Jaký dopad má perfekcionismus na váš život?

Stres

Nikdy jsem nepotkala perfekcionistu, který by nebyl ve stresu! Když jde všechno dobře – dosahujete svých cílů a život běží víceméně podle plánu –, perfekcionismus vám možná nepůsobí příliš mnoho zjevných problémů. Ale jestliže máte v povaze žádat toho od sebe hodně, pracovat usilovněji než většina ostatních a vzdávat se spánku či odpočinku, abyste splnili ještě jeden závazek nebo vyřídili ještě jednu věc, budete ve stresu kvůli tlaku, který na sebe vyvíjíte, a to jak emocionálně, tak fyzicky.

Stres se nám v těle projevuje jako všemožné bolístky a neduhy, nespavost a obtíže se spánkem, žaludeční a střevní problémy, svalové křeče a nedostatek energie. Stres ovlivňuje i naši náladu a zhoršuje úzkost, depresi a výkyvy nálad. Někteří perfekcionisté špatně zvládají své emoce, když jsou rozzlobení, zklamaní či frustrovaní, a jiní se od svých pocitů odstřihávají. Možná vybuchujete kvůli zdánlivě drobným problémům či změnám. Nebo právě naopak – nedáváte na sobě znát žádné emoce, neboť se snažíte zvládat situaci tím, že své pocity ignorujete, rozptylujete se či se otupujete, abyste nemuseli cítit věci, které vás stresují. Nic z toho není účinný způsob, jak se vypořádat s pocity. Nahromaděné negativní emoce (hněv, křivda, zklamání, frustrace, strach, smutek) přispívají nejen ke stresu a napětí, ale zhoršují i větší problémy jako úzkost a deprese.

Perfekcionisté také hůře než běžní lidé zvládají situace, kdy život nabere nečekaný obrat, ať už je to stěhování, smrt blízkého člověka, propad akciových trhů nebo nedosažení nějakého cíle. Z takových nezdarů se vzpamatováváme těžko, neboť máme sklon zaměřovat se na negativa, připouštíme, aby nás definovala jedna konkrétní událost, a uvažujeme v rigidních parametrech všechno-nebo-nic. Kvůli tomu je pro nás těžké vstřebat nečekané rány a přizpůsobit se, když se nám život vymyká zpod kontroly nebo se neodvíjí způsobem, v jaký jsme doufali či ho očekávali. Z těchto důvodů reagujeme přemrštěně, kdykoli nás potká nějaké zklamání, neúspěch nebo nečekaná událost.

Vliv stresu na zdraví

Jaký negativní vliv na vaše zdraví má stres z perfekcionismu? Projevují se u vás tělesné příznaky, například špatný spánek, bolesti hlavy, bolesti zad nebo střevní potíže? Zhoršuje vám stres chronickou nemoc či zdravotní problémy? A co potíže s duševním zdravím jako deprese, úzkost nebo hněv? Myslíte, že stres k nim přispívá?

Když se setkáte s nezdarem, jak se obvykle cítíte? A jak reagujete? Trápí vás přílišné hloubání nad problémy nebo máte problémy s rozhodováním?

Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem

Pracovat osmdesát hodin týdně je vyčerpávající, ať už jde o práci v kanceláři, dobrovolničení nebo péči o rodinné příslušníky a řízení domácnosti. Jedním z přirozených důsledků takového množství práce je, že nemáme čas ani energii na jiné věci, jako jsou koníčky, vztahy, zábava a hry, dovolené nebo každodenní odpočinek a relaxace. Prostě nemůžeme dělat všechno a jako perfekcionisté často dáváme přednost práci nebo upřednostňujeme potřeby jiných lidí před těmi svými. Možná si myslíte: Práce je důležitá a já jí věnuju všechny ty hodiny, protože musím. Někdy je skutečně důležité pracovně zabrat, jenže perfekcionisté mají sklon dávat své práci příliš, buď z pocitu povinnosti, a protože nechtějí lidi zklamat, nebo protože skutečně rádi pracují a dobře odvedená práce jim přináší uspokojení. V každém případě můžeme udělat změny, které dostanou náš život do lepší rovnováhy. Mei a Chris, oba přepracovaní učitelé, jasně ukazují, jak se můžou práce a osobní život vychýlit z rovnováhy, když perfekcionisté cítí nutkání pracovat příliš.

Perfekcionisté jsou dříči a navzdory naší únavě a přepracovanosti spoléhají na to, že všechno zvládneme – a my jim obvykle vyhovíme. Možná pracujete bez přestání, protože to milujete, nebo z pocitu povinnosti či strachu, ale tak či onak jde nakonec stranou náš osobní život, koníčky, zábava a sebepéče.

Jiná potíž, kterou perfekcionisté mívají s koníčky a volnočasovými aktivitami, spočívá v tom, že z nich děláme soutěže a další situace, v nichž se cítíme nucení vyniknout a dokázat svou cenu. Takže si třeba jdeme o víkendu s kamarády zakopat a uděláme z toho utkání: zaměříme se na vítězství, na dodržování pravidel, nebo celý průběh hry dopodrobna řídíme. Případně se s kamarádkou přihlásíme do kurzu kreslení, a místo abychom si prostě zkoušeli, co umíme, chceme, aby náš obrázek přesně odpovídal vzoru. To může vysát veškeré potěšení z aktivit, které by měly být nenáročnými šancemi si odpočinout, uvolnit se a upevňovat vazby s přáteli a s rodinou.

