Online archiv

Prý jsou třídní schůzky pro rodiče nepříjemné, protože se musí sedět v přezůvkách v malých lavicích a poslouchat nepříjemné věci. Strašné opravdu jsou, ale důvodů bych viděl víc. Možná by ani rodičům neškodilo si občas poslechnout, co to vlastně povídají. Nevěříte? Tady je lehce stylizovaný záznam jedné typické schůzky, kterou jsem absolvoval. Alena Havránková, povolání matka: Naše Věruš měla loni napsáno v žákovské knížce, že si musí koupit na češtinu pracovní sešit. To tedy za nás nebylo, my jsme sešity dostávali. Všechny. Tak jsem se do něj na konci roku podívala a byly tam vyplněný jen dvě cvičení. Tak si v tom udělejte pořádek, tohle je jen vyhazování peněz. Marcela Kapounová, sociální status -učitelka češtiny: To objednávala kolegyně z prvního stupně, ne já. Já si stojím za tím, že určité věci se děti prostě naučit musí, ony všechny ty novoty, co se o nich píše v novinách, vypadají lákavě, ale když jde dítě z páté třídy a neumí vyjmenovaná slova, tak to už vím, že se to nedoučí. Mně nebude nikdo nic vykládat, dělám to dvacet let, a když neumí, tak se nedoučí, to je jasná věc. Alena Havránková: Jenže ten sešit stál čtyřicet korun, a kdyby to tak bylo v každém předmětu, tak se nedoplatíme. Scénická poznámka: Sbor matek v pozadí tluče nevyplněnými pracovními sešity nespokojeně o lavice. Nora Skoupá, intelektuálka na půl úvazku: To já tedy na svém dítěti nešetřím, to je otázka priorit. Moje přítelkyně žije už dvacet let v Holandsku, má čtyři děti, mimochodem mimořádně inteligentní, a tam ty předměty mnohem víc propojují. A to je to státní škola. A taky víc jezdí ven a na exkurze, učí se v tom skutečném životě, zatímco u nás se pořád jen sedí ve škole a bifluje, a navíc učitelé děti jen ponižují a známkují. Alena Havránková: Já si prostě nemůžu dovolit vyhodit jen tak pro nic za nic čtyřicet korun. Vlastně osmdesát, jeden jsem kupovala i Martinovi. A to tam vyplnili jen dvě cvičení. Pavla Františkánová, ředitelka, už dlouho: My máme také každý rok na pomůcky peněz méně a méně, a to víte, do školy se žádný sponzor nepohrne a děti jsou rok od roku, jak bych to řekla -neklidnější. A to vy si jako rodiče musíte uvědomit, že od toho my tu nejsme, abychom je pořád ukázňovali, to musí také udělat svou práci rodina. On Martin si ten pracovní sešit může vyplnit o prázdninách, jak ho znám, rozhodně mu to neuškodí. A neříkám to ráda, ale viděla jsem ho minulý týden u zastávky, jak kouří. Antoník Koubek, otec, kromě jiného: To já vám tady, paní ředitelko, říkám přede všema, že kdybyste viděla toho mýho kouřit, tak to ho rovnou na místě srovnejte. Bez pardónu, ručně, to vám k tomu dávám svolení. Na tom se tady všichni jako jeden shodneme, že to je jasný svinstvo, i když jsou na to všude reklamy. Inženýr Kroupa, muž z podstaty: Já si myslím, že od toho si tu školu všichni z našich daní platíme, aby ty děti ukáznila. To přece není moje věc, jako zákazníka. Když si dám auto do servisu, tak mi ho taky nevrátěj s tím, že si ho mám odpoledne donatřít. Scénická poznámka: Zatímco se dosud odděleně sedící učitelé prvního a druhého stupně houfují v jeden bojový šik, matky v pozadí směňují nevyplněné pracovní sešity z českého jazyka a předseda Sdružení rodičů a přátel dětí a školy volá: Slavomír Tomíšek, předseda výboru SRPDŠ: Ještě jsme si neodhlasovali příspěvky do sdružení. Tak já nejdřív přečtu návrh a pak budeme hlasovat… Pobavilo vás to? Poznáváte se? Věřte, na těch třídních schůzkách netrpíme jenom my.

Byla zmiňována mezi možnými kandidáty na ministryni školství. Poslankyně za Stranu zelených Kateřina Jacques své postřehy o českém školství čerpá prostřednictvím svých dvou dětí a nedávno dokončeného studia na vysoké škole.

