Mikromanagement jako strašák oblasti řízení škol

Nadměrná kontrola, ulpívání na detailech, extrémní nedůvěra ve schopnosti kolegů, budování přemíry vlivu na ostatní. To vše znamená pro spolupráci a komunikaci vedení školy s týmem značné problémy. Extrémní případy mohou vyvrcholit až v šikanu na pracovišti. Delegování se v podmínkách školství stává doslova uměním a patří k jedné z nejzásadnějších rovin úspěšného řízení.

Mikromanagement je typický nadměrnými nároky a dá se říct i na bazírování na trivialitách. Můžeme se setkat například s požadavkem na zpracovávání administrativních úkonů v pedagogické dokumentaci nad rámec toho, co je nutné. Přičemž víme, že zásadní je celkové zpracování, výsledky a efektivita pro pedagoga samotného. Hlavním účelem mikromanažera není účelnost, ale spíše absolutní kontrola. Většinou platí, že mikromanažer je ve svých kontrolách velmi zdatný a pečlivý. Všímá si tedy i těch nejmenších detailů.

V roce 2014 bylo v časopise Harvard Bussiness Review uvedeno šest „příznaků“, které doslova usvědčí mikromanažera.

Mikromanažer:

1. S výstupy svých podřízených není nikdy spokojen.
2. Je často frustrován z výsledků práce podřízených, protože je vždy dokáže udělat lépe a jinak.
3. Extrémně se soustřeďuje na detaily.
4. Potřebuje mít neustále kontrolu nad tím, co se v jeho týmu děje a na čem lidé pracují.
5. Permanentně od svých podřízených požaduje informace o tom, jak pokročili.
6. V rámci e-mailové komunikace požaduje, aby byl vždy uveden v kopii komunikace

Vždy je potřeba přemýšlet nad tím, proč ředitel(ka) takový přístup preferuje? Ve školství je naprosto typická racionalizace vlastních pohnutek v řízení pedagogického týmu. Například autorka Muriel Maugnan Wulkinson ve své knize Own the Room: Discover Your Signature Voice to Master Your Leadership uvádí konkrétní přepisy úvah mikromanažerů. V rámci školství je typickou úvahou mikromanagementu: „Ušetřím si čas, když si to udělám sám/sama a lépe, protože oni to stejně tak dobře nezvládnou.“ Takový přístup, který je založen na potřebě bezmezného dohledu naprosto nad vším, je do jisté míry velkou obavou z neúspěchu. Ovšem je potřeba mít na zřeteli, že takový přístup v oblasti řízení směřuje k vytváření atmosféry strachu a nízkého sebevědomí, které se pak přenáší na celý tým a ovlivňuje tak klima školy.

Východiskem z mikromanagementu je silné a stabilní zázemí vzájemné důvěry. K té je potřeba společná vize, sdílené směřování školy a stanovení reálných a dosažitelných cílů. Potřebným „kořením“ jsou silní leadeři, nikoliv manažeři, kteří umí vytvořit smysluplnou strategii a delegovat úkoly na členy svých týmů. V takovém případě je nedílnou součástí schopnost vyhodnocovat a shromažďovat výsledky stanovených a delegovaných úkolů.