Únava (nejen) u vysoce citlivých lidí

Tento článek je založen na informacích, které jsme si kvůli této akci připravili, ale i na těch, jimiž nás obohatili její účastníci (jejich jména jsme v textu změnili a osobní údaje upravili). Má pomoci nejen všem vysoce citlivým, ale vůbec všem lidem, kteří se cítí na pokraji svých duševních i tělesných sil. Náš typický klient se na počátku ptá: „Proč nedokážu svou únavu zvládat jako jiní lidé?“ Vnímá tedy únavu jako vadu. A porovnává se s jinými lidmi, u kterých má pocit, že mají větší výdrž.  

TEST: Jste vysoce citliví? Otestujte se!

Únava jako ochranný signál 

Doktor Martin Nouza z Centra klinické imunologie říká, že únava je „ochranný signál našeho těla, který nás varuje před přetížením a je důraznou výzvou k odpočinku, vypnutí a přerušení dosavadní činnosti“. Připodobněme si to k pocitu žízně. Máme-li žízeň, většinou se z ní neobviňujeme, ale prostě se napijeme, třeba vody nebo čaje, abychom žízeň utišili. Pro nikoho asi není taková žízeň morální problém. Zkuste se touto optikou podívat i na únavu. Žízeň i únava jsou potom ochranné signály, abychom neubližovali svému tělu, a tím i sami sobě. Morální břímě, které je pro některé spojené s únavou, je v takovém případě absurdní. 

Přečtěte si také: Nezkoušejte lhát vysoce citlivým

Nesrovnávejte se 

Jedna hluboká moudrost říká, abychom se s nikým nesrovnávali. Patrně vždycky najdeme někoho, kdo je krásnější, vzdělanější, úspěšnější, obětavější či bohatší než my. Nemusí být kvůli tomu ještě šťastnější. Navíc může být takovou hvězdou jen v našich představách.  

„Mám šéfa, který může pracovat celý den bez přestávky. Já bych si nejradši udělala pauzu po každé hodině. Bojím se, že se na mě bude dívat divně, když si mu řeknu o pauzu,“ říká Jana. Zeptali jsme se Jany: „Co byste cítila, kdybyste si mu o pauzu řekla?“ Jana se zamyslela a přišla na to, že nad studem z toho, že není tak výkonná jako šéf, možná převáží radost z toho, že se odvážila odhalit mu, jaká ve skutečnosti je. Pokud se Jana nebude srovnávat se šéfem, zjistí třeba, že její únava je signál, který ji chrání před tím, aby se nezhroutila a aby vydržela ne jeden pracovní den v tempu svého vedoucího, ale aby svou práci zvládala dlouhodobě. Prostě je taková. A možná se ukáže, že s odpočinkem zvládne práci lépe. 

Tématu vysoké citlivosti se v posledních letech dostává velké pozornosti, což je i zásluhou nyní již slavné knihy Vysoce citliví lidé mezi námi od Rolfa Sellina.

Naplánujte si únavu 

Některé druhy psychoterapie (nejčastěji v rámci systemického přístupu) pracují s paradoxem v tom smyslu, že to, co normálně neovládáme vůlí, pojímají jako něco, co si můžeme naplánovat. Tak může třeba manželský pár dostat příkaz, aby se hádal jen každý druhý den. Když je hádka plánovaná, najednou ztrácí své zlé kouzlo. V našem kurzu patří mezi nejoblíbenější otázka: „Je někdy vhodná chvíle, abych byl unavený?“ Zdánlivě je to divná otázka, protože vhodná chvíle není nikdy. Jenže člověk není stroj, a když se naši klienti zamyslí, zjistí zpravidla, že bez odpočinku to prostě nezvládnou. Markéta má takto nastaveno, že v neděli nikdy nepracuje. Podobnost s tradiční křesťanskou nedělí od slova „nedělat“ ji až do našeho kurzu nenapadla. Lenka a spousta dalších klientů díky této otázce přišli na to, že si mohou lépe strukturovat den. „Ve středu večer se o děti postará manžel a já se půjdu projít.“ – „Každý den budu ráno půl hodiny cvičit jógu.“ Dana má dohodu s rodinou, že když už toho na ni bude prostě moc, zvedne ruce, odebere se do ložnice a čtvrt hodiny z ní nevyjde.  

Jste introvertní, nebo vysoce citliví?

Přijměte únavu jako fakt 

Hitem se v našem kurzu stala otázka: „Dokážu únavu rozpoznat, už když přichází?“ Je to ještě důležitější než otázka: „Podle čeho únavu poznám?“ Ten, kdo přijímá fakt, že by mohl být unavený, obvykle nemusí nijak hloubat nad zjištěním, že to, co se objevilo, je únava. Funguje to tak s mnoha jinými duševními jevy, jako je například hněv. Když si uvědomíme, že se zlobíme, zpravidla se dokážeme zastavit ještě předtím, než vzteky vybuchneme. Tím se zabývá přístup zvaný mindfulness, který pracuje s uvědoměním všeho, co se kolem nás i v nás děje, a klidným přijetím těchto dějů. Na začátku je vlastně to, že dáme únavě šanci, že s ní počítáme. A z toho plyne schopnost poznat, že na nás přicházejí její první projevy, a ještě lépe schopnost říct nahlas a bez hodnocení: „Jsem unavený.“ Únava nad námi poté jako zázrakem přestane mít svou moc. A to jen tím, že jsme ji přijali a udělali z ní prostý fakt, a nikoli známku selhání. 

