Distanční výuka u nás doma

Dalším členem rodiny je syn v pubertě, který je zároveň žákem osmé třídy, a že byla nějaká sedmá, pomalu ani nevíme. Nejmladším členem rodiny je šestiletý syn, toho času prvňáček. Od října 2020 všichni čtyři frčíme on-line výuku. 

Panečku, tak hlavně rozhodit spravedlivě stroje mezi potřebné… Stolní počítač (stáří odhadem 15 let a nemá kameru ani mikrofon) má o víkendech a po večerech k dispozici maminka. Ufff… Dál Johanka – o prázdninách makala v továrně, nějaké koruny jí maminka schovala (proti její vůli) a za štědré podpory stárnoucího prarodiče z matčiny strany jsme mohli pořídit nový notebook. Super. Díky dědo! Teď je na řadě Rostík, který potřebuje počítač on-line nejčastěji. Když to jde, pracuje na stolním PC (v případě, kdy potřebuje dělat jen úkoly nebo poslouchat výklad), a když to nejde, půjčuje si maminčina „Mazlika“. Notebook, který maminka dostala ke 40. narozeninám a velmi si jej považuje. Použití jen v těch nejnutnějších případech a s čistýma rukama!!! Ale už jsem ze svých požadavků trochu ubrala, přiznávám. No, a copak náš prvňáček Toníček? Tak ten má naštěstí jen jednu hodinu denně, nějak se s Rostíkem prostřídají u „Mazlika“. 

Ve chvíli, kdy se trefí Toník s Rostíkem do stejné hodiny a oba potřebují kameru i mikrofon, nastává boj, kdo má důležitější předmět. Toník má jen jednu hodinu, přeci o ní nepřijde… ale když Rostík nebude on-line, učitelka zase bude řvát, proč tam není… Tak matko, rozhodni! Boj po telefonu, v dálce ruch pracovních povinností. Říkám: „Rostík“, s paní učitelkou prvňáčka se dá mluvit, ta situaci pochopí. Tak tolik asi k technice. 

Jak nám to jde?

Teď trošku proprat prádlo studijním výsledkům všech zúčastněných. Maminka on-line přednášky na vysoké škole vítá s naprostým nadšením. Konečně nemusí jezdit poslouchat (většinou jen poslouchat, jen zřídkakdy se diskutuje o daných věcech) přednášky do hodinu vzdáleného města. Po mnoha hodinách výkladu frčet pěkně zase hodinu zpět (toho benzínu – bože!) a druhý den znovu. A víkend je pryč a hurá do pracovního procesu. To už mělo být on-line dávno… Testy a zkoušení jsou víc stresující o nějaké to procento možnosti, že vypadne technika či připojení, ale jinak paráda. Takže za maminku výborný. 

Střední škola naší Johanky. Ta v tom tedy upřímně stále trochu plave. V pololetí měla strašné známky (myšleno čtyřky, dokonce hrozila pětka z němčiny – po kom je ta holka?!). Zadávání úkolů je dost chaotické – vyučující zde využívají různé způsoby (mail, školní systém, účet google nebo windows teams). Z toho plyne snadné přehlédnutí zadání, neustálá potřeba „být ve střehu“ a hlídat, kdo a kam co zadal. Dostala možnost samostatné odpovědnosti za své studijní výsledky, ovšem to se neosvědčilo. Ve chvíli, kdy jsem byla v práci, Johanka pojala distanční výuku stylem – mít co největší distanc… Protože jinak si neumím vysvětlit, že učitelka před Vánocemi psala o úkoly z října, po Vánocích i ti ostatní učitelé a dva dny po uzavření klasifikace nás upozorňovala učitelka z němčiny, že už nikdy nebude opravovat známku po uzavření. Ufff, díky bohu za čtyřku! V tuhle chvíli (je opět březen, ale už 2021 – rok od vypuknutí koronaviru) má Johanka pravidlo, že nesmí ven, dokud nejsem doma z práce, a pokud bude další pětka z němčiny (to už má na kontě další dvě), tak bude tvrdý lockdown do té doby, než si to opraví. Nesnáším, když mi na otázku: „Co škola?“, kdy očekávám komunikaci v souvětích, obsahující podrobné informace o tom, kolik měla úkolů a z jakých předmětů, odpoví: „Dobrý.“ To bych vážně vraždila. Dobrý je za tři. A to stačit nebude, protože 5 + 5 + 3 je 13:3 je sotva čtyři, takže němčina určitě nedobrý…

