Jak v sobě najít cesty ke klidu?

Koupit na e‑shopu

Takto promlouvá ke svým čtenářům v úvodu své knihy CESTY KE KLIDU psycholožka a psychoterapeutka Anna Kåver. V celkem šesti kapitolách se věnuje obavám a jejich vlivu na kvalitu života z hlediska psychologického, biologického a filozofického a v závěrečné, nejobsáhlejší, popisuje různé způsoby a praktické metody, jak se vyrovnat s nejistotou a s obavami se lépe vypořádat.

Dozvíte se, jaký je rozdíl mezi obavou, neklidem, stresem a úzkostí a také se vám dostane ubezpečení, že k životu obavy prostě patří a nemusí být vždy nutně škodlivé, ale naopak pro člověka i velmi užitečné.

Autorka v částečně úvahovém a zčásti populárně naučném textu nejen nabízí teoretické informace o obavách obecně, ale často pokládá i sebezpytující otázky, čímž vám umožní se dozvědět něco nového o sobě a svých vlastních konkrétních obavách, lépe je pochopit a zaujmout k nim konstruktivnější postoj. Abyste na nutnou zranitelnost a nejistotu v životě byli schopni pohlédnout spíše se zvědavostí a optimismem, zachovali si užitečný neklid, ale zbavili se strachu, který vám škodí.

Ze švédského originálu Oro: Att leva med tillvarons ovisshet do češtiny přeložila Ela Doležalová.

Ukázka:

Obavy a vztahy

Odvaha přestat vyžadovat ujištění od ostatních

Stalo se vám někdy, že vaše úzkostlivost začala jít vašim blízkým na nervy? Vyžadujete od nich ujišťování i ohledně úplných maličkostí? Pokud ano, jedná se o tzv. zabezpečující chování. Jedním z nejtypičtějších projevů tohoto chování je například neustálá potřeba, aby nás partner zas a znova ujišťoval o své lásce. Časté je také opakování jedné a té samé otázky, protože nás odpověď, kterou dostaneme, nedokáže dostatečně uklidnit. Zpravidla se totiž jedná o otázky, na něž není možné s jistotou odpovědět: Co si budou myslet o mém novém účesu? Jsi si jistý, že tenhle poskytovatel elektřiny je doopravdy ten nejlepší? Myslíš, že šéfovi přijdu dobrý? Bude Viktor kvůli svému ADHD osamělý? Je tohle znamínko rakovina? Bude to u zubaře hodně bolet?

Straší ve vaší hlavě vtíravé myšlenky, které vás ničí? Poradíme, jak na ně!

Obavy mohou významně zvýšit vaši tendenci kontrolovat a přehnaně ochraňovat lidí ve vašem okolí. Třeba neustále upozorňujete své děti na možná nebezpečí a držíte je dál ode všech činností, jež jsou jen náznakem riskantní? Předmětem vašich přemrštěných obav, které vy považujete za péči, zatímco vaše okolí je často vnímá jako zcela zbytečné, se mohou stát i další dospělí. V tomto ohledu je těžké zachovat si rovnováhu. Na jednu stranu je někdy potřeba o svých obavách mluvit a zachovat se podle nich, nicméně jindy je potřeba se s nimi vypořádat samostatně a v tichosti. Občas je dobré odepřít si neustálé ujišťování ze strany ostatních, abychom viděli, jaký to bude mít vliv na naše okolí i na nás samotné.

Chvíli uvažujte – dokážete se obejít bez zabezpečujícího chování?

Zbavte se negativních myšlenek a vystupte z myšlenkových pastí

Odvaha se otevřít

Pokud neustále věnujete pozornost svým obavám, opakujete stejné otázky a snažíte se získat ujištění, může to časem být pro vaši rodinu i přátele náročné. Mnohem horší je však situace, kdy se uzavřete světu, protože se za své chování začnete stydět. Následkem toho ztrácíte svou autenticitu a upřímnost, bojíte se ostatním ukázat svou zranitelnost. Nechcete být či se ostatním jevit jako úzkostný a na ochraně ostatních závislý člověk. V takovém případě se jako nejjednodušší řešení zdá stáhnout se do sebe. Začnete být sebekritičtí a máte tendenci sami sebe odsuzovat. Nedokážete být sami sebou, ani před svými nejbližšími. Tohle všechno vede k osamělosti a uzavřenosti. A ti, kteří nemají partnera či rodinu, si začnou myslet, že někdo tak úzkostný nemá na poli vztahů vůbec žádnou šanci. Dnešní společnost, jak virtuální, tak ta skutečná, není vůči zranitelnosti příliš shovívavá. Sklony k úzkostnosti nejsou vnímány jako obzvlášť přitažlivé či jako něco, čím by bylo dobré se chlubit. Nebojácnost, sebejistota a suverenita jsou přijímány mnohem lépe. I takové mohou být smutné následky obav. Jedna z nejdůležitějších rad, které vám chci dát, je tedy, abyste začali být ohledně svých obav otevření. Pobavte se o nich s lidmi, kterým věříte a které máte rádi. Nejedná se o stejnou věc, jako když chcete být neustále ujišťováni. Znamená to mluvit o obavách na zcela jiné úrovni, než je ujišťování či přehnané ochraňování. Pokud získáte odvahu dát najevo svou zranitelnost, je možné, že se vaše obavy zmírní. Pravděpodobnější však je, že se budete cítit méně opuštění a vyloučení. Už to je samo o sobě velký posun.

