Mikuláš je hodný pán, nosí dětem marcipán…

… a zlobivým brambory do tátovy bačkory. I takové říkanky se děti již několik týdnů učí, aby při nadílce unikly z čertových spárů a od anděla dostaly nějakou malou sladkost. Svatý Mikuláš z Myry se údajně narodil někdy před rokem 270 a zemřel 6. prosince přibližně v polovině 4. století. Svou štědrostí a láskou k Bohu a bližním proslul již za svého života. A právě tyto charakteristiky daly následně podnět ke tradici rozdávání dárků dětem, během kterého světce doprovází postava anděla a čerta. Podle dochovaných záznamů žil Mikuláš asketickým životem a byl mužem pokorným a skromným, ačkoliv po smrti svých rodičů údajně zdědil veliké jmění. To však používal ke konání dobrých skutků, které se vždy snažil činit potají. O svatém
Mikuláši se dochovalo mnoho legend, velké množství je jich spojeno s námořníky a jejich záchranou – proto se také stal jejich patronem. Za Diokleciánova pronásledování křesťanů byl zajat, poslán do vyhnanství a vězněn. Neztrácel víru, trpěl s vděčností a svým spoluvězňům byl oporou, spoléhal se na Boží prozřetelnost. A tak se stal svatý Mikuláš patronem vězňů, zajatců a nevinně odsouzených.
Legendou nejzajímavější, avšak možná právě proto také nejjednodušeji zpochybnitelnou je ta o vzkříšení tří rozsekaných chlapců, které chtěl řezník naložit do láku. Mezi Mikulášovy další časté činy mělo patřit vykupování dětí. V jeho době prý docházelo k braní dětí do zástavy, když jejich rodiče nespláceli dluhy. Pokud rodiče peníze nedodali včas, jejich potomci mohli být prodáni na trhu s otroky. Mikuláš prý tajně vhazoval potřebný obnos do oken zadlužených rodičů. Proto je také patronem dětí a osob s hypotečními úvěry.