Online archiv

Děti s Aspergerovým syndromem či vysokofunkčním autismem se na první pohled ničím neliší od svých zdravých vrstevníků, jen se chovají trochu zvláštně. Rodiče ani učitelé v mnoha případech nevědí, že za jejich zvláštním chováním,které někdy vypadá jako drzost nebo nevychovanost, je závažná psychická porucha.Martin navštěvuje čtvrtou třídu. Prospěch má velmi dobrý, obzvlášť vyniká v matematice. Často mívá problémy kvůli nenapsaným úkolům a zapomenutým sešitům. Delší řečový projev před třídou je pro něho příliš obtížný. Častose na něco dokola vyptává. Na strohé příkazy reaguje negativisticky, má neustále tendenci"diskutovat". Má potíže s úpravou (začíná psát například od prostředku stránky). Mnohdy je psaní nečitelné, vydává hoza vlastní písmo. Ve třídě nemá kamaráda. O přestávkách si vypisuje nadpisy z novin a čte televizní programy. Při pobytu na škole v přírodě se bál chodit na toaletu, nechtěl jíst určitá jídla, nesnášel procházky aodmítal převlékání...(Z dopisu učitelky ZŠ)

Neklidní, provokující, konfliktní či agresivní žáci dokážou práci učitele výrazně zkomplikovat. Jednou z možností, jak lze takového žáka zvládnout, je zkusit si s ním individuálně promluvit. Aby ale takový rozhovor byl účinný,měl by mít určitá pravidla a řád.

Školní knihovny mají v českém školství tradici, fungují ve většině vzdělávacích zařízení. To je sice dobrá zpráva, nicméně nic nevypovídá o tom, co žákům a učitelům opravdu poskytují a jak vypadají jejich fondy.Školní knihovnu má většinou na starosti pedagog, zejména češtinář. Její provoz se pak musí přizpůsobit jeho časovým možnostem.

Ondra chodil na gymnázium. Pár kluků ve třídě si jej vybralo za obětního beránka. V důsledku jejich"her"skončil po čase na psychiatrii. Zatímco dnes jeho spolužáci studují na vysokých školách, on je v invalidnímdůchodu. Přitom zpočátku stačilo, kdyby některý z jeho učitelů byl alespoň minimálně poučený o šikaně a všiml si chlapcových"signálů", jeho nepřímého voláním o pomoc.Záleží na učiteli, jak vnímá bezpráví a ponížení člověka, co ví o šikaně i kolik má elánu pustit se s ní do křížku.

S naším rostoucím zapojováním do evropských struktur a jejich programů se stále častěji setkáváme s pojmy neformální a informální vzdělávání, v poslední době možná častěji neformální a informální učení. Někdy se stávají zdrojemzmatku. Podívejme se proto blíže na tato slova a pojetí, která za nimi stojí.Společnost by měla umět využít všeho pozitivního, co se člověk naučí mimo školu.

Jsme zvyklí, že v matematice se učí sčítání a odčítání a v češtině kobyla a Přibyslav. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) ovšem přináší také takové obsahy, které se ve větší či menší míře objeví v každémvyučovacím předmětu. A kromě toho také o přestávkách, v zájmových kroužcích a při obědě ve školní jídelně.Multikulturní výchova: dostat ten pocit do škol.

Rodiče nechtějí se školou příliš komunikovat. Obvykle začínají s učiteli jednat až v případě problémů svého dítěte. Jejich jednání je přitom poznamenáno ambivalencí. Na jedné straně chtějí, aby škola předala dětem všechnypotřebné poznatky, na straně druhé po učitelích požadují, aby jejich dítěti ulevili tím, že budou brát jeho zvláštnosti. To jsou některé z myšlenek doc. PhDr. Stanislava Štecha, CSc., vedoucího katedry pedagogické a školnípsychologie PedF UK.Stanislav Štech: rodina a škola jsou z podstaty rivalské instituce, které mají odlišné cíle a techniky socializace a výchovy dítěte.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) neobsahuje učivo jako závaznou položku - školy tedy nejsou vázány povinností jej do svého školního vzdělávacího programu (ŠVP) převzít. Znamená to, že každá škola simůže učit, co chce? Znamená to, že je vlastně jedno, co se bude ve školách učit? Že se - dovedeno ad absurdum - nemusí učit vůbec nic?Očekávané výstupy jsou formulovány činnostně a aplikačně a bezpodmínečně předpokládají osvojení jistého učiva.

Četla jsem vnučce pohádku o Perníkové chaloupce. Poslouchala ani nedutala. Ale jak jsem došla k tomu, že děti zabloudily v hlubokém lese, ten tříletý špunt se na mě pochybovačně podíval a povídá: Babičko, proč nezavolaly tatínka mobilem?Četba je mezi dětskými zálibami až na třetím místě. Vede počítač, následovaný sportem.

Je důležité rozlišovat mezi vyučováním a učením. Tato věta je nejspíš pro většinu čtenářů samozřejmostí nebo zbytečným teoretizováním, přesto ji uvedu hned na začátku.Škola, kde učitelé sice pilně vyučují, ale děti se málo učí, je špatnou školou.

Kurzy po pedagogy

Vstupem do školy se radikálně mění způsob života dítěte. Po období, kdy bylo dítě zvyklé užívat si volnosti a hrát si, se dostavuje období, kdy musí více sedět a jeho pohybová činnost je tlumena.