Jak to máte vy? Mají obavy vliv na váš společenský život? Pokud ano, jaký? Můžete se s tím někomu svěřit?

Anna Kåver (* 20. prosince 1952) je švédská psycholožka a psychoterapeutka. Vystudovala psychologii na univerzitě v Uppsale a specializuje se na CBT, kognitivně behaviorální terapii. Je také autorkou devíti knih o CBT. V současnosti pracuje na soukromé klinice a je častým lektorem v oblasti duševního zdraví. Foto: Emma-Sofia Olsson

4. Biologie obav

Už víme, že tělo a duše jsou propojené. Zabývat se obavami z perspektivy psychologie je jistě užitečné, ale máte také tělo, kterého se obavy do značné míry dotýkají. V této kapitole popíšu fyzické a biologické vlastnosti obav.

Obavy mají původ ve funkcích mozku. Tělo reaguje svým typickým způsobem, a pokud jsou obavy příliš intenzivní, snadno se může dostat do stavu stresu. V této kapitole se tedy budu soustředit na mozek, tělo a stres.

Obavy a mozek

Stavba našeho mozku společně s látkami, které jím protékají, rozhoduje o tom, jací budeme. Kromě krve a vody koluje v mozku na šedesát různých signálních substancí a hormonů. Jejich molekuly mají zásadní vliv na to, co děláme a cítíme. Když se blíže podíváme na stavbu mozku a zmíněné tekutiny, získáme další dílek ve skládačce, jíž je samotná podstata obav. Otázka zní: jak funguje náš mozek?

Mozek je neuvěřitelný, díky němu máme svou osobnost, vědomí, chápání času, sebepojetí a paměť. Člověk jako druh se začal vyvíjet zhruba před 500 miliony let. Vývoj postupoval od vodních živočichů přes obojživelníky, plazy a primáty až k naší dnešní podobě. Mozek moderního člověka je tedy výsledkem neuvěřitelně dlouhého a souvislého přizpůsobování se momentálně panujícím podmínkám. Cesta, kterou jsme ušli od plaza s jednoduchým reakčním systémem k počítačovému nadšenci vybavenému rozvinutou schopností logicky a abstraktně myslet, plánovat budoucnost a používat řečové symboly, je dechberoucí.

Naději se dá naučit. Sedm způsobů, jak v sobě znovu vzbudit naději.

Mezi schopnosti, které jsou u moderního člověka obzvlášť dobře vyvinuté, patří zejména řeč a komunikace. Právě tím se lišíme od ostatních živočichů. Ale rozdílů se najde víc. Gazela v savaně netráví čas uvažováním nad tím, jestli se náhodou vzápětí neobjeví lev. Pokud vím, neobává se své vlastní smrti, ačkoliv se neustále nachází v bezprostředním ohrožení. To je parketa nás lidí – my se obáváme, ačkoliv nebezpečí existuje pouze v našem mozku. Mozku totiž dělá problém rozlišovat mezi skutečností a fantazií a v obou případech nás připravuje na útěk. Jsme schopní přemýšlet o své budoucnosti, a tím pádem také o smrti. Máme rozvinutou a specializovanou paměť, která nám umožňuje být duševně ve spojení s tím, co je i není. V naší mysli se můžeme ocitnout v minulosti, v budoucnosti i ve zcela smyšlených situacích a zároveň si uvědomovat, že nejde o realitu. Obavy jsou součástí tohoto procesu. Dalo by se říct, že jsou daní za náš vysoce vyvinutý mozek.

Hladkost, s jakou mozek pracuje, i důmyslnost jeho stavby jsou jistě obdivuhodné, nicméně přeměna z plaza v hackera se mu nepovedla zcela dokonale. Stále v sobě nosíme reakční systém plaza. A právě to nám občas může v životě nadělat paseku. Snadno se vylekáme a dostaneme strach, ačkoliv nám nic závažného nehrozí.

***

Knihu CESTY ZE KLIDU zakoupíte na našem e-shopu.