Online archiv

stručněPo přijetí dokumentu Světové banky o alkoholických nápojích ze 7. března 2000 nedošlo ze strany této instituce k žádné nové investici do výroby alkoholu. Důvody jsou zřejmé. Ve zmíněném dokumentu se mimo jiné uvádí, že alkoholpůsobí pětkrát více úmrtí a zneschopnění než ilegální drogy. V mužské populaci se alkohol celosvětově podílí 9,8 % na letech ztracených v důsledku nemoci nebo smrti. Zpráva také upozorňuje na souvislost mezi alkoholem achudobou. Zdůrazňuje se v ní, že alkohol není zboží jako každé jiné, protože vyvolává závislost a přináší řadu dalších závažných škod. V prevenci doporučuje Světová banka komplexní programy, které by měly zahrnovat vyššízdanění alkoholu v nápojích, tvrdé sankce za porušování předpisů týkajících se alkoholu u řidičů, snižování dostupnosti alkoholických nápojů, naprostý zákaz reklam a propagace alkoholických nápojů atd.

Navazuji na úvahu kolegy Zbyňka Vybírala (Psychologie dnes, 2004, 3, 33-35) o dogmatech současné psychologie. Pokusím se naznačit vybraná rizika, která mne znepokojují.1. Zjednodušená interpretace složitě podmíněných dat jedinou teoretickou koncepcí. Tak třeba: Vývojové potíže dítěte v časném věku mohou být vykládány velmi různě: genetické poruchy, zdravotní stav, temperament, porodníobtíže, nesnáze a stresy v těhotenství, poporodní deprese matky, nejistá vazba matka-dítě, obtížné sociální či ekonomické poměry rodiny (pokud vůbec existuje), chybný výchovný styl atd. Výklad souvisí s teoretickou orientacíautora, jeho prekoncepcí či se snahou hledat jednoduchá vysvětlení. Zjednodušení je na první pohled přijatelné, dostane se do učebnic, promítne se do praktických rad, jak postupovat - a dogma je na světě. Nápravou může býtsystematický, srovnávací výzkum, který se opře o dlouhodobá šetření. Příklad z domácí scény: Systematický výzkum sociální opory, prováděný širokým týmem, řízeným J. Marešem (2001, 2002, 2003). Nebo důkladné kasuistické studievývoje dětí narozených se závažným poškozením (Sobotková, Dittrichová, 2003).2. Při sledování literatury je nápadné, že mnohé teoretické koncepce mizí, aniž by byly výzkumně vyvráceny. Vyjdou jaksi z módy a přestane se o nich mluvit. Nějakou dobu přežívají v učebnicích, ale i tam časem vymizí.Obvykle se z jediné metodiky vytvoří pocit objevnosti, přecení se její význam, zjištěné nálezy se nekriticky zobecní. Pohotoví autoři metodiku"vyždímají", něco se mírně změní, vypustí či přidá. Je to v podstatěvariace na stejné téma bez tvořivé invence. Snad působí nekritické nadšení, snaha rychle a snadno publikovat a pak přejít na jiné lákavé téma, které přijde do módy. Jen málo autorů se dokáže po léta zabývat jedním problémem,sledovat kritickou literaturu, systematicky postupovat ve výzkumu a rozvíjet zvolené téma. U nás sem asi patří Madlafousek při výzkumu instinktivního chování ("od Lorenze k evoluční psychologii a důsledkům provýchovu"), Brichcín při výzkumu vůle či Matějček při sledování dětí žijících v sociálně rizikových podmínkách.3. Ve většině odborných studií se používají krátkodobé postupy s jedinou metodikou. Svět se však rychle mění, vývoj jedince je v mnohém kontinuitní, v mnohém diskontinuitní, objevují se body obratu, důležité životníudálosti, pozvolné změny jak v okolí, tak při zrání jedince, působí proměnlivé sociální, ekonomické, ekologické i organizační okolnosti a životní trajektorie mají velmi různý průběh. K tomu ještě přistupují různé kultury aetnika, která se setkávají. Neobejdeme se proto bez dlouhodobých a srovnávacích studií. Časem zjistíme, kolik zjednodušených či přímo chybných závěrů se traduje bez pochopení pro vývojové změny.4. Vybíral naznačuje potřebu vrátit se k debatám o výuce psychologie na vysokých školách. Má studijní anamnéza: Před více než 50 léty jsem 6 semestrů navštěvoval přednášky profesora Stavěla z obecné psychologie. Po krátkémúvodu pan profesor přednášel po celou dobu vnímání. Vykládal desítky pokusů i protipokusů, teorií i jejich kritického hodnocení. Příliš nás to nebavilo, jiná témata byla přece lákavější. Pan profesor se na naše přání jenironicky usmíval a říkal:"to si můžete nastudovat z učebnic"- a pokračoval ve výkladu florového kontrastu... Pak jsme se chystali na zkoušku, četli v učebnicích kapitolu o vnímání a pochopili, že výklad v nich jezjednodušený, mnohdy chybný a chceme-li opravdu studovat, musíme jít do pramenů. Jistě - za doby profesora Stavěla to bylo snazší. Literatury bylo mnohem méně, většinou v němčině, prameny až do konce války dostupné. Jakpostupovat dnes mezi Scyllou konzervativních učebnic a Charybdou rozsáhlých nepřehledných a často nedostupných pramenů? Snad vycházet z textů učebnic, v přednáškách některé partie podrobně a kriticky rozebrat, využívatspecializovanou četbu, přizvat odborníky, zadávat aktuální seminární práce - a každý rok přednášky upravovat. Umíme to?5. Snad nejdůležitější moment však je odpovědnost psychologa za vlastní činnost - tedy otázky profesní etiky. K tomuto tématu je třeba se vracet, vykládat je studentům i sami sobě. O tom snad někdy jindy.

