Svět plný výkonosti a výkonů, kde platí jen to, co je hotové a naprosto perfektní. Pro odpočinek, uvolnění, sebepéči jako by v něm nebylo místo. A snaha se nepočítá… Jak se nám v tom žije? Nic moc, že? Vysoké nároky, které na sebe klademe, někdy přenášíme i na druhé, mnohdy i na děti, jejichž „koukej, snažím se“ jako by nestálo za řeč. Důležitý je výsledek, ne proces. Zní to jako zlý sen a taky to takové je. Jestli se vyplní, nebo ne, je jen na nás. Ze začarovaného kruhu vysokých nároků se vystupuje špatně, pokud ale trávíme život jen přebíháním mezi povinnostmi, o něco přicházíme. Třeba já dnes. Abych stihla před víkendem první půlku uzávěrky, odřekla jsem oběd kolegyním a teď píšu úvodník, který ale mohl počkat. Podobných odřeknutých radostí máme za sebou hodně. Když je ale z života vyřadíme, protože se bojíme, že nebudeme stíhat, že nebudeme perfektní, co nám zbyde? Úkoly, práce a vyčerpání…

Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, přeji vám, abyste pro samou práci nezapomínali na drobné i větší radosti, uvolnění, odpočinek… Když se naučíte odpočívat, odkoukají to od vás i lidé kolem vás. Zkuste to, stačí jen chvilky uvolnění v náročném dni. Sice si možná budete připadat jako starý pes, co se učí nové kousky, ale proč ne.

Mgr. Marie Těthalová


Placená zóna

Mgr. Marie Těthalová