Knihovna je do jisté míry obecním obývákem

Knihovny jsou ve velkých městech i v malých obcích. Co mají za úkol?

Tohle je hrozně jednoduchá a zároveň složitá otázka (směje se). Primárně mají za úkol půjčovat knížky. V současné době se pokoušejí nebýt jen půjčovnou, ale také komunitním centrem, „obývákem“ obce. Knihovny tedy jednak sdílejí knížky, ale snaží se sdílet i prostory a další věci. Doba nás v dobrém slova smyslu tlačí dopředu, takže sdílené prostory s sebou nesou i sdílené lektory… Celé to je založeno na kultuře kultivace setkávání se, můžeme to popsat jako jakousi společenskou událost v jednom místě.

A kdo se setkává u vás v knihovně?

U nás se setkávají lidé všech generací, o což jsme se snažili od počátku. A teď nás to skoro až leká (směje se). „Chodí“ k nám už i miminka, počínaje projektem Bookstart, do kterého jsme také zapojeni. Probíhají u nás i programy pro seniory, které pořádají jiné organizace, jimž poskytujeme prostor, nebo které pořádáme sami. Letos jsme například zahájili mediální vzdělávání, které je zaměřeno na to, aby se senioři dokázali zorientovat ve všech těch manipulacích a dezinformacích. Probíhá zde také Akademie třetího věku s externím lektorem. Kutnohorská charita u nás pořádá aktivizační programy pro seniory.

Naší velkou výhodou je, že na tak malou obec máme poměrně velkorysé prostory. Nacházíme se v bývalé faře, která byla zrekonstruovaná pro potřeby Ministerstva vnitra ČR na policejní stanici. Po dvou letech zde činnost stanice skončila a já jsem právě nastupovala do knihovny. Tyhle prostory jsem si „vybrečela“. Máme zde několik menších místností, díky čemuž tu mohou probíhat kroužky a kurzy. V prvním patře pak máme dětský koutek, kde se setkávají maminky s dětmi zhruba od šesti měsíců. Vzhledem k současné válečné situaci zde také máme jednu maminku z Ukrajiny, která zde hlídá děti ostatním ukrajinským ženám. Je to jakási alternativa dětské skupiny. Moje kolegyně pro ně dvakrát týdně připravuje dopolední program a tyto děti jsou u nás denně až do odpoledne.

Na jaké kroužky k vám děti chodí? A máte kroužky i pro dospělé?

Probíhají u nás hudební kroužky, konkrétně hra na klavír a kytaru. Děti sem chodí na klasickou výtvarnou výchovu i kroužek základů výtvarného myšlení neboli čtenářský ateliér propojující výtvarné činnosti s konkrétní knížkou. Děti si v tomto ateliéru například potiskly sítotiskem plátěnou tašku nebo si vyráběly loutky, a k tomu si zvládají i číst.

Musím se pochlubit kroužkem robotiky. Povedlo se nám zrekonstruovat dílnu ve škole a vzniklo tam polytechnické centrum. Spolupracujeme s čáslavskou pobočkou IKAP, která nám poskytla lektory i vybavení. Děti mají k dispozici různé robůtky a také programovatelné lego.

Dospělí k nám mohou chodit třeba na jógu.

Velmi oblíbenou akcí knihoven jsou různé besedy. Jak často je pořádáte? A koho lze na besedu pozvat jako hosta?

Můžeme určitě pozvat kohokoli zajímavého. V poslední době se dokonce přednášející hlásí sami s tím, že mají co předat. Lektorka jógy u nás například vedla seminář tvorby vlastních vonných kuliček. Besedy koncipujeme pro konkrétní cílové skupiny, například pro potřeby mateřské a základní školy, takže nedávno u nás byla na návštěvě třeba spisovatelka Lenka Rožnovská. Nabídla program pro předškoláky i nejmladší školáky.

Veřejnosti nabízíme spíše osvětové přednášky nebo cestovatelské besedy. O víkendu u nás například byli hadi, sovy a netopýři. Nedaleko od nás je žlebská obora, jejichž pracovníci působí i v záchranné stanici. Živočichy, které se k nim dostanou, často už nelze vrátit do přírody, takže s nimi objíždějí po školách a jiných institucích a představují je na besedách pro veřejnost. Pro seniory chystáme akci Jak na tablet a chytrý telefon, což je velmi povedená věc, už u nás proběhla dvakrát.