Sdílet s partnerem lože nemusí být vždy jen příjemné, ale může přinášet i problémy. V nedávném výzkumu amerických vědců (Harris Interactive Survey) téměř každý čtvrtý dotazovaný (24 %) uvedl, že poruchy spánku partnerainterferují s jeho vlastním spánkem. 47 % lidí z této skupiny přichází nejméně o 3 hodiny spánku týdně, 23 % dokonce o více než 5 hodin týdně. Poruchy spánku jednoho z partnerů mohou podle odborníků výrazně ovlivnit i kvalituspánku druhého partnera, který pak často trpí ospalostí během dne. Poruchy spánku jsou přitom v řadě případů způsobeny jen špatnou spánkovou hygienou a lze je úspěšně léčit. Výzkumu se zúčastnilo celkem 1361 dospělýchAmeričanů, kteří většinu nocí sdílejí postel se svým partnerem. 71 % z nich uvedlo, že alespoň jeden z dvojice partnerů má zkušenost s insomnií (nespavostí). Více než čtvrtina dotazovaných (28 %) uvedla, že příznaky insomnietrpí oba partneři. Nejčastějšími příčinami narušení spánku ze strany partnera bylo chrápání (34 %), převalování se a neklid na lůžku (15 %), nespavost (14 %) a pohyby matrace (14 %). Insomnie je nejčastější poruchou spánku aodhaduje se, že v USA postihuje asi 58 % dospělé populace. Nejčastěji bývá tato porucha léčena kombinací behaviorální psychoterapie a medikamentů, které postiženému pomáhají večer usnout a v noci spát, aniž by ovlivňovaly jehofungování během dne. Z výzkumu vyplynulo, že pokud se člověk trpící poruchami spánku začne léčit, může tím efektivně pomoci zlepšit kvalitu spánku nejen u sebe, ale i u svého partnera.Uvedená studie přinesla i další zajímavá zjištění:•Více žen než mužů uvedlo, že poruchy spánku partnera narušují jejich vlastní spánek (29 % versus 17 %).•Insomnií trpí nejčastěji ženy ve věku 45-54 let (47 %).•17 % dotázaných uvedlo, že spánek jim narušuje jejich domácí zvíře.•13 % dotázaných uvedlo, že spí lépe, pokud je jejich partner pryč (resp. spí v jiné posteli).•11 % dotázaných uvedlo, že partner narušuje jejich spánek tím, že se do pozdních hodin dívá na televizi, sedí u počítače, nebo si čte.•Pouze 7 % dotázaných uvedlo, že je partner udržuje v pozdních hodinách v bdělém stavu kvůli sexu.Poruchy spánku jednoho z partnerů mohou podle odborníků výrazně ovlivnit i kvalitu spánku druhého partnera.

