Online archiv

Vydání: 8/2005

Hry do kapsy VIII a IX

Mgr. Anežka Koutníková, 8/2005
Hry do kapsy VIIIJan Neuman, Miloslav Wagenknecht Praha, Portál 2005, 96 s.

Hračky a masky z papíru

Mgr. Marie Těthalová, 8/2005
K. a J. Smolíkovi, A. Koblasová Praha, Portál 2005, 144 s.Vystřihování a vybarvování papírových skládanek nebo masek zaujme skoro všechny děti. A co teprve když si mohou z papíru sestavit posádku kosmické lodi, zoologickou zahradu nebo třeba malé městečko. Zajímavé předlohy provyrábění z papíru určitě najdou v knize Hračky a masky z papíru autorů Kláry a Jana Smolíkových a Andrey Koblasové.Knížka je velmi praktická. Po krátkém úvodu, který je věnován doporučení pro práci s předlohami, následují náměty pro vystřihování, vybarvování a sestavování zajímavých objektů. Velmi mne zaujala doporučení pro práci sdětmi, které mají zrakové postižení - autoři u některých vystřihovánek nabízejí hmatovou variantu vybarvení a ozdobení figurky.Autoři sestavili několik tematických skupin vystřihovánek - městečko, masky, moře nebo zvířátka. Všechny předlohy je nutné okopírovat a přitom zvětšit. První (a jediná) nesnáz, kterou čtenář musí při práci s knihoupřekonat, bylo právě kopírování. Možná by nebylo špatné opatřit stránky knihy perforací, aby se z knihy lépe vytrhávaly, nebo ke knize přiložit přílohy ke kopírování. Knihu jsem musela doslova rozebrat, jinak by se minepodařilo získat kvalitní kopie.Vybarvování a sestavování figurek, které je výhodnější překreslit na čtvrtku, děti jistě zvládnou. A pak vám ve třídě mohou lézt veselé želvičky a na okno si děti mohou pověsit opičky v proužkovaných trikotech. Některémodely je možné zužitkovat při rozvíjení rozumových schopností (z tohoto hlediska je velmi vydařené téma"město"), jiné děti využijí během volné hry (třeba si zahrají na cestu ke hvězdám s papírovými kosmonauty).Velkou předností skládanek je to, že si je děti mohou samy vybarvit, a tak každá postavička může získat nějaký originální detail.

Příběhy z měsíční houpačky

Mgr. Jana Schrötterová, 8/2005
Else Müllerová Praha, Portál 2005, dotisk, 112 s.Stále přibývá dětí neklidných, nesoustředěných, emočně labilních. Tyto děti se neustále pohybují, něco žmoulají v ruce, nedovedou odpočívat, špatně usínají. Stres zažitý během dne je"pronásleduje"i ve snu a způsobujeporuchy spánku. Jak mohou rodiče nebo učitelky v mateřských školách pomoci těmto dětem ke klidu, uvolnění a odpočinku?Else Müllerová nabízí řešení pomocí pohádek. Do pohádkových příběhů zakomponovala cvičení autogenního tréninku (relaxační a terapeutické metody původně vyvinuté německým profesorem J. H. Shultzem), která se zaměřujípředevším na autosugesci klidu, tíhy a tepla, zklidnění dechu, koncentrace a formulky k posílení sebedůvěry. Děti tak usínají s kočičkou, těžknou jim nohy a ruce jako veverce Zrzce, cítí hřejivé teplo s mravenčí královnou. Nakonci cvičení se všichni cítí nádherně uvolnění a zvolna usínají tak jako mořský koník, malý modrý mráček a další postavy z příběhů.Šťastný konec příběhů je důležitým předpokladem dobrého usínání. Příběhy jsou vyprávěny srozumitelným jazykem, pomáhají dětem rozvíjet jejich vlastní fantazii. Prostřednictvím pohádek se aktivuje dětská obrazotvornost aděti získávají větší schopnost samostatného jednání. Tak se mohou stát příběhy pomocníkem při odpoledním uspávání dětí v mateřské škole či po náročném dni, kdy děti pro únavu nemohou usnout.Cvičení autogenního tréninku pomocí příběhů v praxi probíhá tak, že je dítě vyzýváno, aby společně s hlavní postavou příběhu na vlastním těle pociťovalo tíhu, klid, klidné dýchání a uvolnění. Během předčítání pohádky sepostupně uklidňuje a uvolňuje. Cítí tíhu i teplo svého těla, vnímá svůj klidný dech, poznává své vlastní síly. Touto cestou postupně získává i větší sebevědomí a sebejistotu, protože úspěch pohádkové postavy se díky ztotožněnístává úspěchem vlastním.V úvodu této útlé publikace vydané nyní dotiskem se dozvídáme základní informace o autogenním tréninku a jeho použití jako pomoci při stresu a napětí. Autorka také předkládá čtenářům několik zásad a doporučení k předčítánía přeje všem dětem, aby jim její pohádky připravily"dobrou noc"a ve dne"krásné sny"ve světě fantazie.Děti si ze 34 nabízených pohádek brzy vyberou tu"svou"a při jejím předčítání nebo vypravování často usnou dřív, než pohádka skončí. Dokonce i děti neklidné, které"zásadně po obědě nespí"se postupněnaučí jak uvolnit své tělo, zavřít oči a skutečně odpočívat.Já osobně mám s touto formou relaxace u malých dětí velmi dobré zkušenosti a přála bych každému ten sladký pohled na spící neposedy.