Právě si připomínáme 40 let od založení Divadla Járy Cimrmana. Za tuto dobu se stala osobnost tohoto velikána naší historie natolik významným celospolečenským fenoménem, že by jeho nepřipomenutí v seriálu prezentujícího moderní a nejvýraznější pedagogické metody a přístupy mohlo být považováno za trestuhodné.

Je začátek vyučovací hodiny a do tělocvičny se pomalu trousí žáci. Čtvrtina z nich okamžitě usedá na lavičky, neboť mají trvalé uvolnění z hodin tělesné výchovy. Další čtvrtina si po chvíli také přisedá, protože momentální tělesné problémy, jako je bolest hlavy a další, jim nedovolují žádnou tělesnou námahu. Cvičí tedy zhruba polovina dětí, přičemž pouze menšina se aktivně zapojuje do programu. Takový je v posledních letech stále častější obrázek toho, jak na základních a středních školách probíhá výuka tělesné výchovy. Veřejnost i odborníci si nyní často kladou otázky, proč se tak děje. Jaké důvody k tomu žáky vedou? Nebo má dnešní generace opravdu již takovou nechuť k pohybu? Kolik je otázek, tolik je odpovědí. Je možné, že absence na hodinách tělesné výchovy nemá až tak velkou spojitost s nechutí ke sportu, ale spíše s nevhodnými osnovami pro tento předmět. Myslím si, že tělesná výchova by měla děti vést k lásce k pohybu a k využití jejich tělesných možností a zájmů. Nutit děti do jisté činnosti, protože učitel tak rozhodl, je naprosto nevhodné. Pouhé přečkání hodiny s minimem vhodné pohybové stimulace nevede k žádnému výsledku. Tělesnou výchovu je proto žádoucí ponechávat volnou, ať si děti sami zvolí druh sportu, který mají momentálně chuť dělat. Důležité je nebránit byť jen jedinému studentovi, který se nechce účastnit hry ostatních, v činnosti, kterou si zvolí za náplň své nynější hodiny. Dnešní osnovy tělesné výchovy by neměly být pouze o plnění povelů učitele, ale o rozvíjení tělesné schránky, díky němuž škola také bojuje proti dětské obezitě, a také o prožívání a uvědomění si toho, že „já cvičím a baví mě to“.

Návštěva psychiatra stále zůstává ve společnosti delikátní záležitostí. U dospělých jsou psychické potíže veřejností nemístně chápány jako slabost nebo neschopnost uspořádat si vlastní život. Přestože se s více či méně závažnými psychickými problémy setká během života většina populace, lidé neradi odbornou pomoc vyhledávají a ještě méně rádi se k tomuto kroku přiznávají známým či rodině.

Chování dnešních dětí překračuje všechny myslitelné hranice. Potrestat drzé žáky je prakticky nemožné, spolupráce s rodiči obtížná. Své potomky omlouvají nebo je rovnou v agresivním vystupování vůči učiteli podpoří. Takové hlasy zaznívají z úst pedagogů čím dál častěji. Stejně jako odpovědi kolegů, nadřízených i rodičů: Když nejste schopni žáky zvládnout, neučte.

Aktivní metody rozvíjející klíčové kompetence lze použít i v matematice!

Příliv cizinců do České republiky sílí a procento vícejazyčných manželství narůstá. Tito rodiče se často brzy po narození svých dětí rozhodnou pro multilingvální výchovu. Učitelé se pak setkávají s dětmi, které ovládají dva a více jazyky, ovšem ani jeden na úrovni, na kterou jsou zvyklí od dětí „jednojazyčných“.

My dospělí většinou dokážeme odhalit triky reklamy a inzerce, děti ale ne. Potřebují se o manipulativních kejklích médií dozvědět co nejdříve.

REFLEXE VLASTNÍCH ZKUŠENOSTÍ

Dobrý den, chci se obecně zeptat, jak reagovat na neúspěch dítěte. Když se vše daří, je to snadné. Pokud ale dítě začne ve škole neprospívat, nevím, jak se zachovat. Bojím se dítě příliš stresovat, na druhou stranu nechci, aby se z něj stal lajdák. Co dítě potřebuje pro to, aby prospívalo? Předem děkuji za odpověď. Renata Doležalová, Prostějov