Kniha Konec spoluzávislosti je vodítkem pro všechny, jejichž život ničí závislost jejich blízkého

Koupit na e‑shopu

Knihy Konec spoluzávislosti (dříve vyšla v češtině pod názvem Přestaňte být závislí) se od prvního vydání v roce 1986 prodalo víc než 7 miliónů výtisků a titul se dočkal opakovaných vydání (poslední v říjnu 2022). Autorce knihy Melody Beattie se díky ní podařilo rozšířit povědomí o jevu spoluzávislosti, do té doby opomíjeného a přitom klíčového pro pochopení problémového chování.

Poprvé se termínu spoluzávislost (v češtině se někdy používá také „kodependence“ podle anglického originálu „codependency“) začalo užívat na konci 70. let 20. století, kdy se při práci s alkoholiky objevila nutnost práce i s jejich blízkými (též spolualkoholiky nebo paraalkoholiky), lidmi, jejichž život se stal nezvládnutelným v důsledku jejich soužití s alkoholikem. Melody Beattie upozorňuje na to, že definice spoluzávislosti je dodnes velmi široká a netýká se jen blízkých alkoholiků. „Spoluzávislý člověk je ten, kdo se nechává ovlivňovat chováním druhého a kdo se snaží chování druhého řídit. Tím druhým může být dítě, dospělý, milenec, partner, bratr, sestra, rodič, prarodič, klient nebo nejlepší přítel. Může to být alkoholik, narkoman, duševně či tělesně postižený nebo normální člověk, který je občas sklíčený. Ať už má druhý člověk jakýkoli problém, spoluzávislý si vytváří návykový systém myšlení, cítění a chování, který mu způsobuje bolest. Spoluzávislé chování je destruktivní. Často reagujeme na lidi, kteří se ničí; reagujeme tím, že se učíme ničit sami sebe.“

Ženy, které milují příliš - kniha pro ženy, kterým se vztah k mužům i láska k nim staly utrpením

Text určený především široké veřejnosti je postaven na kazuistikách z autorčiny praxe, její vlastní zkušeností se závislostí, ale obsahuje i diagnostická vodítka a náměty na seberozvojová cvičení. A jak dodává sama Beattie: „Možná čtete tuto knihu proto, abyste našli odpovědi na své problémy; možná jste spoluzávislí. Nebo tuto knihu čtete proto, abyste někomu pomohli; jestliže ano, pak jste pravděpodobně spoluzávislí. Jestliže se váš zájem stal obsesí, jestliže se váš soucit stal přehnanou péčí, jestliže se staráte výhradně o druhé a nestaráte se o sebe – je možné, že trpíte spoluzávislostí. Každý člověk musí rozhodnout sám za sebe, zda má problém se spoluzávislostí. Každý se musí rozhodnout, co a kdy by měl změnit.“

Z anglického originálu Codependant No More přeložil Jan Brázda.

Melody Beattie je americká autorka svépomocných knih na téma spoluzávislosti. Její práce se mimo jiné staly základem dvanáctistupňového programu pro spoluzávislé blízké závislých jedinců. Sama má za sebou závislost na alkoholu, kterému propadla ve 13 letech a ke kterému se přidala v 18 závislost na drogách. Po několika zatčeních stála před možností vybrat si vězení nebo léčení. Teprve díky němu začala její dlouhá cesta nejen k uzdravení, ale i psaní.

Ukázka:

Patty byla jedenáct let vdaná, když ve svých pětatřiceti letech vyhledala pomoc soukromého terapeuta. Měla tři děti; nejmladší z nich trpělo mozkovou obrnou. Patty se snažila být dobrou manželkou a matkou. Milovala své děti, nelitovala svého rozhodnutí zůstat doma a vychovávat je, ale nesnášela každodenní práci v domácnosti. Za svobodna měla mnoho přátel a zájmů, pracovala jako zdravotní sestra a zajímala se o svět kolem sebe. Po narození dětí však ztratila svůj nadšený zájem o život. Měla jen málo přátel, přibrala pětatřicet kilo, nevěděla, jak se cítí, a když to zjistila, měla výčitky svědomí z toho, že se tak cítí. Vysvětlovala, že se snaží zůstat aktivní, pomáhat svým přátelům a pracovat jako dobrovolník pro různé organizace, ale její úsilí obvykle končilo pocity marnosti a rozmrzelosti. Uvažovala o tom, že se vrátí do zaměstnání, ale neudělala to, protože: „Všechno, co umím, je pečovat o lidi, a to mě už otravuje.“

