Online archiv

V lednovém a únorovém čísle Informatoria 3–8 jsem uvedla příklady odborných služeb v oblasti primární prevence rizikového chování a příklady takového chování. Víme ale přesně, co znamená „prevence“ a jaké jsou rozdíly mezi primární, sekundární a terciární prevencí? Možná si myslíme, že už „všechno víme“, ale informací není nikdy dost…

Jak může vypadat běžný den ve školce v Anglii? Když jsem začínala učit ve školce v Londýně, zaskočil mě svou strukturovaností tamní denní režim – třikrát denně hromadné setkání na koberci, průběžná svačina, neustálé pozorování dětí a zapisování záznamů o dětech. Pojďme se podívat, jak to konkrétně fungovalo a co z toho lze použít v českém prostředí.

U malých děvčátek jsou úrazy rodidel poměrně časté. Děti jsou pohybově velmi aktivní a zároveň občas neopatrné a občas nešikovné, a to pak není k úrazu daleko...

Většinou si myslíme, že o planých neštovicích víme všechno, co je třeba. Ano, patří sice k nejběžnějším dětským nemocem, ale určitě není na škodu si občas určité informace zopakovat a doplnit.

Počátkem ledna 2026 vstoupila v platnost novela občanského zákoníku, která mimo jiné říká, že rodiče musí pečovat o děti bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření. Odráží nejen trend nastoupený v řadě zemí, ale i představy velké části dnešních mladých rodičů v Česku. Těm však často chybí zkušenost, jak vychovávat bez trestů, protože většina z nich v dětství trestána byla. Informací a podporou by mohla pomoci i mateřská škola…

Celkem v ČR dětem poskytuje stravu cca 9 000 školních jídelen, výdejen či vývařoven. Tyto jídelny uvaří ročně cca 383 milionů pokrmů, denně se v těchto jídelnách stravují téměř 2 miliony dětí. Školní jídelny oproti restauracím dlouhodobě nevykazují vážné prohřešky proti liteře zákona a jsou spíše výkladní skříní, jak by to mělo v praxi správně vypadat.

Digitální technologie jsou dnes přirozenou součástí života. Tablety, mobilní telefony či chytré televize se stávají běžným prvkem domácností a děti se s nimi setkávají často dříve, než nastoupí do mateřské školy.

Fyzioterapeutka Hana Tonarová se mnou v rozhovoru mluvila o tom, proč je pohyb pro malé děti tak důležitý. Zdůraznila, že zásadní je dobré povědomí o tělesném schématu a že pohybová aktivita by každopádně měla být všestranná, aby se tělo zatěžovalo rovnoměrně.