Školní družina vytváří vzdělávací program(2)

Mgr. Bedřich HájekNakreslil Dominik Dedek, ŠD při ZŠ Komenského, Odry, 8/2005
Při tvorbě vzdělávacího programu je užitečné formulovat hlavní rizika ohrožující kvalitu výchovného působení ve školní družině a vzdělávací oblasti, které by vychovatelka neměla opomenout.Činnosti ŠD dávají dětem náměty pro samostatné naplňování volného času.

Malí, ale šikovní

L. Křižáková, 8/2005
Loňský školní rok byl pro Klub malých debrujárů Sluníčko náročný, ale zajímavý. V září jsme se přihlásili do dalšího kola ve sběru víček z PET lahví. Po předchozím úspěchu, kdy jsme vyhráli 1. místo, to přece bylo samozřejmé.Nasbírali jsme přes 500 kg víček a vyhráli jsme 3. místo. Z ostravského vedení Bambiriády nám osobně přivezli odměnu a kopací míč. Opět jsme vyhráli zájezd.Zapojení do celorepublikové soutěže"Einstein 2005"nám přineslo spoustu zajímavostí do činnosti našeho klubu. I když úkoly jednotlivých etap byly dosti náročné, přece se nám podařilo některé úspěšně vyřešit. Vmnoha případech nám velmi aktivně pomáhali naši"dospěláci". Obdrželi jsme Certifikát za účast v soutěži Einstein 2005.Kromě plnění celoroční hry jsme zvládli spoustu dalších aktivit. V únoru jsme oslavili 7. výročí KMD. Naučili jsme se další nové pokusy. Na Dny muzeí jsme spolu s kamarády z MŠ K muzeu navštívili Technické muzeum, kde jsmepo zhlédnutí celé expozice kreslili na chodníky u muzea a povídali si s pracovnicemi muzea. Na pozvání našich kamarádů jsme se zúčastnili Pohádkového lesa a Běhu T. Foxe.

Průvod broučků

Silvie ŠremerováNakreslila Natálka Stošková, MŠ Vřesina., 8/2005
Každý podzim seznamujeme děti se změnami v přírodě. Loni jsme pedagogický záměr zpracovali pomocí příběhu Ondřeje Sekory. Požádali jsme rodiče o cokoli na téma Ferda Mravenec. Nestačili jsme se divit, co všechno jsme mělinajednou k dispozici: knížky, hračky, omalovánky, stolní hry, CD, videokazety a dokonce čtyři kostýmy. Dvě dospělé příbuzné našich dětí se přišly představit coby Ferda s Beruškou. S dětmi si krátce povídaly, pak si s nimizaskotačily v tělocvičně a zůstaly i ve třídách. Udělaly radost nejen domácím, ale i dětem z MŠ v Píšti, které za námi přijely.Od toho dne děti strašně bavilo čtení na pokračování z Knihy Ferdy Mravence a porovnávání s filmovým zpracováním. S nadšením kreslily, obkreslovaly, vybarvovaly a vyráběly mravence i berušky. Studovaly život hmyzu vencyklopediích, přírodovědných filmech a pozorováním na vycházkách. Tančily, zpívaly, přednášely O Berušce, Na mravenčí pasece, Polámal se mraveneček. A hlavně se připravovaly na lampiónový Podzimní průvod broučků.Všechny děti v obci od dvou do sedmi let dostaly pozvánky pro celou rodinu s doporučením nezapomenout světýlka, tykadla a krovky."Broučci"se sešli na konci vesnice. Když v místním rozhlase začala hrát hudba adorazil i Ferda Mravenec, dal se průvod do pohybu. Cestou se přidali Beruška a Koník a u školky čekal i Brouk Pytlík. Ten pomohl dětem najít na zahradě poklad v podobě svítících náramků. Pak celý průvod pokračoval k cíli, kdeuž plápolal oheň, k dispozici byl horký čaj a taneční parket na dovádění a tancování. Když hlasité volání:"Ahóóój!"vše ukončilo, odešel Ferda a jeho kamarádi do školky, kde se z nich zase stali tři hodné tety ajeden prima tatínek.