Únava jako opak flow 

Americký psycholog Mihaly Csikszentmihalyi vytvořil koncept flow čili schopnosti být tak pohlcen činností, kterou děláme, že zapomeneme nejen na čas a prostor, ale i sami na sebe. Lidé ve flow typicky neprožívají únavu. Pro někoho to může být věc, která ho prostě „hrozně baví“, pro jiného zase něco, co vyžaduje všechny jeho schopnosti. Pro Annu je takovou činností jízda na koni. Pro Martina hledání na internetu. Alena se dokáže na hodiny ponořit do přebírání a třídění fotografií. Opakem je duševní únava z toho, když děláme činnost, která nás moc nebaví. Csikszentmihalyi ale upozorňuje, že z každé činnosti se může stát něco, co navozuje naše flow. Podstatné je pojmout to jako hru nebo jako výzvu k vlastnímu sebezdokonalování.  

Mohlo by vás zajímat: Citlivka: Tisíc nevyžádaných rad pro rodiče vysoce citlivých dětí

Přestimulování 

Únavu někdy nelze odlišit od stavu, kdy je toho na nás moc, protože na nás útočí příliš mnoho podnětů: hluk, stálé dotazy našich dětí, několikahodinové zírání do modrého světla obrazovky. A tak v kurzu s oblibou odkazujeme na to, co se osvědčilo jiným: Pro omezení zvuku na sluchátka s funkcí aktivního potlačení zvuku (ANC), kdy se zvukové podněty zvenčí ozývají jako z velké dálky; a pro omezení zrakových informací na jednoduchou masku na oči, která se používá třeba v letadle. Někdy samozřejmě stačí jen z dané situace odejít nebo si v mysli představit stěnu, od níž neblahé podněty odrážíme.  

Kniha Přecitlivělost není slabost, poskytuje řadu konkrétních tipů, co dělat, aby se o sebe přecitlivělí lidé dokázali lépe postarat. Autorka vás ujistí, že člověk nemusí excelovat a dělat na druhé dojem siláka. Popisuje, jak přecitlivělost vnímat jako výhodu, jak čelit hněvu či vlastnímu studu, jak se vyrovnat s depresí a úzkostí.

Odpočinek 

Jako nejobyčejnější lék na únavu se samozřejmě nabízí odpočinek. Umíte tedy odpočívat? Americká psycholožka Elaine Aronová, která termín „vysoká citlivost“ vytvořila, zdůrazňuje něco, co bychom označili jako jakousi velkou čtveřici správného odpočinku. Sem patří spánek či alespoň odpočinek se zavřenýma očima; čas na hru a zábavu; čas na nečinnost; a čas na rozjímání. Všechny tyto činnosti nás vytrhávají z běžného režimu a mozek se díky nim dostává do odlišného stavu. Prosíme vás zdvořile, zkuste spát osm či devět hodin, pokud máte pocit, že to potřebujete. A naplánujte si čas, kdy se prostě budete jen flákat. Třeba pro Václava takové flákání znamená možnost přemýšlet o vlastním životě a nechat myšlenky svobodně plynout.  

Vaše rozhodnutí 

Na závěr bychom rádi dodali, že závisí na vás, jestli chcete dokončit seminární práci, a přitom snesete bolest hlavy, nebo jestli práci dokončíte později. Většina našich rozhodnutí není jen dobrá, nebo jen špatná. Různé věci mají prostě různé důsledky a závisí na vás, co vám přináší větší benefit. A tak nakonec nevíme, co je pro vás dobře, nebo špatně. Víme jen, že stížnosti nešťastných vyčerpaných lidí obvykle nikdo moc poslouchat nechce. A tak zkuste vzít život do vlastních rukou nebo si řekněte o vhodnou pomoc a staňte se takovými, jakými chcete být. Patří do vaší vize vás samých i únava? My, autoři tohoto článku, si myslíme, že únava je nedílnou součástí našeho života, ale chceme jí dát jen tolik prostoru, kolik je nezbytně nutné – ani víc, ani míň. 

Doporučená a použitá literatura: 

Martin Nouza: Únava známá i neznámá. Praha: Centrum klinické imunologie, 1999. 

Elaine Aron: Vysoce citliví lidé. Olomouc: Fontána, 2020. 

Mihaly Csikszentmihalyi: Flow. Praha: Portál, 2015. 

Gary Hennessey: Mindfulness pro každý den. Praha: Portál, 2019. 

Autoři 

Ondřej Fafejta, psycholog a terapeut, redaktor odborné literatury v nakladatelství Portál, spoluzakladatel Institutu pro vysokou citlivost, doktorand na Institutu sociálního zdraví při Univerzitě Palackého v Olomouci a vysoce citlivý muž. 

Jitka Háková, koučka a terapeutka, spoluzakladatelka a předsedkyně Institutu pro vysokou citlivost, matka čtyř dětí a vysoce citlivá žena.