„Má rodina a přátelé si myslí, že jsem velmi silná žena. Stará spolehlivá Patty. Vždy ochotná pomoci. Vždy nad věcí. Ve skutečnosti se však rozpadám na kousky, velmi tiše, ale jistě. Už léta trpím depresemi. Nemohu se jich zbavit. Pláču při sebemenší příležitosti. Nemám žádnou energii. Pořád křičím na děti. Nemám zájem o milování, alespoň ne se svým manželem. Stále mám výčitky svědomí. Dokonce si vyčítám, že jsem k vám přišla,“ řekla terapeutovi. „Měla bych si vyřešit své problémy sama. Měla bych se z toho dostat. Připadá mi směšné plýtvat vaším časem a penězi mého manžela, abych se zbavila problémů, které si pravděpodobně vymýšlím nebo je přeháním.“

„Ale něco jsem udělat musela,“ přiznala Patty. „Nedávno jsem přemýšlela o sebevraždě.“ Pak dodala: „Samozřejmě že bych se nikdy nezabila. Tolik lidí mě potřebuje. Tolik lidí na mne spoléhá. Zklamala bych je. Ale mám starosti. Bojím se.“

Terapeut se dozvěděl, že Patty a její manžel mají děti, že nejmladší má mozkovou obrnu. Patty mu také řekla, že před svatbou měl manžel problémy s alkoholem. Od svatby pil méně, pracoval v jednom zaměstnání a dobře se staral o rodinu. Ale když se jí terapeut vyptával, řekla mu, že manžel nechodí na schůzky podpůrných skupin. Mezi občasnými víkendovými pitkami se měsíce nedotkl alkoholu. Když pil, choval se šíleně. Když nepil, byl zlostný a nepřátelský.

„Nevím, co se mu stalo. Není to už tentýž muž, kterého jsem si vzala. A ještě strašnější je, že nevím, co se děje mně, ani kdo jsem,“ říkala Patty. „Nedokážu přesně vysvětlit svůj problém. Sama tomu nerozumím. Nevím, na co bych mohla ukázat a říci: ‚Tohle není v pořádku.‘ Ale mám pocit, jako bych ztratila sama sebe. Občas mám strach, že ztrácím rozum. Co to se mnou je?“ ptala se Patty.

Dospělé děti alkoholiků - překročte bludný kruh minulosti

„Váš manžel je možná alkoholik a vaše problémy jsou způsobeny alkoholismem ve vaší rodině,“ řekl jí terapeut.

„Jak je to možné?“ zeptala se Patty.

„Manžel nepije tak často.“

Terapeut se zeptal na Pattyinu minulost. Patty mu láskyplně vyprávěla o svých rodičích a dvou dospělých bratrech. Pocházela z dobré a úspěšné rodiny.

Terapeut se vyptával dále. Patty se zmínila o tom, že když byla mladá, její otec chodil na schůzky organizace Anonymní alkoholici.

„Táta přestal pít, když jsem chodila na střední školu,“ říkala. „Opravdu ho miluju a jsem na něho pyšná. Ale když pil, bylo to pro naši rodinu hrozné.“

Nejenže měla Patty za manžela někoho, kdo byl pravděpodobně alkoholik, ale sama je navíc tím, čemu se dnes říká dospělé dítě alkoholika. Celá její rodina byla ovlivněna alkoholismem. Její otec přestal pít; její matka navštěvovala podpůrnou skupinu Al-Anon (podpůrné skupiny Al-Anon jsou založené na filozofii organizace Anonymní alkoholici, ale zaměřené na lidi postižené alkoholismem druhých, pozn. red.); rodinný život se zlepšil. Ale i Patty byla postižena. Očekávalo se od ní, že zázračně překoná problémy, kterými byla postižena, jen proto, že pití v rodině přestalo?

Terapeut poslal Patty do kurzu posilování sebeúcty. Také jí poradil, aby se přihlásila do podpůrné skupiny Al-Anon a aby chodila na schůzky Dospělých dětí alkoholiků, což je podpůrná skupina založená na filozofii organizace Anonymní alkoholici. Patty uposlechla jeho radu. Neuzdravila se ze dne na den, ale časem se začala rozhodovat snadněji, začala vyjadřovat své pocity, začala říkat, co si myslí, začala si všímat svých potřeb a přestala mít výčitky svědomí. Stala se tolerantnější k sobě a ke své každodenní práci. Postupně se zbavovala depresí. Méně plakala a více se smála. Vrátila se jí její energie a zájem o život. A její manžel, aniž ho nutila, začal chodit na schůzky organizace Anonymní alkoholici. Byl méně nepřátelský a jejich manželství se začalo zlepšovat. Důležité je, že Patty vzala svůj život do svých vlastních rukou. Všechno se jí začalo dařit.

Když se jí dnes zeptáte, jaký má nebo měla problém, odpoví vám: „Jsem spoluzávislá.“

Knihu Konec spoluzávislosti koupíte na našem e-shopu