Dítě z jiné kultury v mateřské škole

Česká republika je jednou z etnicky nepříliš pestrých zemí, což se odráží i ve školství. Ačkoliv počet dětí s cizí státní příslušností v MŠ každým rokem stoupá (před šesti lety navštěvovalo MŠ 6307 cizinců oproti minulému školnímu roku, kdy těchto dětí bylo 11 942), stále se najdou případy, kdy je pro dítě obtížné začlenit se do kolektivu a adaptovat se na novou situaci.

Stejně tak je těžké pro pedagoga překonat některé překážky, které začlenění dětí cizinců do kolektivu přináší. Naštěstí děti v MŠ ještě většinou nejsou zatíženy předsudky, a jak hezky vyjádřila jedna pedagožka: „Děti nevnímají barvu kůže nebo národnost stejně jako dospělý. Pokud si hrají na písku s chlapečkem, který je černoch, vidí malého chlapečka, ne černocha.“ Jak pomoci dítěti, které přišlo do jiné kultury, překonat náročné období adaptace a proč je pro cizince důležité začít se vzděláváním již v MŠ?

Etnická rozmanitost 

Děti migrantů si musí vydobýt své místo v kolektivu a je to tím těžší, čím je naše společnost homogennější a čím je země původu dětí od nás kulturně a nábožensky vzdálenější. Nejčastěji jsou mezi cizinci děti z Ukrajiny (28 %), Vietnamu (20 %), Slovenska (19 %) a Ruska (7 %). Z těchto národů je nám kulturně zřejmě nejvíc vzdálen Vietnam, ale i ostatní národy musejí vynaložit mnoho energie na překonání socio-kulturních odlišností a z toho plynoucí nedůvěry. 

Obrázek z MŠ Dostojevského, trída Sloníky, Poprad

Právo na vzdělání

Každý má právo na vzdělání, ačkoliv některé děti mají přístup ke vzdělání ztížený, což se týká právě i dětí cizinců. Podle zákona spadají do kategorie sociálně znevýhodněných a mají tím pádem nárok na podpůrná opatření, která jim umožní vzdělávat se společně s ostatními dětmi a překonat počáteční období adaptace ve škole. V legislativě se používá pojem „žáci-cizinci“, avšak na podpůrná opatření mají nárok i děti, které mají české občanství, ale nemají dostatečnou znalost jazyka. Jako alternativa k pojmu cizinci se tedy občas používá pojem žák s odlišným mateřským jazykem (OMJ).

Odlišnost kultur a jazyka

Odlišný jazyk není jediná překážka, která na děti cizinců ve školství číhá. Pokud je dítě do vzdělávacího procesu zapojeno již od mateřské školky, má velkou naději, že se jazyk naučí brzy a plynuleji, než kdyby „naskočilo“ do rozjetého vzdělávacího vlaku později, kdy se musí učit nový jazyk a zároveň se v tomto novém jazyce vzdělávat. Další překážkou je však odlišná kultura a zvyky, což se týká především cizinců ze vzdálenějších, například asijských zemí. Dítě se v průběhu školní docházky musí vyrovnat se situacemi, kterým nerozumí, ale pro ostatní děti jsou přirozené, a naopak pro učitele či spolužáky může být chování nově příchozího dítěte v některých situacích nepochopitelné právě kvůli odlišným kulturním zvyklostem.

Úloha rodičů 

Děti cizinců jsou při adaptaci na novou zemi a novou školu z větší části odkázány samy na sebe a musejí si poradit bez pomoci rodičů, kteří v novém jazyce také tápou, a bez pomoci širší rodiny, kterou nemají nablízku. Podle průzkumu vedeného mezi pedagogy není při vzdělávání migrantů problém v postoji rodičů ke školství, ale v malé znalosti jazyka a nedostatku času. Jinak jsou migranti i oproti majoritní části populace vnímáni většinou pozitivněji ve vztahu k hodnotě vzdělání a motivaci dětí. To je hezky ilustrováno na příkladu vietnamských rodin, které mívají hodnoty vzdělání velmi vysoko a chtějí imigrací poskytnout svým dětem šanci, kterou sami neměli, jak plyne z rozhovoru s vietnamskou matkou: „Děti cítí naše úsilí vytvořit jim lepší budoucnost. My jsme tu možnost neměli a oni cítí, že ji mají, protože finance jdou od rodičů. Oni sami ví, že musí něco dělat, a my je nemusíme nutit.“ 

Co děti cizinců potřebují?

Jak tedy dětem můžeme situaci ulehčit, na co dát při práci s dětmi cizinců pozor? Potřebují cítit, že je s nimi jednáno spravedlivě, že mají stejné podmínky jako ostatní a nepociťují diskriminaci. V opačném případě, pokud nemají pocit sounáležitosti v kolektivu, se zvyšuje pravděpodobnost nežádoucího chování, stresu, špatných známek a snížené motivace ke studiu. V extrémním případě může dítě začít být apatické, pasivně agresivní, studium vyloženě bojkotovat a cesta zpět se hledá velmi těžko.

Placená zóna

-red-