastoupila u organizace, která zprostředkovává asistenční službu postiženým a seniorům. Při částečném úvazku jsou mi vypláceny sociální dávky do životního minima. Už třetím rokem „doháním“ tolik potřebné vzdělání na Vyšší odborné škole sociální, abych se jednou mohla živit alespoň jako sociální pracovnice. Situaci sociálně slabých rodin znám také ze svého okolí. Rodiče tyto děti vedou k tomu, aby se rychle vyučily a šly vydělávat peníze, a pokud možno se osamostatnily. Když už se někteří pokusí poslat své děti studovat na střední školu s maturitou do vzdálenějšího města, většinou si po čase uvědomí, že jsou pro ně náklady na studium příliš vysoké. Každý rodič vzdělávajícího se dítka nebo samostatný student ví, kolik stojí dojíždění, internát nebo soukromé ubytování. Jsem vděčná svým rodičům, že mě stále podporují při studiu ve 40 km vzdáleném městě, protože sama bych to ze sociálních dávek rozhodně nezvládla! Věřím tomu, že kdyby byli mí rodiče v době mého dospívání bohatší a vzdělanější, motivovali by mě už tehdy k pokračování ve studiu na vysoké škole. Doma mi chyběla široká knihovna, kterou jsem vídala u některých spolužáků z gymnázia. Měli vzdělané rodiče, kteří podporovali své děti, aby šly stejnou cestou. O zajímavých rozhovorech s vlastními rodiči na různorodá témata o přírodě, vědě, technice a společnosti jsem si mohla nechat jen zdát. Přesto jim patří obrovský dík za lásku a péči, kterou mi projevovali a projevují.

OTÁZKA PRO

4/2007
MGR. IVU KABELÁČOVOU, novou ředitelku CERMATu (Centra pro reformovanou maturitu)

CO JSTE SE TO NAUČIL, PANE ŘEDITELI?

4/2007

BÁLINTOVSKÁ SKUPINA

Iva Štětovská, 4/2007
BEZPEČNÁ SUPERVIZE PRO UČITELE

FREINETOVA PEDAGOGIKA

4/2007
Freinetovskou pedagogiku si všichni spojují hlavně s tvorbou časopisů. Názory francouzského pedagoga Celestina Freineta (1896-1966) jsou však velmi inspirující i pro současnou transformaci českého školství.

VÝCHOVA KLUKŮ

Steve Biddulph, 4/2007
Výchova kluků má oproti výchově dívek svá specifika. Dívky bývají klidnější, citovější, zatímco kluci jsou živější, agresivnější a více se zaměřují na své koníčky. Školní systém dlouhodobě více vyhovuje dívkám a jejich povaze. Co můžeme udělat proto, aby se kluci cítili ve výchově lépe?

POMOZ MI, ABYCH TO MOHL UDĚLAT SÁM!

František Morkes, 3/2007
Tváře významných osobností na bankovkách národních měn nahradilo na eurobankovkách vyobrazení významných stavebních památek. A tak v roce, kdy si kulturní svět připomínal 50. výročí jejího úmrtí, zmizela z bankovek i tvář jedné z nejznámějších osobností světové pedagogiky. Marie Montessori inspirovala pedagogický systém pyšnící se jejím jménem, který je v současnosti stále živý.

BARVY ŠKOLNÍHO ŽIVOTA

Daniela Kramulová, 3/2007
Zajímá vás, jaká ve vaší škole panuje atmosféra? Jak efektivní je výuka jednotlivých předmětů a zda žáci nejsou ohroženi šikanou, drogami či závislostí na hracích automatech? Odpovědi prý můžete získat snadno, rychle a levně, testování stačí objednat přes internet…