Chlapské odpoledne

Zdeňka ZaviačičováS tátou si hraji rád - nakreslil Zdeněk Šmotek, MŠ Slavičín, Nevšová., 8/2005
Každý rok se v naší mateřské škole od září do června několikrát setkáváme s rodinami dětí. Loni poprvé jsme se rozhodli pozvat na zábavné odpoledne zástupce"silné poloviny rodiny". A byla to jedna z nejúspěšnějšíchakcí za celý školní rok. Asi týden před"Chlapským odpolednem"děti nakreslily pro své blízké pozvánky a se slavnostním pocitem si je odnášely v obálkách domů. Téměř všechny děti pak ve třídě uvítaly svého tatínka,dědečka nebo strýčka, aby společně s ním strávily hodinu veselých her a soutěží, ve kterých zvítězili všichni a všichni byli odměněni medailemi.Po hledání přezůvek dětí vysypaných na jedné velké hromadě, společné stavbě komínů z kostek, vytvoření čehokoli z Lega, nafukování balónků nebo zatloukání hřebíků jsme s kolegyní s dojetím sledovaly, jak děti se svýmitatínky, dědečky a strýčky skládají rozstříhané obrázky a plní úkoly, které na nich byly napsány:"Pohlaďte se, dejte si pusu, obejměte se kolem krku..."I když muži byli zdrženliví a ostýchaví, přesto všichni úkolsplnili a v jednu chvíli byla třída plná lidí, kteří si navzájem projevovali svou náklonnost a lásku. A jaká radost se odrážela v očích dětí, když nám oznamovaly:"My jsme už všechno splnili!"Za odměnu dostalymedaili pro sebe i pro svého tátu, dědu, strejdu. A jak jsme se všichni nasmáli, když na závěr tatínkové se zavázanýma očima poznávali své ratolesti po hlase nebo hmatem!Trošku jsme se před pořádáním tohoto odpoledne bály, jak pozvání do MŠ chlapi z naší vesnice přijmou. Byly jsme však překvapeny, kolik tatínků odjelo z práce dřív a třeba poprvé ve školním roce navštívili mateřskou školu,aby udělali radost svým dětem. A ještě několik dní děti vzpomínaly, jak šli všichni ze školky ověnčeni medailemi a že"jejich děda"si nechal medaili na krku až do večera.

Vycházky do přírody

8/2005
O tom, že je podzim plný barev, zralých plodů i změn v přírodě, jsme se měli možnost s dětmi nejednou přesvědčit při vycházkách. Vycházky do přírody milují nejen děti, ale i učitelky, které pozorování s vyprávěním a řešenímproblémových otázek v přírodě považují za základ poznání. V měsíci říjnu jsme jedno sobotní odpoledne věnovali"Podzimnímu putování s míčkem Flíčkem", kdy závěr odpoledne patřil pouštění draků a pálení ohně.Podzimních darů přírody jsme využili pro tvořivé odpoledne v mateřské škole, kdy rodiče přišli za svými dětmi a společně jsme vyráběli z přírodního materiálu"Podzimníčky". O plánované akci byli rodičeinformováni s předstihem, aby si mohli nashromáždit pracovní materiál a promyslet vizi výrobku. Výrobky plné fantazie a tvořivosti - strašidla, paňáci, panenky, zvířátka a další figurky dlouho zdobily naši mateřskou školu.

