Jsem statečná, ale moc mě to bolí…

Když si naše malá dcerka odře koleno nebo ji rozbolí zoubek a zoufale naříká, jedná se naštěstí o bolest akutní, která rychle pomine. Krvavé kolínko jí ošetříme a „pofoukáme“ a za chvíli už bude zase spokojeně běhat, s ošetřením zoubku si poradí paní zubařka.

Příkladem akutní bolesti je také třeba bolest při zánětu slepého střeva nebo ucha. I když je to bolest silná, po nutném zákroku rychle pomine a už se většinou nevrátí. 

Dítěti dělá problém pochopit příčiny a vznik silné akutní bolesti. Zažívá velmi nepříjemné, bolestivé pocity a samozřejmě je vyděšené, má strach. Akutní bolest je často vyřadí z běžných aktivit – nemůže do školky či do školy, na kroužky, za kamarády. Ale na druhé straně akutní bolest třeba i velké intenzity, která netrvá dlouho, protože na základě léčby ustoupí a zmizí, přináší dítěti zkušenost, že bolest je možné pomocí dospělých – rodičů, lékařů, sestřiček – zvládnout, a při další akutní bolesti již není tak vyděšené.

Větším problémem je bolest chronická. Ta trápí děti s některými onkologickými onemocněními nebo třeba s popáleninami. Příčiny chronických bolestí děti chápou daleko hůře – vždyť nevidí odřeninu na kolínku, když je koleno bolí při onkologickém onemocnění. Navíc i zděšeným rodičům se v takových případech hůře vysvětluje…

Skoro každé dítě, i když je zdravé, někdy akutní bolest zažilo, jistě s tím mají dost zkušeností i učitelky v mateřských školách. Každé si někdy rozbilo koleno, zažilo odběr krve, bolestivé ošetření zoubku, ošetření menší popáleniny nebo říznutí.

Když dítě pláče už předem před odběrovou laboratoří, bojí se bolesti při odběru a pojí se s tím často strach z „bílého pláště“. Děti, které častěji stůňou a zažívají injekce a odběry, často pláčou při pouhém pohledu na zdravotníka v bílém. Malé děti totiž nechápou, že jim lékař chce bolestivým zákrokem pomoct a ulevit, a netuší, proč jim způsobuje ještě větší bolest. Některé si dokonce myslí, že je „pan doktor zlý“, a setkala jsem se i s tím, že si šestileté dítě myslelo, že mu dává injekci, protože se domluvil s maminkou, kterou ono včera neposlouchalo… Velmi smutné, že?

Představy o bolesti

Představy o bolesti se u dítěte vyvíjejí s věkem. Zhruba do 6 let není dítě schopno pochopit, proč bolesti má. Od nepochopení se ale myšlení o bolesti postupně posunuje směrem k příčině bolesti (upadl jsem a rozbil jsem si koleno, je krvavé, proto mě bolí).

Teprve okolo 6 let je dítě schopné popisovat situace, za kterých k bolesti dochází. Když se někdo u ohníčku spálí, tak to bolí, stejně jako když se uhodí při pádu na kámen. 

Kolem 9 let dokáže už dítě popsat bolestivé situace skrze ty, které může vidět nebo prožít (zadřel jsem si třísku, teče z toho krev, proto mě to bolí).

Okolo 11 let užívá při popisu bolestivých situací více abstraktních pojmů (bolelo to i proto, že jsem se hrozně bál).

Teprve kolem 12 let a později je schopné popsat jako příčinu bolesti změnu ve struktuře a funkci orgánů (bolí mě ruka, protože se sedřely nervy; bolí mě žaludek, protože vchod do něj mám porouchaný).

Každé dítě je samozřejmě odlišné i ve svých představách o bolesti. Velký význam má poučení rodičů, ale také učitelů, vychovatelů i zdravotníků. 

Můžeme dítě na bolest připravit?

Dítě předškolního věku není schopné pochopit, že bolest účinnou – někdy i bolestivou – léčbou zmizí. Chce být utěšeno, objato, ujištěno, že bude vše dobré a že bolest zmizí.

Je důležité, abychom jako rodiče vždy před jakýmkoli zákrokem promluvili s lékařem, zeptali se, jak bude potřebný zákrok probíhat, zda při něm budou moci s dítětem být. Potřebujeme vědět, co se bude dít, abychom mohli promluvit s dítětem a vše mu předem vysvětlit. Je dobře mu povědět, proč zákrok musí podstoupit, jak bude probíhat, že třeba zrcátko pana doktora na hrudníčku hodně studí, ale nebolí.