Zmeškané příležitosti

Kromě toho, že máme spoustu práce, si necháváme unikat řadu životních potěšení ze strachu. Naše obavy můžou být tak hluboké, až sami sebe přesvědčíme, že některé věci dělat nechceme, místo abychom si připustili, že se bojíme selhání, zahanbení, kritiky, odmítnutí a toho, že nebudeme tak dobří jako všichni ostatní. Tyto obavy nám můžou bránit dělat konkrétní věci, třeba veřejně mluvit nebo se přidat k místnímu softballovému týmu. A navzdory tomu, že usilujeme o úspěch, nám naše obavy brání dělat věci, které by nám mohly obohatit život. Může jít o obchodní příležitosti, o navazování nových vztahů, cestování nebo koníčky. Radši se držíme toho, o čem víme, že v tom jsme dobří; tak máme zajištěný úspěch a chválu (nebo přinejmenším žádné zahanbení a kritiku). Protože vlastní hodnotu odvozujeme od svých výkonů, opravdu usilovně se vyhýbáme věcem, které jsou nové a jiné.

Pomyslete na věci, které neděláte, protože byste v nich nemuseli být dobří. Nepřihlásíte se do softballového týmu, protože byste mohli vypadat jako nemehlo? Přestali jste chodit na rande, protože vás unavuje odmítání? Vyhýbáte se večírkům a setkáním, protože je to ztráta času? Jakým způsobem hrajete v životě na jistotu? Nechali jste si uniknout šance nebo jste se vzdali určitých věcí (případně jste se je ani neobtěžovali vyzkoušet), protože byste v nich nemuseli být dobří?

Opačnou stránkou tohoto přístupu je, že možná pořád dál děláme věci, které nás neuspokojují, a to ze stejných důvodů – kvůli strachu ze selhání, zahanbení, kritiky, odmítnutí, z toho, že nebudeme tak dobří jako všichni ostatní. Někdy si vybíráme ďábla, kterého známe, místo nejistoty, kterou by představovala zásadní změna. Za těchto okolností nám může náš perfekcionismus a snaha o výkon za každou cenu bránit, abychom zkoumali nové příležitosti, které by mohly vést k osobnímu rozvoji, větší kreativitě, většímu úspěchu a uspokojení.

Vztahy

Vztahy představují další oblast, kde platíme za svůj perfekcionismus vysokou cenu. Zaprvé obvykle nestavíme vztahy na první místo. Jde nám především o práci, zábavu odkládáme. A buďme upřímní, práce nebere konce, a tak se k zábavě často prostě nedostaneme! Strach a neustálá vytíženost vedou k tomu, že vztahy podobně jako koníčky zahrnujeme do kategorie „nikoli nezbytné“. Jsme však kvůli tomu nespokojení a přemýšlíme nad tím, co je s námi špatně.

Cítit spojení s ostatními a být jimi přijímáni je univerzální lidská touha. Lidé jsou nastaveni tak, aby na sobě vzájemně záviseli a žili v komunitách. Jenže během let jsme v celé západní kultuře upřednostnili práci, individuální úspěchy a nezávislost před vzájemným propojením, spoluprací a životem v rovnováze. Naše zuřivá nezávislost se překlopila ve svolení upracovat se k smrti, odehnat od sebe lidi a trvat na tom, že všechno zvládneme sami.

Pochopitelně nám někdy připadá snazší dělat všechno sami. Když spoléháme na ostatní, můžeme se sice zklamat a občas nás to frustruje, ale když se soustředíme na úspěch a zanedbáváme vztahy, může to být osamělá a bolestná zkušenost. Všichni chceme, aby nás někdo chápal, miloval a potřeboval. Chceme pečovat o ostatní a chceme, aby oni pečovali o nás. Chceme někam patřit. Perfekcionismus může být překážkou, která nám znemožňuje navázat spojení, protože v nás vyvolává pocit, že stojíme stranou, že jsme jiní a že jsme nedostateční.

Vztahy vyžadují, abychom v nich byli citově i tělesně přítomní. Naše vztahy trpí, jestliže většinu svého času a energie věnujeme práci, trénování či honbě za dalším cílem. Někdy jsme natolik zaměstnaní či zaměření na cíl, že netrávíme vůbec žádný kvalitní čas s přáteli či s rodinou. Někteří perfekcionisté jsou sice ve svých vztazích tělesně přítomní, ale duchem zůstávají mimo. Vaše mysl možná uvízla v ulpívavých úvahách nad minulostí či starostech o budoucnost. Nebo žonglujete s tolika míčky najednou, že vás neustále něco rozptyluje. Je docela dobře možné pobývat s jinými lidmi ve stejném prostoru, ale necítit se s nimi propojení.

Sharon Martin

Ukázka z knihy Být perfektní nemusí být perfektní