Online archiv

Kde začíná a končí svoboda učitele? Bylo to jako v povídce od Kafky. Nebo v románu od Kundery. Jednoho rána se probudíte a úřední moc vám oznámí, že jste vinen. Kazíte mládež! A není to žert. Je to realita současného tuzemského školství.

V těchto dnech vychází nová počítačová hra, na níž se výtvarně podílel náš spolupracovník Jaromír Plachý. Hra se jmenuje Chuchel a je na hony vzdálena běžným střílečkám a skákačkám. Po projektech Botanicula či Machinárium představuje Chuchel další opus z řady netradičních her, které sázejí na osobitou grafiku, propracované animace, absurdní humor a hlavně nekonečnou hravost. Hlavní hrdina Chuchel vypadá jako neučesané klubko prachu a vlasů, inteligentní je podle tvůrců „asi jako brambora“ a při honbě za vytouženou třešní neustále kníká, mrmlá, kvoká a ševelí. Ač se to nezdá, Chuchel je logická hra založená na putování za určeným cílem. A rozhodně se při ní pobaví děti i dospělí. Kongeniálně groteskní hudbu obstarala alternativní skupina DVA, která vytvořila už soundtrack ke hře Botanicula, za nějž dostala na Festivalu nezávislých her v San Francisku ocenění Excellence in Audio Award (tzv. „herní Oscar“).

V uplynulém roce si Evropa připomněla 300. výročí narození Marie Terezie. Panovnici, která více než čtyřicet let úspěšně vládla říši, rozkládající se na území dnešních dvanácti evropských států, nedávno připomněl dvoudílný televizní film. Projekt české, rakouské, slovenské a maďarské televize se zaměřil na příběh Mariiny lásky a manželství s Františkem Štěpánem Lotrinským a na její nástup na trůn a získání uherské koruny. Velkolepé dílo s dvěma tisícovkami komparzistů a Vojtěchem Kotkem v roli královnina manžela u nás nesklidilo příznivé kritiky. Vytýkáno mu bylo romantizující pojetí i zaměření na vztahové propletence. Recenze se hemžily invektivami typu „telenovela“ či „rakouská Angelika“. Z pedagogického hlediska je však každý „oživlý dějepis“ vítaný. Žákům při sledování snímku dojde, že Marie Terezie nebyla jen figurka z učebnice, co zavedla povinnou školní docházku, ale také člověk z masa a kostí. A vlastně celebrita. A fešanda. Vždyť se do ní zamiloval i Vojta Kotek! To by mohlo fungovat.

Kdy jste chtěli jakožto učitelé skončit s učením a proč jste to nakonec neudělali? Skončit jsem chtěl v první polovině 90. let, kdy všichni mí kamarádi začali podnikat a společnost se na učitele koukala alespoň z mého pohledu hodně skrz prsty. Styděl jsem se přiznat, co dělám. Neudělal jsem to proto, že mě u jednoho konkurzu nevzali a u dvou dalších mi nabídli podmínky, které se nelíbily mně. Možná jsem ale podvědomě skončit nechtěl, protože mě ta práce vždycky strašně bavila a baví dosud. Michal Černý, ZŠ Praha-Klánovice