Čtení pohádek s prvky dramatizace v MŠ a v prvních ročnících ZŠ

Veřejný prostor je dnes stále bohatší na projekty podporující u dětí touhu číst. Jak ale lze pozorovat mezi dětmi, není až tak časté, aby si děti navykly číst pravidelně doma ve svém volném čase. Jedna věc je statistika. Ta říká, že zhruba polovina dětí (průměr v kategoriích 6–19 let podle průzkumu Národní knihovny z let 2013, 2017 a 2021) považuje čtení za zábavné. Na druhou stranu je tu osobní zkušenost s dětmi ze základní školy, z kroužků, které vedu, ze setkávání se nimi při hraní divadla pro děti nebo i od vrstevníků našich dětí (4–12 let) a jejich rodičů, kdy statistiky dostávají při zevrubnějším dotazování vážnější trhliny. 

Důvody můžou být různé. Děti dnes již od narození čelí stále silnějším a zajímavějším stimulům, které tříští jejich pozornost a mají vliv na pozdější rozvoj schopnosti se soustředit. Pro rodiče je nejjednodušší zabavit (ve smyslu získat čas pro sebe) dítě tím nejméně vhodným prostředkem – elektronickým zařízením. Naopak budovat správný postup k pozvolnému poznávání světa a tím i k správnému rozvoji schopnosti udržet pozornost vyžaduje čas a snahu rodiče, který však z celé řady důvodů ani časem ani snahou nedisponuje. 

Do mateřské školy tak přichází děti vybavené různým vztahem k vnímání a poslouchání čteného textu a hlavně rozdílnou schopností soustředění se. Úkolem učitele však je zaujmout celou skupinu, která ale nikdy není v tomto ohledu stejnorodá. I proto je tato práce velmi náročná.

Proč čteme

Čtení rozvíjí slovní zásobu a tím dává dětem větší svobodu ve vyjadřování. Dopomáhá k rozvržení času během celého dne, ale i třeba jen k ztišení během poledního klidu. Čtení zlepšuje soustředění. Přináší dětem znalosti a pomáhá s poznáváním a pochopením světa. Na základě příběhů získávají děti příklady, jak se zachovat v různých situacích. Vytváříme v nich hodnotový žebříček ctností a schopnost rozlišovat dobro a zlo. Pokud se nám dovede vytvořit u dětí vztah ke čtení, je to výborná výbava pro jejich další schopnost vzdělávání. V neposlední řadě vstupují děti při poslouchání příběhů do světa plného kouzel, tajemství a dobrodružství.

Příprava před čtením

Začátek čtení je dobré ritualizovat. Zazvoněním zvonku, hudebním motivem či krátkou písní. Rozlišujeme, kdy čtení slouží k odpočinku a jeho účelem je uklidnění a poslech, a kdy je cílem rozproudění energie, poučení a zážitek, který děti posune dál k navazující činnosti.

Je rozdíl, jestli čteme dětem knížku opakovaně. Tento způsob je uklidňuje. I vystrašené děti, které těžce nesou změny, upokojuje vracet se k příběhům, které již znají a vědí, že v nich nic nehrozí. Takto se dokážou vypořádat i s dramatičtějším a napínavějším příběhem. V tomto případě můžeme s tématy a motivy z knihy pracovat již před začátkem čtení. 

Jiná situace je, když čteme příběh poprvé. Měli bychom se s ním předem alespoň v rychlosti seznámit a dětem ho formou vhodné aktivity uvést. Tou aktivitou může být tematicky shodná písnička, cvičení či povídání v kruhu v duchu příběhu, které přijde. 

V případě, že čteme dětem na pokračování, je vhodné připomenout si, co už víme. Nechat je vyprávět, co jsme se dočetli minule, anebo si na to zahrát. Pomůže to i dětem, které chyběly, a také se lépe ponoříme do příběhu.

Hlasová příprava před čtením

Učiteli se může stát, že podcení hlasovou přípravu, pak dochází k nežádoucí hlasové indispozici. Měli bychom každý den alespoň pár minut věnovat svému hlasu a mluvě. Ráno při přípravě snídaně nebo klidně cestou do práce. Je nutné se povznést nad to, že na nás bude někdo koukat skrz prsty. Správné posazení dechu do bránice a spodních žeber nám nejenom dopomůže k posazení hlasu a přirozené mluvě, ale také přispěje k celkovému rozehřátí a nakonec i k lepšímu zvládání stresu. Stačí pár nádechů nosem a výdechů ústy v co nejužším výdechovém proudu. Na tuto činnost napojíme „brumendo“ se zavřenými ústy (znělý tón rozeznívající všechny rezonanční části krku a hlavy postupně v několika tónových výškách). Postavení mluvidel je volné, zuby nejsou zaťaté. Pořád myslíme na správné posazení dechu. Pak už stačí jenom malá obličejová gymnastika na protažení mluvidel. Vypláznout jazyk co nejdál, ze strany na stranu, brblat jako čert, zívnout si, zadrnčet rty, jako když startuje motorka, a zabzučet jako moucha. Ideální je se chvilku rozmlouvat na nějakou veselou básničku, či oblíbené jazykolamy. Taky je samozřejmě možnost zařazovat rozmlouvání do každodenní rozcvičky s dětmi. A během toho se dokáže rozmluvit také učitel, čtení půjde mnohem snáz a hlas vydrží v kondici déle.