Co jsem si díky článku E. Bakaláře (Psychologie dnes, 3/2004) a za použití obdobných zdrojů odnesla za ponaučení:1. Životní dráha svatých. Jako světec nebo světice je podle Slovníku spisovné češtiny (Academia) označován ten, kdo žije mravně dokonale, asketicky, snáší útrapy apod. Z toho lze vyvodit, že prosociální chování jistě můžebýt pro světce charakteristické, ne ale nezbytně nutné. Navíc ne všichni, kteří jsou takto označováni, se během svého života chovali například jako František z Assisi, který byl nejen propagátorem radikální chudoby, alepředevším aktivní lásky k bližnímu. Vzhledem k tomu, že označení"světec"je nerozlučně spjato s náboženstvím nebo církví, může se jím stát jedinec nejen na základě skutečných okolností svého života, ale například ina základě mučednické smrti nebo dokonce vykonaných zázraků.2. Tvůrci etických systémů. Tady snad jen drobná pochybnost, zda byly ženy během zmiňované časové periody"od Platóna po Adorna"opravdu v natolik rovnoprávném postavení, aby mohly prorazit s vlastním etickým systémem.3. Odpůrci totalitního režimu. Ani tak beznadějné poměry, které u nás panovaly během doby totalitního režimu, si příliš nelibovaly v popravách žen. To, že v případě trestu smrti pro dr. Horákovou byla i tato praxeporušena, se stalo jedním z důvodů, proč celý proces vyvolal tak výrazný odpor veřejnosti. A když už je třeba dokazovat prosociální chování přes statistiku poprav, myslím, že například Františka Zemínová zatčená s Horákovou aodsouzená ve vykonstruovaném procesu na 20 let na tom v důsledku nebyla o tolik lépe. Je vůbec vhodné měřit míru odporu vůči totalitnímu režimu podle tvrdosti následného trestu? Existovaly přece i jiné formy odporu vyžadujícínemenší osobní odvahu. Stačí se podívat na seznam signatářů Charty 77 na adrese www.totalita.cz a udělat si obrázek o zastoupení žen.4. Zakladatelé nadací. Mecenáš je podle Universa 3"zámožný soukromník podporující zejména sportovce či umělce", podle Slovníku spisovné češtiny Academia"podporovatel umění a věd". Z obou definicvyplývá, že je to v první řadě někdo, kdo disponuje nezbytnými finančními prostředky. Autor článku hledal mecenáše v našich zemích v Diderotu 2000 a našel jich 29. Já jsem hledala v Diderotu 2001 a ten mi jich nabídl podstejným heslem pouze 11. Kupodivu žádnou ženu, tu lze totiž najít pod heslem"mecenáška". O trochu více k věci je podívat se při hledání zakladatelů nadací přímo pod heslo"nadace". Tam lze najít i nadaceOlgy Havlové, Dagmar Havlové, pod charitativní činností M. Kubišovou atd. Zajímavým zdrojem je www.neziskovky.cz, kde se to kupodivu ženami jen hemží.5. Hrdinové a stateční. Asi není divu, že první z obou kategorií je z více než dvou třetin obsazena mužskými jmény s vojenskou nebo policejní hodností, zatímco zdrojem pro druhou kategorii je příloha statistické ročenkyhasičského záchranného sboru. V tak specifických oblastech bychom asi srovnatelné zastoupení žen a mužů mohly předpokládat jen stěží. Nejen svými fyzickými predispozicemi se muži hodí pro podobná povolání víc než ženy. Ty seale naopak tradičně uplatňují v široké škále pomáhajících profesí, které mnohdy zahrnují a vyžadují připravenost k prosociálnímu chování stejnou měrou, a dokonce i prokázání výrazné osobní statečnosti.6. Bezplatné dárcovství krve je jistě motivováno nezištnými altruistickými pohnutkami. Nicméně odměna za prokázaný prosociální čin nemusí mít vždy materiální nebo finanční podobu. Předpokládám proto v zájmu zachováníčistého štítu 71 procenta mužů - dárců, že podstatnou část mezi nimi netvoří například vojáci. O těch z vyprávění vím, že u nich bylo po dlouhá léta to"nezištné dárcovství"přece jen podněcováno drobnými, ale provojáky velmi podstatnými výhodami, jako jsou třeba vycházky nebo úlevy při výcviku.

"Bojím se zákazů, které by postavily celou oblast klonování mimo zákon,"říká v rozhovoru biolog Jaroslav Petr, člen České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty.

Vztahy mezi muži a ženami mě zajímají, říká psycholog Eduard Bakalář, ale kvůli něčemu jinému - určité ideologie se totiž snaží pravdu skrývat. Společnost se tak dozvídá jen zamlžené polopravdy.