Jak děti vnímají pandemii?

Ale jak celou věc uchopit? Koronavirus je v podstatě již společenským fenoménem a mediální hvězdou v jedné podobě po dobu minulých dvou let. Jakým způsobem jej ale vnímají děti v předškolním věku? Co se na toto téma odehrává v jejich hlavách, jakou měrou koronavirus zasahuje do jejich životů a co vůči němu cítí? Chtěla jsem, aby měly příležitost tyto pocity sdílet, dostat je ze sebe a přijatelnou formou ventilovat i případný vztek.

Potřeba uchopení tohoto tématu ve mně začala zrát po Novém roce, kdy jsme ve školce každý ztvárňovali svá novoroční přání. Přidala jsem se k dětem a nakreslila virus s přáním, aby už byl pryč. Několik dětí se tohoto přání hned chytilo a zakomponovalo je i do svých novoročních přání. V tu chvíli mě začalo zajímat, jak silně to přání vlastně cítí.

Kde najít inspiraci?

Při přípravě „koronavirového dne“ jsem začala hledat na svých oblíbených serverech (Pinterest, rvp atd.) inspiraci, jak se k této záležitosti postavit, jak ji dětem přiblížit. Možná vás to překvapí, ale nenašla jsem v podstatě nic. Žádné piny na pinterestu a na rvp pouze články – žádné nápady, aktivity, pracovní listy, nic. Musela jsem to tedy vymyslet zcela po svém. 

Měla jsem v hlavě určitou kostru průběhu dne – děti by se mohly pokusit virus nějak zničit, také by ho mohly vyobrazit a měly by mít možnost se o něm rozpovídat. Uprostřed těchto úvah přišel centrální nápad, že se za koronavirus zkrátka převléknu. S převleky a vedením tématu z pozice určité role mám ve školce jen dobré zkušenosti. Děti role vždy ohromně vtáhne do příběhu nebo problému a začínají s mou postavou hovořit tak, jako bych byla skutečná. Nutno podotknout, že zvláště mladší děti si nikdy nejsou jisté, jestli mluví s paní učitelkou, nebo ztvárněnou postavou. Nabízím vám tedy sestříhaný záznam naší „koronavirové dramaterapie“.

Uprostřed ranního kroužku se do třídy nesměle vplíží koronavirus. Děti s ním začínají okamžitě komunikovat, posílají ho pryč. Koronavirus je přesvědčuje, že on je má rád, a všechny… Ptá se, kdo má rád jeho. Prý nikdo. A proč? Z dětí se začínají sypat o překot různé odpovědi. Koronavirus se pak ptá, kdo se s ním setkal osobně, nebo někdo z jejich blízkých? Asi polovina dětí zvedá ruku. Děti dokonce i vědí, jak se před virem chránit, většina z nich má ochranu spojenou s mytím rukou. Na mytí rukou koronavirus reaguje s odporem. Poté koronavirus navrhuje hru (klasická ranní pohybovka), že se vždy odněkud připlíží a bude děti honit (děti se vždy pohybují jiným způsobem – jako hadi, raci, pejsci), ale mají možnost se zachránit v domečcích. V tuto chvíli je psychologicky důležitá možnost záchrany před virem. 

Myjeme si ruce

Děti dostávají hlad, těší se na svačinu a jdou si mýt ruce. Někoho napadne dostrkat koronavirus do koupelny, aby si ruce umyl také. Koronavirus se vzpouzí a děti jeho mytí rukou pociťují jako absolutní vítězství, o kterém později spontánně vyprávějí i dalším osobám ve školce.

Po svačince mají děti připravený několikametrový pruh papíru obložený z obou stran pastelkami a fixami. Koronavirus děti vyzve, aby jej nakreslily, ale aby si z něj ani náhodou nedělaly legraci! A už to začíná – děti kreslí koronavirus s vykulenýma očima, obrovskýma ušima a nejčastěji, jak padá do záchodu. Když se děti dostatečně výtvarně vyřádí, vyzve je dále koronavirus, že jestli na něj mají vztek, ať ho rozmačkají nebo roztlučou pěstí (barevné modelíny vložené do fólií), a kdo chce, že si může vyrobit koule z papíru a zkoulovat jej (k dispozici je kreslený obrázek na tvrdém podkladu). Nakonec to dopadá tak, že děti koulují hlava nehlava „skutečný koronavirus“ a ještě ho vsadí do vězení z kostek. Přítrž ukončuje duchapřítomná paní asistentka, která dětem navrhuje, jestli už nechtějí přivolat paní učitelku. Schlíplý koronavirus se vzdálí, děti volají moje jméno a já se vracím na scénu poté, co jsem „vyřídila všechny potřebné věci u paní hospodářky v kanceláři“. Na závěr již v roli učitelky děti ještě provedu řízenou relaxaci inspirovanou pravidelnými lekcemi jógy.

Co k tomu dodat? Měla jsem z celého příběhu a způsobu, jakým se odehrál, opravdu dobrý pocit. Myslím, že den splnil svůj účel. Některé děti daly plný průchod svým emocím a ty stydlivější se alespoň dobře bavily pozorováním hukotu kolem sebe. Děti mohly popsat svůj strach, vybít svůj vztek a frustraci a dostaly se z bezmocné role pasivního přijemce následků přítomnosti viru ve společnosti v aktivního bojovníka a vítěze nad zpropadeným „koronáčem“.

Dana Stolínová 

MŠ Březová-Oleško

Obrázek z MŠ Týn nad Vltavou