Do knihovny často zamíří i děti se svými učiteli, a to i ty předškolní. Co na ně kromě knížek v knihovně čeká?

Původní profesí jsem učitelka, takže mám pedagogický základ k tomu, abych na základě knih nachystala nějaké lekce, případně využiju materiály Nové školy. Žáci sem docházejí na různé čtenářské dílny, aby se mohli seznámit s tím, co právě vyšlo a mohlo by je bavit, zajímat. Nebo po domluvě se školou připravím lekci na určitou konkrétní knížku.

Knihovny jsou nyní už otevřeny i úplně malým dětem. Pryč jsou časy, kdy mě s třemi malými dětmi posílala knihovnice pryč…

Čtenářské konto u nás mohou mít i malinké děti, pro které tu máme například krásná leporela z nakladatelství Portál. Mohou si u nás i pohrát v dětském koutku. Naproti knihovně je skautská klubovna, takže někdy rodiče odvedou starší děti na schůzku a s mladšími zajdou k nám.

Mnozí autoři, třeba Klára Smolíková, zapůjčují knihovnám výstavní panely. O jaké výstavy je zájem u vás? A vystavuje u vás i někdo jiný, třeba školy?

Musím říct, že výstavy Kláry Smolíkové mám moc ráda, má je vždycky velmi pěkně připravené. Jiné výstavy ke knihám jsme zde ale zatím neměli. Loni zde proběhla výstava Nadace Olgy Havlové a mívali jsme zde výstavy Ústavu pro studium totalitních režimů.

Do konce dubna zde probíhala výstava Noráci. Jedna místní rodina mě upozornila, že existuje projekt zabývající se mladými muži, kteří byli za druhé světové války odsunuti do Norska na nucené práce. Poměrně dost z nich pocházelo právě z našeho okolí, celkově jich bylo asi 1500 a bylo jim přibližně dvacet let. Kontaktovala je paní Vendula Hingarová z oddělení skandinavistiky Karlovy univerzity a vznikla jednak série krásných fotek, ale i obsáhlá výstava a publikace.

Nedávno jsem četla komiksový deník Lucie Lomové, která v jednom stripu přiznává, že u vás v knihovně usnula mezi regály. Máte nějaké další vtipné knihovnické zážitky?

Mám asi dvě historky, které vám mohu říct, ale veřejně je sdělit asi nemůžeme (a pak si chvíli povídáme, obě se smějeme o sto šest, ale příběhy zůstanou s ohledem na malou obec jen mezi námi).

Chodila jste jako malá taky do knihovny?

Chodila jsem do místní knihovny a po čase jsem ji po původní knihovnici přebírala. Přiznám ale, že jsem nebyla úplně knihomolka. Četla jsem ráda, bavilo mě to, ale asi jsem nebyla úplně typ budoucí knihovnice. Ráda jsem četla Veverku Zrzečku a dokonce si pořád pamatuju, jak ta kniha voněla nevětraným, zatuchlým prostorem. Vybavuji si také knihy od Foglara a Maye, které mě neminuly, protože jsem také chodila na skauta, ale ty jsme měli doma.

Naše místní knihovna byla tehdy jen malá a měla omezený fond. Myslím, že kdyby byla podobně vybavená jako ta současná, četla bych nejspíše víc.

Co vás na práci v knihovně baví, zajímá? 

Je to to potkávání se spoustou zajímavých lidí. Když jsem do knihovny nastupovala, myslela jsem, jak si tu budu číst (směje se). Ale dělám si to sama, plánuju akce, které by zajímaly i mě samotnou, a moc mě to baví. Díky tomu, že jsem získala určitou důvěru vedení obce, a také protože máme poměrně velkorysý rozpočet, můžu si dovolit nabízet více akcí, než je běžné u knihoven podobné velikosti. Knihovník dnes musí zvládnout mnohem více činností než dřív.

Mgr. Marie Těthalová

Mgr. Petra Kobelová se narodila v roce 1983 v Čáslavi. Po studiích českého a anglického jazyka na UPEP pár let soukromě vyučovala jazyky, ale jen do té doby, než se jí naskytla možnost práce v místní knihovně. Od roku 2011 se intenzivně věnuje knihám a čtenářské gramotnosti.