Pod stromečkem by ani dnes neměla chybět knížka

Když rodiče za dlouhých zimních večerů v čase adventním a vánočním (ale samozřejmě i kdykoli jindy) sahají po knížce, splňují tím jednu ze základních podmínek rozvoje dětského čtenářství. Když totiž dítě vidí, jak si jeho blízcí – rodiče, prarodiče, starší sourozenci – čtou, napodobuje je. A v té době bývá splněna i další základní podmínka, totiž aby dospělí dětem četli. Kdy jindy než v adventu a o Vánocích to děti více láká vlézt si k rodičům do postele a škemrat o přečtení pohádky.

Dítě by mělo vidět, že si rodiče čtou

Rodiče si většinou ani neuvědomují, jak je důležité, aby je dítě opravdu fyzicky vidělo s knížkou v ruce, aby prostě vidělo, jak si čtou, aby si všimlo, že maminka nebo táta mají vždycky nějakou knížku na nočním stolku, aby občas zašlo s rodiči do knihkupectví a sledovalo, jak maminka knihami listuje, vybírá si, kupuje, jak se táta paní prodavačky vyptává, zda mají tu kterou knižní novinku. Když dítě doma vidí, že rodiče čtou nejen noviny a časopisy, ale opravdu knihy, začnou čtení knih považovat za samozřejmou součást života. Stejně tak je výborné, když rodiče obstarají dětem průkazky do veřejné knihovny, když tam s nimi chodí, pomáhají jim v regálech knížky vybírat, odnést si je domů, zdůrazní, aby děti dávaly na vypůjčené knížky pozor atd.

S tím vším samozřejmě souvisí, že je důležité, aby rodiče, prarodiče, ale i učitelky v mateřských školách a školních družinách dětem četli. Obávám se, že v dnešní době rodiče často nahrazují čtení knížek puštěním pohádky v televizi, z „youtubu“ v počítači či z „cédéčka“ a dokonce si myslí, že profesionální přednes třeba Jiřiny Bohdalové nebo Josefa Dvořáka je lepší než ten jejich. To je ale velký omyl. Při vší úctě k našim skvělým hercům, ke všem těm postavičkám, které mluví například kouzelným hlasem paní Bohdalové, je třeba zdůraznit, že živé slovo, živý člověk, který je s dítětem v kontaktu (tím spíš, když je to máma a táta, babička a děda nebo oblíbená paní učitelka), je nesmírně důležitý.

V některých rodinách se končí s večerním předčítáním, když se dítě naučí samo číst, ale to je dost předčasné. Pokud má dítě zájem, je dobré mu číst, i když už samo číst dovede. Večerní pohádku bych neopouštěla, dokud dítě bude poslouchat a bude poslouchat možná překvapivě dlouho. Právě chvilka intimity s knížkou a blízkým člověkem buduje zájem o knihy a o čtení nejspolehlivěji.

Jaké knížky dětem vybírat

Dospělí by neměli knížky při výběru dárků podceňovat. Samozřejmě je individuální, co pro dítě vybrat, a to především s ohledem na jeho věk. Malé děti asi nejvíce milují Krtečka a postavičky z Večerníčků. A není od věci jim ukázat, že Rákosníček či Křemílek s Vochomůrkou se nemusí jen pohybovat na obrazovce televize či počítače, byť by i mluvili okouzlujícím hlasem již zmíněné paní Bohdalové, ale že jejich příhody s krásnými obrázky najdou také v knížce, kterou si můžou z poličky vyndat kdykoli.

Školáky jistě potěšíme knihami o Harry Potterovi, o hobitech apod. Rozhodně bych se ale vyvarovala toho, vybírat potomkovi knihy, které jsme my sami milovali jako děti. Platí to zvláště pro generaci prarodičů – sama jsem v dětství milovala knížky o Kájovi Maříkovi, z nichž jsem asi tři díly měla po své mamince.