Ježiš, to jsem se nějak rozepsala a jsem teprve v osmičce! Tak k distanční výuce v osmé třídě. Jak jsme pokročili… V sedmé třídě byla pohoda, každý čekal (včetně učitelů), že do prázdnin to nějak doklepeme a pak už bude vše normální. Není, takže učitelé se chopili vlády přísně a neohroženě a dávají jim pěkný čoudy. Rostík má ovšem v tomto školním roce schopnou kamarádku (to vymyslela maminka), která má o všem přehled a dává tak Rostíkovi echo, aby nezapomněl tu na test, tu na úkol… No, hurá, tak aspoň jeden snad funguje samostatně on-line. Ale to mi připomíná, že jsem dlouho neviděla žádné známky. Nemají na rozdíl od Johanky elektronickou žákovskou, takže nemám vůbec přehled o jeho studijních výsledcích. V praxi to funguje tak, že jednou za čtvrt roku (s oblibou před Vánocemi – asi abychom zbytečně neutráceli za dárky nebo si ty Vánoce neužívali příliš vesele) přijdou na mail známky a můžeme se pak stavět na hlavu, protože všechno, co jsme kdy neudělali, zapomněli nebo přehlédli, nesplnili…, se nedá vrátit. Na Rostíkovo: „Maminko, hlavně neřvi!“ už taky začínám mít alergii – funguje to mimochodem přesně opačně. 

Jak se vede prvňákovi?

No a jsme v první třídě. To byla krása, když jsme šli do 1. B společně s maminkou, tatínkem a kornoutem plným bonbónů. Jen ti zasvěcení (paní učitelka nám pořád opakovala, že nám drží palce) věděli, že první třída, ačkoliv se to zdá jednoduché, není žádná legrace. Užili jsme si pěkně první měsíc a šup, 14. října 2021 máme všichni opět on-line výuku. Včetně Toníka. A to chtěl v září chodit do školy i o víkendu. Při první on-line hodině se rozplakal, že takhle to nechce. Bože, brečela jsem taky… Další den už to bylo lepší. Paní učitelka posílá zadání na celý týden mailem, pracují ve stejném tempu, jako by byli ve škole. Takže čtyři hodiny u úkolů není problém. Jednu hodinu s paní učitelkou on-line a zbytek úkolů pěkně odpoledne a kolikrát až do večera, teprve když maminka dorazí z práce domů.

Starší záznam z deníku matky po čtyřicítce: „29. 10. 2020 čtvrtek (prší) – od středy zákaz vycházení od 21:00 do 05:00 h. Studijní volno se hodí. Dopisujeme s Toníkem úkoly z týdne před prázdninami. Mají toho každý den hromadu. Rostík má samý pětky za poslední týdny distanční výuky – takže bude asi dělat popeláře. Příští týden se mu musím věnovat, nebo propadne.“ To jsem psala poté, co jsem se v práci sesypala, že už to nedávám, a dostala jsem tři dny studijního volna, abychom našli doma s dětmi nějaký systém, jak to zvládat, když s nimi nikdo není doma. Ono totiž odpoledne něco řešit už je pozdě, paní učitelky chtějí mít také volno. I maminka chce mít po práci volno… 

Děti opravdu potřebují chodit do školy! 

PS: A psala jsem už, že jsem učitelka v mateřské škole? Byla by velká škoda nevyužít tak bohaté zkušenosti s distanční výukou. Distanční studium MŠ, hurá do toho! Ještě že nemám další dítě… Slibuji, že budu dálkové studenty MŠ i jejich rodiče šetřit.

Bc. Zita Kakarová

(z deníku matky po čtyřicítce)