Cestujeme

L. Třešňáková, 8/2005
Protože mnohé děti cestují o prázdninách převážně k moři a málo znají památky v České republice, připravila si pro ně paní vychovatelka program na toto téma. Na tabuli visí mapa ČR a do ní děti zařazují přinesené pohledy,fotografie, výstřižky s obrázky hradů, zámků, měst a významných míst, které navštívily nebo které znají.U hlavního města jsme si namalovali velký obrázek Hradčan s Karlovým mostem a pověděli si o historii. Pro zájemce byly připraveny dva malé testy ze znalostí pražských památek a také ze znalostí českých a moravských hradů a zámků.Nechybělo ani vyprávění o životě na středověkém hradě, stolní hra"Cesta za pokladem", stavba hradu z kostek a na závěr jsme si s chutí zazpívali písničku"Na Okoř je cesta". Děti za svou aktivitu avědomosti získaly razítko"kola"(symbol cestování) do družinových notýsků.

Rok v ŠD

Z výstavy ŠD Velká Bíteš., 8/2005
Stalo se již tradicí, že v květnu se na naší škole ve Velké Bíteši připravuje Den otevřených dveří pro rodiče a širokou veřejnost. Školní družina se na této akci podílí a připravuje s dětmi výstavu. V letošním roce měla názevRok ve školní družině. Výstava je malým přehledem toho, co si děti v družině za celý rok vyrobí. Můžeme zde vidět výrobky z různých materiálů, využití mnoha výtvarných technik, ukázky dárků pro budoucí prvňáčky, pro babičky adědečky do domova důchodců. Výstava je také inspirací pro rodiče při rozhodování, zda své dítě do družiny přihlásit či ne.

Myslivci ve školce

Miroslava StrakatáObrázek nakreslil Daneček Janda, MŠ Heřmaničky., 8/2005
Aby si děti poznatky o přírodě ještě více rozšířily a upevnily, pozvali jsme do školky na návštěvu myslivce. Jedno dopoledne přišli do školky myslivci v uniformách, vybaveni flintou, dalekohledy, encyklopediemi. Dětem sepředstavili a začali vyprávět, proč vlastně myslivci jsou, o co všechno se starají a co k tomu potřebují.Vyprávěli, jak se starají o zvěř v zimě, když vše zapadne sněhem a zvířátka si nemohou najít potravu. Myslivci jim nosí do lesa pravidelně seno, obilí, sůl. Děti je pohotově doplňovaly, že i ony se starají o zvířátka - napodzim sbírají kaštany a žaludy, které nosíme v zimě do krmelce, na zahradě máme několik krmítek pro ptáčky. Své znalosti prokázaly děti také tím, že vyjmenovaly zvířátka, která žijí v lese. Myslivci ke svému vyprávění použiliencyklopedie, které děti velice zaujaly. Zajímavý byl také poslech zvuků zvířat z nahrávky. Děti měly za úkol poslouchat, popřípadě poznat, které zvířátko slyší, a určit, zda žije v lese nebo na poli. Zvířátko, které děti právěslyšely, jim myslivci ukázali na obrázku.Myslivci vysvětlili dětem, že tak jako ony mají svůj domov a v něm svůj pokojíček, tak i zvířátka mají svůj domov v lese, na poli nebo na louce. A každé zvířátko má ve svém domově pokojíček - děti správně určily, že liškaspí v noře, veverka bydlí na stromě, zajíc si dělá postýlku z listí a suché trávy, myška bydlí na poli v díře, ptáci si staví hnízda na stromech, mravenci bydlí v mraveništi. Tak zvířátka potřebují ke svému životu stromy, les, pole.Myslivci přinesli větvičky a šišky různých jehličnatých stromů. Děti většinou správně pojmenovaly strom, ze kterého větvička je, a dokonce správně přiřadily i šišky. Také jim myslivci připomněli, že v lese rostou i některélistnaté stromy, například dub, buk a další rostliny. Děti jmenovaly různé keře a jejich plody, houby a společně s myslivci si říkaly, čím se která zvířátka živí. Teď už vědí, že zvířátka potřebují neživou přírodu nejen jakosvůj domov, ale i jako potravu.Stejně jako děti, mohou být někdy nemocná i zvířátka. Myslivci jim s krmením do krmelce dávají různé léky a když to zvířátka snědí, uzdraví se. Myslivci dokonce chrání zvířátka před nebezpečnými úrazy. V létě chodí sesvými loveckými psy po poli, kam chodí zvířátka za potravou, a vyhánějí je do lesa, aby je nezranil nebo dokonce nepřejel kombajn.K dalšímu povídání použili flintu a dalekohledy a děti si je mohly půjčit. Zajímavé byly i různé trofeje. Děti odhadovaly, z jakého zvířátka mohou být. Na závěr myslivci děti pochválili, že se také starají o zvířátka aocenili jejich znalosti o živé i neživé přírodě. Děti jim na oplátku věnovaly výkresy se zvířátky. Členové Mysliveckého sdružení Žďár Smilkov přišli za dětmi nejen profesionálně připraveni, ale své odborné znalosti podali dětemvelice srozumitelnou a poutavou formou.

