Nevěra, nebo skrytá bigamie?
7-8/2016Věrnost patří k jedné ze základních křesťanských hodnot. Tedy těch hodnot, kterými se v poslední době často zaštiťujeme tváří v tvář nezvládnuté muslimské imigraci. Mít paralelní vztah, nebo dokonce dvě rodiny současně, a pobývat chvíli s jednou ženou a dětmi, a pak zase s druhou – to rozhodně není jen rodinný model muslimů. Můžeme se s ním setkat i u nás. Dokonce má i své mediálně známé tváře, například odsouzeného expolitika Ratha nebo zakladatele Nadace proti korupci Janečka. Jedna klientka mi v úvodu setkání oznámila: „Máme doma krabičku s prezervativy. Ty se ztrácejí a já vím jistě, že ne se mnou.“ „Dobrá, a co my s tím?“ ptám se. „Uspořádáme společné setkání – já, vy, on a vy mu dokážete, že je mi nevěrný.“ „A co bude pro vás přidaná hodnota?“ „On s tím skončí.“ Nezbývá než se otázat: „Tu jistotu odvozujete z čeho?“ Usvědčit z nevěry – to je intuitivní jednání řízené tím, co nám srdce velí. Při tušené nevěře je spontánní reakcí lidí bez ohledu na pohlaví zpravidla intenzivní špionáž a po potvrzení obav ataka na nevěrného partnera a následná konfrontace se zjištěnými fakty. Tento vzorec chování je tak univerzální a automatický, že asi nechybíme, když jej budeme považovat za evoluční adaptační mechanismus. O to více však překvapuje, že v praktickém poradenství se často setkáváme s případy, kdy odhalení nevěry vůbec nevede k ukončení mimomanželského vztahu, tedy žádná výhodná adaptace, ale naopak to bývá začátek vleklé bigamie. V lepším případě pak může podváděná manželka ustlat milence na gauči v obýváku, v horším případě to dopadne takto: „Ten rozhovor o nevěře jsem vyprovokovala já, protože jsem už o nich nějakou dobu věděla a myslela jsem si, že když na něho houknu: Vím o vás! Tak se zarazí a začne se omlouvat, že to všechno skončí. Bohužel místo toho jsem se dozvěděla, že už má pro mě vymyšlené bydlení…“ Ani v úvodním případě to nedopadlo o moc lépe. Žena to nakonec nevydržela a vyzradila muži, že o jeho nevěře ví. On též reagoval vcelku vzorově – oddechl si. Místo ukončení nevěry došlo k jejímu faktickému legalizování. Dřív, když o víkendu chtěl jet na výlet, žena řekla: „Počkej. Jak na kola? Vždyť jsme se domluvili, že tento týden jedeme k našim.“ „Ach jo.“ „Žádný ach jo. Víš to už dva měsíce.“ A on volá naštvané milence, že „jako sorry“. Po odhalení nevěry to vypadalo takto. On: „Jedu o víkendu na kola.“ Ona: „A bude tam taky ta pipina?“ On: „Ale Jani, nezačínej s tím zase. Vždyť už jsme si to řekli…“ Najednou jdou rodiče stranou, milenka jako by měla na muže stejná práva jako manželka, jinými slovy nevěra se začala přetvářet v jistý druh bigynie čili dvouženství. V podobných případech se ženě vyplácí, když dělá, že o ničem neví, protože dokud muž s milenkou „lezou kanály“, ona se může s manželem hrdě procházet po ulici.
