Dvouletým dětem ve školce pomáhají rituály

V mnoha mateřských školách už potkáme i děti, kterým ještě nebyly tři roky. V čem je práce s těmito dětmi specifická?

Specifikum je v tom, že pro tyto děti jde většinou o první setkání s jiným uspořádáním, než je rodina. Mateřská škola pro ně bývá prvním zařízením, protože kdyby chodily do jesliček, ještě by tam jako dvouleté asi zůstaly. Jde o menší děti, takže setkávání s něčím jiným, než znají, je pro ně hodně nové. Nacházejí se na jiném stupni vývoje, než jsou děti tříleté, což se projevuje v komunikaci a také v přijímání nových podnětů. Projevuje se to i v adaptaci na nové věci.

Kontakt s novými kamarády ještě není tak intenzivní, jak by se dalo ve školce očekávat. Teprve se poznávají, poznávají i někoho dalšího, a to pomocí pozorování a vnímání nového prostředí. Do školky ještě nechodí s tím, že by se těšily na další děti, to je teprve čeká.

Zastavme se u všech momentů, které děti ve školce zažívají. Jak probíhá adaptace nejmenších dětí? A jak ji můžeme podpořit?

U některých dětí probíhá adaptace pozvolna (usmívá se). Záleží na tom, jak je dítě nastaveno. Podle mého je základem rodina. Pokud dítě žije ve spokojené rodině, má dobře upevněný pocit bezpečí, je pro ně přechod do předškolního zařízení snazší. Vliv má i to, jestli dítě vyrůstá samo, nebo zda má další sourozence, a jak vůbec rodinný život funguje.

Adaptace by měla být postupná, aby se i rodiče mohli připravit na přechod svého dítěte do školky. Pro ně to leckdy bývá těžší než pro děti. A na změnu se pochopitelně musejí připravit i děti. Proto v prvních dnech dítě může odcházet po svačince, pak po vycházce, a tak se dá proces adaptace postupně odstupňovat. Někdy je dítě nastaveno tak, že nové prostředí přijme velmi dobře a až po delší době si uvědomí, že je něco jinak, a začne se pobytu ve školce bránit. Je proto dobré nespěchat. Je také dobré, aby si rodiče uvědomovali, že nejde jen o to, že dají své dítě do školky, ale že je důležité, aby se tam jejich dítě cítilo dobře.

Mnoho dětí mívá problémy s ranním předáváním, chytají se rodiče za nohu, pláčou, a i kdyby se učitelka na hlavu postavila, do třídy se jim nechce. Co s takovýmito momenty u těch nejmenších špuntů?

Pokud dochází k podobným ranním kolizím opakovaně, je dobré nechat rodiče, aby s dítětem chvilku počkal ve třídě, aby měl možnost do třídy nahlédnout a viděl, že se dítě za pár minut uklidní. Rodiče by se také měli pokusit dítě motivačně povzbudit, a může to zkusit i učitelka, která dítě nenásilně převede k nějaké zábavné činnosti.