Za praotcem Čechem

Eva ŠtanclováObrázek nakreslil Michal Kohout, MŠ Hospozín., 8/2005
Za praotcem Čechem na horu Říp jsme se vypravili s paní Helenou Jiráskovou, vedoucí ekologického centra Javory Černuc, a s dětmi z mateřské školy Žižice. Protože hora Říp není daleko od Hospozína, často ji při vycházkách vidímea ukazujeme si ji na východním obzoru. Děti tam také v dubnu jezdí s rodiči na známou"řipskou pouť".Ráno si děti přinesly batůžky s pláštěnkou a pitím a paní kuchařka jim přidala dobrou svačinu. Všichni se moc těšili, protože jsme si už ve školce vyprávěli, jak praotec Čech přivedl svůj lid na horu Říp a nakonec vezdejším kraji zůstal, protože se mu velice líbil.Autobus nás dovezl na parkoviště na úpatí hory Říp. Již zde nás čekal krásný výhled na České středohoří a Krušné hory. Ukázala jsem dětem zříceninu hradu Házemburk a Milešovku, nejvyšší horu Českého středohoří. Byl vidět ivysílač na Bukové hoře, který je vzdušnou čarou vzdálen 32 km.Potom jsme všichni vystoupali na první vyhlídku. Na východě děti dobře viděly zámek v Mělníku a hned jsme si řekli, že se tam vlévá řeka Vltava do Labe a Labe teče Německem až do moře. Starší děti věděly, že řeka Labeprotéká nedalekou Roudnicí. Ukázala jsem, kde je zřícenina hradu Bezděz, a paní Jirásková nabídla dětem dalekohled. Panečku, to bylo jiné pokoukáníčko!Když se děti vynadívaly, pokračovali jsme vzhůru na Říp. Cestou jsme si ukazovali stromy, které známe (duby, jasany, buky) a poznávali jsme i rostliny (netýkavka, kakost, pampeliška, kopřiva). Před kapličkou na vrcholuŘípu jsme si sedli do trávy kolem paní Jiráskové, která z batohu vytáhla obrázkové knihy a modely sopek a začala dětem vyprávět, jak vzniklo celé České středohoří a také hora Říp, jak celá naše česká kotlina byla zaplavenamořem, ve kterém se objevovali první živočichové, např. korály, medúzy, trilobity, jak lesy popadaly do bažin a stalo se z nich uhlí, zvířata postupně vylezla z moří a ještě dřív, než se objevili lidé, tak zde žili dinosauři.Děti si se zájmem prohlížely obrázky.Potom jsme si ještě povídali o tom, jak praotec Čech tady našel řeky"rybné"a lesy plné zvěře, a proto se rozhodl zůstat zde i se svým lidem. Protože z kapličky právě odcházela výprava dětí, požádala jsem panaprůvodce, zda bychom se na chvíli mohli podívat dovnitř. Pan průvodce nám ochotně vyhověl a vyprávěl dětem, že dříve byl na Řípu dřevěný kostelík a románskou rotundu, v níž jsme, dal postavit kníže Soběslav I. na památkuvítězství nad německým králem Lotharem III. v bitvě u Chlumce. Zmínil se také o praotci Čechovi a ptal se dětí, co je to strdí, když praotec Čech svému lidu říkal, že zdejší země oplývá mlékem a strdím. Děti se dozvěděly, žestrdí je plástev medu.Prohlédli jsme si sochu sv. Jiří bojujícího s drakem a plastiku, která symbolizuje přeměnu kočujících Slovanů v usedlý zemědělský lid. Po odchodu z rotundy překvapila paní Jirásková děti kompasem. Děti se dozvěděly, že nahoře Říp kompas neukazuje sever, protože v hoře je magnet. Na památku jsme dětem koupili záložky do knihy s textem o dějinách Řípu a pohledy.